Skoč na menu

Jiřího Agricoly dvanáct knih o hornictví a hutnictví

Georgius Agricola

agricola.jpg

Georgius Agricola

Georg Bauer, jenž si během universitních studií zvolil pro své jméno latinské synonymum Georgius Agricola, se narodil 24. března 1494 v saském městečku Glauchau. Ve dvaceti letech přešel na universitu do Lipska. Zde se mu dostalo humanitního vzdělání a po třech letech jako bakalář se stal učitelem řečtiny v Cvikově. V dalších letech studoval medicínu a filosofii v italské Bologni, v Padově a v Benátkách. Krátce po návratu v roce 1527 přijal místo městského lékaře a správce lékárny v Jáchymově. Důvodem byl záměr studovat minerály a rozšířit řadu dosud známých anorganických látek s léčebnými účinky. Minerály jáchymovského ložiska mu k tomu poskytovaly bohaté podklady. Jáchymov té době byl na vrcholu rozkvětu jako nejbohatší ložisko stříbrných rud i doprovodných kovů v Čechách.

V roce 1530 se G. Agricola vzdal místa jáchymovského lékaře a věnoval se výhradně vědecké práci. Byl již existenčně zajištěn, neboť mu z podílu na jáchymovských dolech plynul dostatečný zisk. Vrátil se k tématice, na níž začal pracovat již během studia v Itálii – ke komentářům děl antických lékařů (Hippokrata a Galena). Roku 1634 vydal tyto komentáře tiskem. V roce 1531 se rozhodl Jáchymov opustit a odstěhoval se zpět do Saska. V Saské Kamenici přijal místo městského lékaře.

Agricolovu tvůrčí činnost přerušily v letech 1546 až 1547 války a náboženské rozpory mezi katolíky a protestanty. Po válce se opět vrátil ke své práci. Když na přelomu let 1552 a 1553 propukla v Sasku epidemie moru, plně se angažoval jako lékař a pro nemocné založil lazaret. V uznání zásluh o město Kamenici byl v roce 1553 ustanoven jeho primátorem. Zemřel 21. listopadu 1555 ve věku 62 let v Kamenici a již v době svého skonu patřil mezi přední učence renesanční doby.

Dílo G. Agricoly je rozsáhlé a založené na jeho vlastním pozorování. Již krátce po studiích a po dvou letech pobytu v Jáchymově napsal roku 1530 a v Basileji vydal své první dílo „Bermannus sive de re metallica“ - dialog o hornictví. Během psaní tohoto spisu si ujasnil záměr, pojednat o nerostných ložiskách, hornictví a hutnictví šířeji. V roce 1532 dokončil knihu o vlastnostech mědi, kterou pojmenoval „De varia temperie sive constitutione aeris“. Po letech příprav v roce 1543 dopsal a v roce 1544 vydal rozsáhlé pojednání o genezi hornin a ložisek nerostných surovin „De ortu a causis subterraneorum libri V“. Jen o dva roky později se objevila další Agricolova geologická díla, nejprve o sedimentárních horninách „De natura eorum quae effuunt ex terra“ a „De motu“, v nichž analyzoval příčiny změn v zemské kůře. Současně dokončil a vydal spis „De natura fossilium“ v němž v deseti kapitolách podal systematický popis materiálů a hornin. Agricolova výkonnost byla téměř neuvěřitelná. Roku 1543 napsal knihu “De metallis et machinis“ věnovanou popisu báňských děl a důlních strojů a v roce 1546 „De veteribus et novis metallis“, kde je první topografie evropského rudného hornictví a pokus o nauku o rudných ložiskách.

Všechny tyto své práce chápal Agricola jako přípravu k hlavnímu dílu, jímž je „De re metallica libri XII“. Od prvních příprav na toto dílo v Jáchymově po jeho dokončení uplynulo více jak 20 let. Práce na tomto díle ukončil až v roce 1550 a nepřízní osudu bylo vydáno až rok po jeho smrti v Basileji v roce 1556. Získalo si takový ohlas, že během příštích staletí vyšlo ve 33 dalších vydáních a v 11 jazycích, mezi nimi v roce 1933 česky a v roce 1996 reprint tohoto díla v kožené vazbě. Agricolův přístup k tomuto dílu se projevil v dedikačním listu z 1. 12. 1550, jímž připisoval své dílo „De re metallica libri XII“ saským vládcům a o způsobu práce napsal „Nemohl jsem nic přinést a napsat, co jsem sám nevěděl, o čem bych se nebyl od hodnověrných mužů nedověděl“.

zdroj: http://www.ntm.cz/info/nove-prirustky/prirustky/georgius-agricola.html