Muzeum Mineral.cz 

Muzeum Mineral.cz - povídání nejen o minerálech a historii jejich dobývání. Jiří Agricola - KNIHA VI, popisující nástroje a stroje hornické

Jiří Agricola - KNIHA VI, popisující nástroje a stroje hornické

Probral jsem, jak se mají dobývati žíly, o stavbách šachet, o vybudování štol a chodeb, promluvil o kolnicích i o umění důlního měřiče. Nyní promluvím nejprve o nářadí k dobývání rudy a hlušiny, pak o nádobách na hlínu, kamení, kov a na jiné nerostné látky, aby se mohly bud vytahovati nebo vyvážeti, nebo vynášeti, a též o nádobách na vodu a o odtocích. Potom o různých nádobách a strojích vodních, posléze o nehodách, které potkávají horníky. A zatím, co vše to bude podrobněji popisováno, bude často mnoho druhů prací vysvětlováno.

Nářadí jest to, co horníci nazývají tím zvláštním jménem, kromě toho klíny, hrubé klíny, plechy, kladiva, tyče, páčidla, špičáky, kopáče a lopaty. Jsou čtyři druhy železného nářadí ve vlastním slova smyslu, které se téměř neliší od sebe tvarem, ale za to délkou neb tloušťkou, neboť mají všechny horní část širokou a čtverhrannou, aby se na ni mohlo tlouci kladivem, spodní se končí špicí, aby jí štěpila tvrdou skálu a žílu. Všechny mají také otvory, kromě skalního klínu. První, kterého používají horníci denně, jest dlouhé tři čtvrtiny stopy, široké půl druhého prstu, tlusté prst. Druhé, zasekáček, jest právě tak široký a tlustý, ale jest dlouhý dvakrát tolik. Tím horníci ty nejtvrdší žíly rozštěpují, takže se rozpadávají v kusy. Třetí želízko žumpové jest tak dlouhé jako druhé, avšak o něco málo širší a tlustší, tím hloubí šachty, do nichž se pomalu natahuje voda. Čtvrtý klín, jest dlouhý skoro tři dlaně a prst, tlustý dva prsty, na horním konci široký tři prsty, uprostřed dlaň a na konci jest špičatý, jako ostatní. Jím se dobývají žíly příliš tvrdé. Avšak otvor želízka jest vzdálen od horního konce jednu dlaň, otvor druhého a třetího nástroje sedm prstů. Každé pak vyčnívá trochu na obou stranách otvoru, do něhož zasazují rukojeť dřevěnou, kterou drží v jedné ruce, zatím co tlukou kladivem na nástroj, přiložený ke skále. Tyto nástroje se hotoví větší nebo menší, jak toho jest potřeba. Když se ztupí, naostří je zase kováři, jak dlouho to jde.

Než klín bývá zpravidla dlouhý tři dlaně a dva prsty, široký šest prstů, nahoře jest tlustý dlaň a tři prsty, potom zvolna se ouží až do špice. Ale druhý klín jest vysoký a široký pět prstů, nahoře tlustý dva prsty, dole půl druhého prstu. Plechový klín má tutéž výšku a šířku jako hrubý klín, ale jest velice tenký. Těchto všech nástrojů používají, jak jsem vyložil v poslední knize, když dobývají velmi tvrdé žíly. Též obyčejné a hrubé klíny a plechové klíny se zhotovují někdy větší, někdy menší.

Kladiva též jsou dvojí: menší, jejích topůrka drží havíři jednou rukou, větší, která drží oběma. Oněch pak jest trojí druh podle velikosti a používání. Nejmenším jako nejlehčím tlukou do zasekáčku, prostředním do želízka a největším do želízka žumpového; to pak jest široké a tlusté dva prsty. Mezi většími jsou dva druhy, malým dvojručním tlukou na skalní klín, velikým perlíkem zarážejí klíny do prasklin. Ona jsou široká a tlustá tři prsty, tato pět prstů široká a tlustá a dlouhá stopu. Všechna pak se uprostřed trochu rozšiřují, kde jest otvor pro topůrko. Ale větší mívají slabší násadce, aby horníci, protože se topůrko pod vahou kladiva poněkud ohýbá, prudčeji mohli tlouci.

