Zlatý důl Roudný - poklad na dohled od Blaníku
bajna-hora-blanik.jpg
Blaník
Roudný náleží mezi nejvýznamnější a zároveň i nejdéle využívané zlatonosné lokality v Čechách. Na rozdíl od jiných, jako jsou například Jílové u Prahy nebo Kašperské Hory, spadá začátek velké exploatace tohoto ložiska až do konce 19., respektive začátku 20.století. V té době byl Roudný nejvýznamnějším zlatodolem ve střední Evropě a ve 20. letech 20. století měl i nejvyšší těžbu zlata v celé Evropě. Rovněž jako jediný český zlatodůl v novodobé historii byl po většinu let provozu ziskový a to i přes nepříznivé vnější vlivy (světová válka, nízká cena zlata). Odhaduje se, že doposud bylo na Roudném vytěženo více než 7 t zlata (písemně doloženo 5,9 t). Zájem o toto významné ložisko nepominul ani dnes, kdy není hornicky využíváno.
František Lego: Zlaté doly v Roudném u Blaníka (část 1)
„A Blaník otevře se, věštba neoklame!“ Jaroslav Vrchlický
Čím jest lidu českému na severu Čech hora Říp, tím v jihovýchodních Čechách jest mu vrch Blaník. Oba tyto Čechům posvátné vrchy obestřelo podání lidové překrásnými a dojemnými bájemi a pověstmi. Na hoře Řípu stanula po dlouhé pouti poprvé noha praotců našich, kteří rozkošný okolní kraj za novou domovinu svou si zvolili; do hory Blaníka zase sestoupilo a v tajemných hlubinách jeho se ukrylo četné bohatýrstvo české, aby jednou, až Čechům bude nejhůře, z hory té ven vyrazilo a zhoubce vlasti potřelo. - A dále vypravuje pěkná ta báje, že v hoře této ukryty jsou poklady veliké. Jednou jen v roce Blaník prý se otvírá a šťastný ten, komu v okamžiku tomto dopřáno jest do tajemných hlubin jeho nahlédnouti.
Žel, že pověst tato jen pouhou bájí jest, ježto vrch Blaník v nitru svém žádného nemá zlata, ani stříbra, aniž jiných vzácných kovů neb rud jejich, neboť jisto jest, že hora ta skládá se jen z pouhé žuly, jež prosta jest sil zlatonosných. Za to však blízké vrchy sousední honosí se skutečně rudou zlatonosnou. A místo toto, od Blaníka jen asi 4 km vzdálené, nazývá se Roudný.
Jméno to jest původu velmi starého, a sahá zajisté do oněch dávných dob, kdy v Čechách na mnoha místech a zajisté i také zde zlato v hojnosti se nalézalo, i bylo proto místo toto tak případně Roudný pojmenováno, že zde zlatá ruda se dobývala.
Jest dosti podivno, že náš Roudný uveden není ani v starším topografickém slovníku Ottově z roku 1870, ani v novějším Kotyškově z roku 1896, ba jména toho není ani na mapě generálního štábu. Patrno tedy, že staré zlaté doly zdejší v pozdějších dobách bouřlivých, nepochybně již za válek husitských, byly zničeny a opuštěny a že jméno jejich zachovalo se jen v ústech lidu.
Že v pradávných dobách, nepochybně již asi před 500 léty zde a v okolí zlato skutečně se dobývalo, rýžovalo, aneb, jak tenkráte se říkalo, jílovalo, tomu nasvědčují staré, lesem porostlé haldy kamení a četné prohlubně, které bezprostředně u nynějších dolů zlatonosných se nalézají. Jsou to nepochybně ony staré doly zlaté, o nichž v starých listinách zmínka se činí, že roku 1337 zastavil král Jan zlaté doly v Kamberku*) panu Petrovi z Rožmberka. Zlaté tyto doly nebyly vsak v této krajině jediné. Poněkud vzdálenější byly druhdy slavné zlatonosné doly jílovské, známé již v šedé dávnověkosti. I zde původně zlato se jílovalo, odkud i jméno Jílové. První zlaté mince v Čechách byly zde za krále Jana raženy. Tento král zastavil doly jílovské roku 1338, tedy o rok později nežli v Kamberku, témuž panu Petrovi z Rožmberka za 8750 kop pražských grošů. Nejvíce zlata vytěžilo se zde za blahého panovaní Otce vlasti Karla IV. Za válek husitských byly doly jílovské zpustošeny. Marně snažili se pozdější králové čeští, Jiří Poděbradský, Vladislav, Ladislav (Jagiellovci) a Ferdinand I., zlaté doly v Roudém k bývalé slávě povznésti. Hlavně pak ovsem císař Rudolf II. zanedbané hornictví české chtěl opět povznésti, leč marně, a tak bídně živoří až podnes.
V téže listině z roku 1337 zaznamenáno jest, že král Jan kromě oněch zlatých dolů v Kamberce zastavil panu Petrovi z Rožmberka též zlaté doly v Sedlčanech, Všechlapech a Bělčicích.
Zlaté doly sedlčanské byly asi u blízké vesnice Příčova, kde dnes doluje se ruda antimonová. Známo jest, že rudy antimonové bývají často provázeny i rudami zlatonosnými a naopak. Takový případ shledáváme pravě též v Roudém a v okolí Krásné Hory, kde nalézají se v křemenu vrostlá zrnka zlata.
Všechlapy jsou nepatrnou vesnicí u Sudoměřic v kraji táborském. Na blízkých návrších „Žluté hory“ zvaných jsou prý zbytky starých valů a dle pověsti byli prý tu poraženi husité. Dle oné staré listiny jest nepochybno, že i zde v starých dobách zlato se jílovalo, k čemuž i také název „Žluté hory" ukazuje. Snad ony valy jsou bývalé staré haldy, pozůstalé zde po zaniklém jílováni.
Z toho co tuto jsem uvedl, jde najevo, že v krajině podblanické v pradávných dobách na četných místech zlato se dobývalo,a že hornictví zde bylo tehdáž v značném rozkvětu. Nyní doluje se zlato s nepatrným jen výtěžkem v Roudném a v Jílovém; doly antimonové pak jsou v Příčově u Sedlčan a v Milošové u Krásné Hory. - Jest zjištěno dále, že zmíněný velmož český pan Petr z Rožmberka, značnou měrou se zabýval hornictvím a že byl to pán zajisté velmi bohatý, ježto kromě uvedených již dolů současně získal i zlaté doly v Záblatí v kraji píseckém, v Leštnicích, Újezdě a Záhořanech.
*) Kamberk jest městečko na silnici vedoucí z Mladé Vožice do Louňovic pod Blaníkem. Z Kamberku dojde se do Roudného za půl hodiny. Bělčice jest vesnice v okresu benešovském na bývalém panství Komorního Hrádku.