Štěpánovský revír - diskuze, závěr a poděkování
Diskuse a závěr
Z předloženého zhodnocení topografie dolování v závislosti na mineralogicko-geologických poměrech vyplývá, že se ve štěpánovském revíru zachovaly pozůstatky po hornické činnosti různého typu, pocházející z několika období. Datování nejstarších hornických prací, tradičně řazených do 13-16. století, bylo podpořeno archeologickými nálezy keramiky i hornických želízek. (111) Podle charakteru prací lze k němu řadit některá díla na Havírně (Cumberk), u Borovce a u H. Čepí. Mají charakter mělkých úklonných šachtic, otevřených velmi blízko sebe, ojediněle snad i štol, sledujících žilné zrudnění po úzkých rozsedlinách (např. Kryštof v H. Čepí, část šachty na Cumberku). Řada pozůstatků po dolování však může ve skutečnosti představovat pouze středověké prospekční práce (Hora u Švařce, Čepičkův vrch). V tomto směru odkazujeme na podnětnou publikaci J. Vosáhla. (112) V listině z 15. 9. 1657, vydané v souvislosti s pokusem o obnovu dolů (Maxmilián hrabě z Lichtenštejna-Kastelkornu) se hovoří o dolech, v nichž se "před 100 lety těžila olověná, stříbrná, měděná a železná ruda".
Pozůstatky po středověkém dolování byly překryty rozsáhlým dolováním a průzkumem v 18. století, kdy soukromé společnosti i stát těžily stříbrné, olověné a měděné rudy nejen prohloubenými šachtami (Cumberk), ale i štolami (Kupferštola, Korouženská štola) a byly činěny pokusy o odvodnění důlních děl (dědičná štola sv. Ant. Paduánského). Toto období končí pozoruhodnou akcí v letech 1801-1811 v Borovci, kde starohrabě Hugo Salm zkoušel loužit chudé měděné rudy kyselinou octovou ("dřevným octem"), kterou získával jako vedlejší produkt při výrobě dřevěného uhlí. (113) Bohužel právě podrobnější archívní údaje o dolování na Štěpánovsku v letech 1801-1811 chybějí zmínky o Salmově pokusu získávat měď z důlních vod v Borovci jsou omylem, už kvůli velmi nízké koncentraci Cu. (114)
Třetí etapa dolování na Štěpánovsku ve 20. století měla víceméně prospekční charakter a prokázala nebilančnost zrudnění za dnešních ekonomických parametrů. Větší práce proběhly v letech 1916-1919, 1959-1963 a 1986-1990, nejasný je rozsah prospekce v období II. svět. války. Při průzkumu vzniklo několik nových šachet a štol (např. Cechhaus, Panisádek, Mír), geologie a mineralogie revíru však zůstala zpracována pouze na úrovni závěrečných zpráv a diplomových prací, přinášejících do topografie dolování mnohé nové názvy důlních děl. (115) Používané označení horních děl ve štěpánovském rudním revíru by mělo, tam kde je to možné, vycházet především z názvů historických. Ne vždy však je možné tyto názvy zjistit, protože se nedochovaly v dostupných písemných pramenech. Často také docházelo k zavádění nových názvů pro díla stará (tab. 1). Typickou ukázkou je publikace F. A. Kolenatiho, který používá jména, dříve ze štěpánovského revíru neznámá. (116) Naopak jeho práce asi odráží aktuální pojmenování děl v době posledních dolovacích pokusů H. Salma na počátku 19. století (srovnej např. Carolinenstollen, Fürst Karlgang).
Poděkování
Za ochotu a pomoc při zajišťování archivního materiálu a další podporu při výzkumech děkujeme zejména pracovníkům Státního ústředního archivu v Praze (SÚA) a báňsko-historického pracoviště Geofondu v Kutné Hoře, dále PhDr. F. Gregorovi, P. Škrdlovi, RNDr. V. Mátlovi. Panu J. Němečkovi z Borovce vděčíme za laskavé umožnění studia důlních děl na jeho pozemku v oboře a dalším místním občanům za některá zajímavá upozornění. Práce byla vypracována s finanční podporou MK ČR, projekt RK99P03OMG14.