Železné tyče jsou dvojího druhu; obojí jsou na konci špičaté, ale jedna jest kulatá, kterou se proráží šachta plná vody, když k ní byla dohnána štola; druhá jest široká, kterou se ve vyhloubených dutinách shazují kameny, které byly zkrušeny žárem ohně a jichž nelze sraziti páčidlem. Hornické páčidlo jest jako námořnické, dlouhá tyč na konci železná.

Ale hornický špičák se liší od rolnického, neboť tento jest na konci široký a ostrý, onen pak zašpičatěly. Jím se dobývá měkká žíla, jako bývá zemitá. Podobně kopáč a lopata se nijak neliší od obyčejných. Prvým se shrabují země a hroudy, druhou se nahazují nádoby.

Země pak, kamení a ruda a jiné nerosty podzemní, špičákem dobyté nebo želízkem vyrubané, vytahují se ze šachet v nádobách neb koších nebo měších, vyvážejí se ze štol v trakařích nebo ve vozíčkách a z obojích v neckách se vynášejí. Nádoby jsou dvojí, které se neliší látkou ani tvarem, nýbrž jen velikostí. Menší pojmou skoro tolik, kolik jedna attická metreta; větší obyčejně jsou šestkrát obsažnější; ale obé nemá určitý objem, ale častěji různý. Oba druhy se hotoví z prken a dvou železných obručí, kterými je spojují dohromady nahoře a dole. Neboť lískové a dubové obruče praskají snadno pod nárazy o stěny šachet, železné však vydrží. Jak jsou prkna větších nádob tlustší a širší, jsou rovněž i obruče, obojí pak, aby měly větší pevnost a sílu, mají po osmi železných plátech poněkud širších, z nichž čtyři z horní obruče dolů sestupují, čtyři pak jakoby vstříc z dolní obruče vzhůru vycházejí. Též dna obou, uvnitř i zevně, se vyztužují dvěma nebo třemi pláty rovněž železnými, sahajícími od jedné strany dolního kruhu ke druhé. Přes vnější se přibíjí ještě jeden příčný plát. Obojí pak mají po dvou železných uchách nahoře vyčnívajících, obě železný půlkruh, jehož konce spodní, v uchách uzavřené; jsou přímé, aby snáze se mohly otáčeti. Obě nádoby jsou mnohem vyšší než širší a obě se nahoře rozšiřují, aby se mohlo snáze vyrubané do nich naplňovati a opět vyprazdňovati. Menší naplňují zemí ze dna šachty pomocí kopáče skoro vždy hoši, větší muži ostatní podzemní hmoty lopatou, nebo rukama zdvihají, pročež se nazývají nakladači. Potom upevní do železného půlkruhu hák těžného lana, načež jsou vytahovány stroji, a to menší, ježto jest do nich méně naloženo, strojem, který otáčejí lidé, větší, ježto obsahují více, strojem, poháněným koňmi. Jiní používají místo dřevěných nádob košů, které tolikéž pojmou, nebo, protože jsou lehčí než nádoby, i více. Někteří upotřebují pytlů z volských kůží místo nádob dřevěných, jichž železná držadla zachycuje hákem těžné lano. Zpravidla se vytahují tři plné zároveň a tři se spouštějí, tři jsou od chlapců naplňovány. Těchto používají Schneeberští, oněch Freiberští.

Co pak nazýváme trakařem, jest jednokolový vozík, nikoli dvoukolý, jaký tahají koně. Naplněný trakař vyváží havíř ze štol nebo z boudy. Ten pak takto se zhotovuje: dvě prkna dlouhá asi pět stop, vysoká jednu a tlustá dva prsty se vezmou a jejich přední konce se vyhloubí ze zdola, aby byly dlouhé jednu stopu, zadní pak dvě stopy a uprostřed zůstávají celá. Potom se vpředu provrtají , aby se mohly v jejich kruhových otvorech otáčeti osy. Uprostřed však se dvakrát provrtají, a to dole téměř na kraji, aby se do nich vstrčily konce dvou lišten, na něž se kladou prkna, a uprostřed pro konce dvou přepážek; klínky, prostrčené těmito vyčnívajícími konci, drží pohromadě celou stavbu. Z konců dlouhých prken jsou držadla, jichž konce jsou dole vykrojeny, aby se pevněji držely. Ale kolo jest jedno a nemá ani náboje, ani se neotáčí kolem své osy, nýbrž s ní; neboť z loukotí, které zovou Řekové apsidy, vycházejí špice a pronikají středem osy s jedné strany do protější loukotě. Osa pak jest čtverhranná, výjma konce, jež jsou oba válcovité, aby se mohly otáčeti v otvorech. Tento trakař vyváží havíř naplněný zemí a kamením a prázdný zpět se přiváží.

Kromě toho mají horníci ještě jiný trakař, větší než tento, v němž perou v potoce zeminu s kroupami cínovými. Ten má přední stěnu vyšší, aby zeminy nevypadávala.

Důlní vozík jest o polovinu obsažnější než trakař; dlouhý jest asi čtyři stopy, široký a vysoký asi dvě a půl stopy. Ježto však má tvar čtverhranný, pobijí se třemi železnými plechy čtyřúhelníkovými a kromě nich se upevňuje na všech stranách železnými tyčemi. Ke dnu jeho jsou přibity dvě železné osy, kolem nichž na obou stranách se otáčejí dřevěné kotouče se železnými zákolníky, a aby se neuchýlily od určené dráhy, to jest od koleje v kládách vyhloubené, velkým tupým kolíkem do téhož dna zatlučeným. Ten plný vozík vyváží vozič, který drží jeho zadní strany a tlačí, a prázdný zase přiváží. Poněvadž však za pohybu vydává zvuk, který se zdál některým býti podobný štěkotu psímu (Hund), nazvali jej huntem. Tohoto huntu používají, jestliže se někdy vyvážejí z velmi dlouhých štol náklady, neboť se pohybuje snadněji, a poněvadž ho lze naložiti těžším břemenem.

Necky hloubí z jediného kmene stromu. Menší z nich jsou obyčejně dlouhé dvě stopy, široké jednu. Ty vynášejí naplněné rudou na ramenou z šachet a štol; zvláště když se toho mnoho nedobude, nebo vynášejí je přivázané provazy na krku. Podle Plinia odnášeli staří vše, co se dobylo, na ramenou. Avšak naši zavrhli tento způsob dopravování nákladu, poněvadž unavuje mnoho lidí touto těžkou prací a vyžaduje si mnoho peněz. Délka větších necek měří až tři stopy, šířka stopu a dlaň. V nich se propírá země s obsahem rudy, hlavně k vůli zkoušce.

Nádoby na vodu se liší používáním a látkou, z níž se vyrábějí, neboť některými se vlévá z šachet čerpaná voda do jiných nádob jako konvicemi, některé naplněné vodou se vytahují stroji, jako džbery a měchy. Některé jsou dřevěné, jako džbery a vědra, jiné kožené, jako měchy. Vodní vědra, jakož i nádoby, do nichž nakládají suché věci, jsou dvojí, menší a větší. Ale tato vědra se liší od nádob horní částí, kterou mají užší, a to proto, aby nevyšplichovaly vodu, když se vytahují z šachet, zvláště ze šachet silně ukloněných a narážejí-li na stěny. Do těchto věder nalévají vodu džbery, což jsou dřevěné nádoby, nikoli jako vědra nahoře úzké, ani špičaté obručemi, ale dřevěnými pruty, ježto si ani jednoho, ani druhého nevyžaduje potřeba. A též tato vědérka se vytahují tím strojem, který otáčejí lidé; větší tím, který pohánějí koně.

Ale měchy (bulgy) zovou naši ony největší nádoby na vodu, které se hotoví ze dvou neb dvou a půl volských koží. Z těch měchů při obvyklém používání vypadají nejprve chlupy a pak stávají se hladkými a bílými, Pak se časem trhají. Jsou-li jen málo potrhány, vkládá se do trhliny vroubená hůlka a do jejích vrubů se zasívá přetržený měch, tím že se obě strany spojí. Jsou-li značně protrženy, zašívají je zase částí kůže volské. Měchy pak se navlíkají na hák těžního řetězu a spuštěny; noří se do vody; jakmile ji nabraly, vytahují se největším strojem. Jsou však dvojí: jedny nabírají vodu samy, jiné se naplňují tak, že se voda dřevěnou holí rozvlněná do nich jaksi vhání.

Vody pak vytažené z šachet odvádějí žlaby neb nádrže, jimiž se vpouští do žlabů. Podobně se sbírají do žlabů vody, prýštící ze stěn štol. Tyto žlaby se skládají ze dvou vyhloubených klád těsně spojených, aby udržovaly tekoucí vodu. Jsou od ústí štoly až na konec latěmi přikryté, aby padající hlína a kamení nezastavovala ;vodu. Jestliže se v nich usadí poznenáhlu mnoho bahna, vyčistí se po odstranění latí, aby se neucpaly, což se jim přec někdy stává. Ty žlaby pak, které horníci připojují k nádržím mimo zemi a které bývají u šachetních bud, ty vyhlubují zpravidla z jednoho kmene. Nádrže však se zhotovují asi ze čtyř prken tak dole sesekaných a do sebe zasazených, aby hoření část nádrže se rozšiřovala, dolení pak zužovala.

Které jsou nástroje hornické a které nádoby, dosti jsem ukázal. Nyní budu vykládati o strojích; ty jsou trojí, totiž na vytahování hmoty, na větrání a na slézání do dolů. Těžnými stroji se dopravuje hmota ze šachet. Větrací vhánějí nachytaný vzduch do štol a šachet, což kdyby se nedělo, v mnohých by nemohli horníci pracovati bez velikých obtíží s dýcháním. Slézací jsou řebříky, po jejichž stupních havíři sestupují do šachet a zase vystupují.

Těžných strojů jsou rozmanité druhy a mnohé z nich velice umělé, a neklamu-li se, starým neznámé. Ty byly vynalezeny proto, aby bylo lze i vodu vytahovati z hlubiny země, k níž nevedou žádné štoly; i aby podzemní hmoty mohly býti těženy ze šachet, s nimiž rovněž nejsou spojeny žádné štoly, ani ty nejdelší. Poněvadž však šachty nejsou stejně hluboké, jest veliký rozdíl v zařízeních toho druhu. Ale těch, kterými se vytahuje suchá hmota ze šachet, používá se nejčastěji pět druhů, z nichž první takto hotoví: umístí dvě klády, poněkud delší než ústí šachty, jednu v čele šachty, druhou vzadu. Konce jejich mají otvory, do nichž dole koly trochu klínovité zapuštěné hlouběji do země se zarážejí, aby se nehýbaly. Kromě toho mají zářezy, do kterých jsou uzavřeny konce dvou příčných klád, z nichž jedna zaujímá pravou stranu šachty, druhá pak jest tak daleko od levé, aby mezi nimi bylo místo pro řebřík. Do otvorů těchto příčen, uprostřed jsoucích, se zasazují tlustá prkna a přibíjejí se železnými hřeby. Do okovaných výřezů těchto prken se kladou výběžky hřídele. Oba výběžky, přečnívající ven z výkroje prken, jsou zasazeny do dřevěného držadla, dlouhého půl druhé stopy, širokého dlaň, tlustého tři prsty. Ale obojí konce jeho jsou tlusté sedm prstů. Do druhého pak jest uzavřena klika vrátková, kulatá a rovněž dlouhá půl druhé stopy. Na hřídel se navíjí těžné lano a uprostřed se k němu připevňuje. 0bojí držadla jeho mají hák železný, který zachycuje půlkruh nádoby. A tak hřídel klikami poháněný, když se otáčí, vždycky jednu nádobu naplněnou břemenem vytahuje ze šachty a současně do ní spouští druhou nádobu prázdnou. Pohánějí pak hřídel dva silní muži, oba dva před sebou mají trakař, do něhož vysypávají obsah, když se k němu přiblíží s nádobou. Dvě nádoby však obyčejně naplňují trakař. Pročež, jakmile se vytáhnou čtyři, každý vyveze z boudy svůj trakař a převrhne jej. Tak se stává, hloubí-li se šachty hluboko, že vyroste kolem boudy, v níž stojí stroj, halda: Není-li žíla bohatá kovem, vyhazují bez rozdílu hlínu a kameny, je-li bohatá, každé zvlášť oddělují, roztloukají a perou. Než, když vytahují vědra s vodou, vylévajíce vodu, pouštějí ji přes nádrž do žlabu, kterým pak odtéká.

Druhý stroj, kterého používají horníci pro hlubší šachty, liší se od prvého kolem, které má kromě klik. To pak otáčí jeden člověk, vrátkař, jestliže se nevytahuje vysoko břímě, ježto kolo tu zastupuje vrátkáře druhého; vytahuje-li příliš vysoko; tři otáčí a kolo nahrazuje čtvrtého. Nebo hřídel, jednou uvedený v pohyb, jest podporován otáčeným kolem, takže jím lze mnohem snadněji otáčeti. K tomuto kolu se přivěšuje někdy několik olověných kusů, nebo se uzavírají do deštiček ke kolu přibitých, aby se lehčeji otáčelo, strhováno jsouc tíhou. Někteří z toho důvodu zarážejí dvě, neb tři, nebo čtyři železné tyčky do hřídele a zatěžují je olověnými kusy. Tohle kolo se však liší od kola vozu, a od toho, které otáčí síla vodní. Neboť postrádá lopat, které má kolo, poháněné vodou, postrádá též osy, kterou má kolo vozu. Na jejím místě má tlustý hřídel, do jehož otvorů jsou zasazeny dolení konce paprsků, jako konce hoření do loukotí. Když otáčejí tento stroj tři muži vrátkaři, tu bývají na jednom konci hřídele čtyři špice zasazeny, na druhém pak klika, které používají v rudných dolech samotné. Ta pozůstává ze dvou částí. Z oblé, která vyčnívá z osy a rukama se chápe. Čtyřhranná část, která svisle vyčnívá, má dva otvory, do dolního se uzavírá článek oblý, do horního pak konec hřídele. Tuto kliku otáčí jeden muž, křížové špice dva muži, z nichž jeden je tahá, druhý tlačí. Ale všichni muži, ať otáčí kterýkoli stroj, musejí býti silní, aby vydrželi takovou těžkou práci .

Třetí zařízení méně namáhá horníky, ačkoli větší břemena zdvihá, třebaže poněkud zvolna, jako všechny ty stroje, které mají ozubené převody, za to však výše, totiž až do výše sto osmdesáti stop. Stroj jest takto zařízen: železné čepy svislé osy se otáčejí ve dvou ložiskách železných. Dolní jest uzavřen v kmeni; ležícím na zemi, horní v podkrovním trámu. Ona osa má dole kotouč, který jest sdělán z tlustých prken, nahoře má kolo paleční. To pak žene vřetenový převod vodorovné osy; kolem této osy, jejíž čepy se otáčejí rovněž v železných ložiskách klad, jest ovinuto těžné lano. Dva horníci, kteří, aby neupadli, drží se tyče, přibité k dvěma svislým kládám, a nohama tlačíce desky dozadu, pohybují strojem. Kdykoli pak jednu nádobu, naplněnou hmotou dobytou, vytáhli a vyklopili, tu opět na druhou stranu otáčejíce strojem, druhou nádobu vytahují.

Čtvrtý stroj, žentour, zdvihá břemena šestkráte větší, než dva stroje předem popsané. Ten pak se takto zhotovuje. Vztýčí se asi šestnáct klád, krokví, dlouhých čtyřicet stop. tlustých a širokých stopu, nahoře spojených skobami, dole roztažených. Dolení konce jednotlivých krokví pak se uzavírají do otvorů dřev, položených na zemi. Trámce, které leží na zemi, jsou dlouhé pět stop, široké půl druhé, tlusté stopu. Každá pak krokev vztýčená se spojuje s trámcem přízemním nějakou svislou podpěrou, jejíž horní konec se upevňuje ve vztýčené krokvi, dolení v přízemním trámci. Podpěra toho druhu jest dlouhá čtyři stopy, tlustá a široká stopu. Tímto způsobem vzniká kruhovitá pláň, jejíž průměr má asi padesát stop. Uprostřed této pláně se vyhloubí prohlubeň, hluboká asi deset stop a palicí se udupe, nebo, aby byla dosti pevná, upevňuje se spojenými trámy, kterými procházejí kolíky; neboť souvislou stěnou jejich se udržuje země, aby nespadávala. Na dno prohlubně se vkládá špalek dlouhý tři stopy nebo čtyři a tlustý a široký půl druhé. Ten pak jest uzavřen v spoji klad, aby se nehýbal. Ve středu jeho jest železné ložisko zakalené, v němž se otáčí železný čep svislé osy. Podobně příčný trám nahoře zapuštěný pod skobami do dvou vztyčených krokví, má železné ložisko, v němž se otáčí druhý čep téže osy. Neboť každá osa hornická - jak tu chci jednou pro vždy říci, protože věc to s sebou přináší - má dva železné čepy jako hřeby zaražené doprostřed konců os, podle kružítka zaokrouhlených. Jejich část, která se zabíjí do konce osy jest tak široká, jako sám konec a tlustá prst; část, která vyčnívá jest okrouhlá a tlustá dlaň, anebo ještě tlustší, je-li potřeba. Konce každé osy hornického stroje se též obepínají železným kruhem a poutají, aby tím pevněji mohly držeti čepy. Osa pak tohoto žentouru vyjma konců, jest čtyřhranná a dlouhá čtyřicet stop, tlustá a široká půl druhé stopy.

V otvorech této osy, které jsou nad jejím dolním koncem, jsou skobami připevněny konce čtyř do ní zasazených klád, šikmo stojících, a jejich horní konce nesou dva příčné trámce, rovněž do jejich otvorů zapuštěné. Klády však, které šikmo vystupují, jsou dlouhé osmnáct stop, tlusté tři dlaně a široké pět. Než příčné zkřížené klády jsou jen tak k ose připevněné a mezi sebou spojeny dřevěnými kolíky, aby se neoddělily. Ty pak jsou dlouhé čtyřiadvacet stop.

Potom tu jest buben lanový, který se skládá ze tří kotoučů. Prostřední od svrchního i od spodního jest vzdálen sedm stop. Kotouče mají čtyři paprsky, které nesou tolikéž tyčí šikmo vystupujících. Jejich dolení konce se spojují kolem osy skobami. Jednotlivé paprsky mají pak jeden konec zapuštěný do otvoru osy, druhý do otvoru loukotě. Z loukotí spodního kotouče k loukotím prostředního se všech stran sahají bubnové laťky. Podobně z loukotí prostředního k loukotím svrchního. Na tyto laťky se navíjejí dvě těžná lana. Jedno mezi spodním kotoučem a prostředním, druhé mezi prostředním a svrchním.

Tato budova podoby kužele, vyjma té strany čtyřúhlé, která jest obrácená k šachtě, celá se pokrývá šindely. Potom jsou tu po obou stranách do sloupů zapuštěné příčné klády dvojího druhu. Obojí jsou dlouhé osmnáct stop, sloupy jsou tlusté a široké stopu, příčné klády tři dlaně. Sloupů jest šestnáct, příčen osm a nad ně se umisťují dva trámy široké stopu, tlusté tři dlaně, vydlabané do šířky půl stopy a hloubky pěti prstů. Jeden se klade na horní příčné klády, druhý na dolení. 0bě jsou tak dlouhé, že téměř jdou od bubnu stroje až k šachtě. Obě mají blízko téhož bubnu dřevěný hladký válec kulatý, tlustý šest prstů, jehož zakončení, okovaná železnými plechy, se otáčejí v železných kruzích. Oba mají dřevěné kotouče, které se točí spolu se svými osami železnými v otvorech týchž klád. A ty kotouče jsou kol dokola vyhloubeny, aby se z nich nemohlo vysmeknouti těžné lano. A tak každé z obou lan napjaté přes svou osu a své kotouče se otáčí. A na obou lanech jest železný hák, na který se zavěšují půlkruhem těžní nádoby.

Na konci každého vodidla, zapuštěného do hlavní osy, jest zasazeno dolů čtyři stopy dlouhé dřevo, a na tom opět dole krátké prkno, stolička, na které sedí poháněč; to má i železný hák s řetězem a vahami. Tak se stává, že dva koně tahají žentour jednou na tu stranu, podruhé na onu stranu a střídavě jednu nádobu vytahují plnou z šachty a druhou prázdnou spouštějí. Je-li však šachta hluboká, čtyři koně pohánějí žentour. Horník pak převrhává nádoby ať obsahu suchého nebo vlhkého pomocí háku. Ten visí na tří-, neb čtyřčlánkovém řetězu upevněném na podkrovním trámoví.

Pátý stroj jest podoben částečně největšímu stroji, částečně třetímu, který jest poháněn koni a kapsami čerpá vodu. Obojí krátce později vyložím. Neboť podobně jako třetí stroj pohání se koni a má dvě osy. Totiž osu stojatou, která vniká do dutiny v zemi a nese dole ozubený kotouč, a ležatou osu, na které sedí převodní buben. Jako však největší stroj, žentour, má dva bubny na ležaté osy zcela podobné bubnům onoho, ale menší, protože může vytahovati nádoby ze šachty hluboké toliko dvěstěčtyřicet stop. Z nich jeden se skládá z kotoučů, k nimž jsou přibity laťky; druhý, který jest blízko bubnu převodního, jest vysoký na všech stranách kolem osy dvě stopy, tlustý jednu. K němu se přidělává brzdový špalek, který drží brzdový kotouč a stroj zastavuje, je-li třeba. To jest vždy zapotřebí, když buď vytažené měchy naplněné zemí a kamením se vysypávají, nebo voda z nádob se vylévá. Neboť tento stroj zdvihá nejen hmotu suchou, nýbrž též tekutou, stejně tak jako ostatní čtyři stroje právě ode mne popsané. Ba též se jím spouštějí do šachet i klády, přivázané k jeho těžnému lanu.

Brzdový špalek jest stopu tlustý a půl stopy vyčnívá dále než trámec, přívěšený řetězem na jednom konci klády, která se otáčí kolem železné osy, jež jest v klíštkách svislého sloupu. Z druhého pak konce oné pohyblivé klády zase jest přivěšen řetězem dlouhý trám, a z něho opět visí na řetězu jiný krátký trám, na nějž si sedá horník, chce-li stroj zastaviti, a tak jej stlačuje. Pak na něj hodí prkno nebo dřevo, které, sahajíc dole až k oběma kládám, jest jimi drženo, aby nemohlo býti zdviženo. Takovým způsobem se nadzdvihuje brzdový špalek a chytí s takovou silou kotouč, že často z něho srší jiskry. Má pak visící trám, k němuž ,jest přivěšen špalek, několik otvorů, do nichž se uzavírá řetěz, aby mohI býti podle potřeby nadzdvižen. Nad bubnem jest poval, aby jej prosakující voda nezvlhčila, neboť zvlhne-li brzdící špalek, špatně chytá stroj. Vedle druhého bubnu jest kůl, s něhož visí řetěz, na jehož posledním kroužku jest navlečen druhý hák zvratný, to jest zahnuté železo, dlouhé tři stopy. Ten hák, připevněný na kruhu ke dnu nádoby i měchu, navlečen drží ji, aby se mohla z tohoto vylíti voda a z oné aby bylo lze vyklopit kamení.

Rudu pak, oněmi pěti stroji z šachet vytahovanou neb ze štol vyvezenou, horníci s hor buď svážejí, nebo vláčejí, nebo shazují. Naši ji házejí v zimě do korby sání, které táhne kůň a svážejí s hor, které nejsou příliš vysoko. Korutanští však v zimě je nakládají do pytlů kožených, z nichž kladou dva nebo tři na malé sáně ve předu poněkud vyvýšené, vzadu nižší. Na těchto pytlech sedí srdnatý řidič a řídí sáně, nikoli bez nebezpečí života, sjíždějící s hory do údolí, holí, kterou svírá v rukou. Jí totiž zastavuje nadzvednutím sáné, když příliš rychle jedou, nebo jindy je zase uvádí v pravý směr, když se z něho vychýlí. Než někteří v Noriku naplňují rudou pytle z štětinatých koží vepřových a s nejvyšších hor je táhnou, kam nemohou koně, mulové a oslové. Prázdné pytle pak vynášejí nahoru osedlaní psi, na to zvyklí. Pytle plné rudy a svázané řemeny jsou přivázané na provaz, který si muž přehazuje přes rámě nebo přes prsa a táhne po sněhu dolů až na místo, kam mohou koně, mulové a osedlaní oslové. Tam se ruda vysype z pytlů vepřových a naloží do jiných z lněné pytloviny dvoj- nebo trojtkáňové, které se skládají na soumary a dopravují do hutí, kde se rud a buď pere, nebo taví.

Jestliže však mohou koně, mulové a oslové osedlaní vylézati na hory, kladou se,,jim na sedla nejprve lněné pytle s rudou, pak snášejí po úzkých stezkách horských, kde nelze jeti ani s vozy, ani se sáněmi do údolí se strmých skal. Než na skalách, kam nemohou soumaři, umísťují dlouhé sypné žlaby prkenné, opatřené příčnými prkny, aby se nerozpadly. Do nich se hází ruda přivážena trakaři a s roviny pak buď v lněných pytlech se odnáší, nebo snášejí ji soumaři, nebo na sáních a vozech se odváží. Když pak vozkové svážejí rudu se strmých hor, používají dvoukolových vozů, které vlekou vzadu dva kmeny, spuštěné na zemi. Ty pak zadržují svou vahou rychlý běh těžkých vozů, obsahujících rudu. Kdyby jich neměli, musili by vozkové přivazovati řetězy na kola. Ale když vozkové svážejí rudu s hor, které nemají takových příkrých svahů, používají vozů dvakrát tak dlouhých, než jsou káry. Obojí prkna jsou tak upevněna, že je lze nadlehčiti a vysmeknouti, když mají býti vozy vyprázdněny. Neboť je drží jen rozpěry. Vozkové však najímají od těžařů dovoz třiceti nebo šedesáti povozů, jichž počet zaznamenává dozorce vruby na hůlce. Ale některé rudy, zvláště cínové, když se dobudou, se rozdělují v osm nebo devět dílů; v devět, jestliže dávají těžaři dolu devítinu podnikatelům štoly. To se děje zřídka měřicemi, častěji v bedničkách, zhotovených z prkének na vnitřní straně hladce ohoblovaných. Každý těžař pak pečuje, aby ta část, která na něho připadá, byla proprána a roztavena.

Do nádob, které těchto pět strojů vytahuje, házejí hoši nebo muži hlínu a kamení lopatami nebo rukama je nakládají. Odtud se jmenuji nakládači. Tyto stroje však, jak jsem řekl, zdvihají nejen suché břímě, nýbrž i vlhké, nebo vodu. Avšak dříve, než začnu vykládati rozmanité druhy strojů, kterými horníci vytahují pouze vodu, řeknu, jak se mají spouštěti do svislých a hlubokých šachet těžké předměty jako osy, železné řetězy, roury, veliká břevna. Postavuje se vrátkový stroj, jehož hřídel, mající na obou stranách čtyři stojatá vratidla, se zasazuje do vrátkových stojek. Kolem hřídele se navíjí těžné lano a jeden jeho konec se přibíjí k hřídeli, druhý se přivazuje k těm těžkým předmětům. Ty pak zvolna spouštějí: prostředkem horníci a zadržují je. A jestliže se někde v šachtě zachytí, pomalu se poněkud vytahují. Když však jsou ty předměty velice těžké, tu se postavuje vedle tohoto stroje jiný zcela podobný, aby byly i vzhledem k břemeni rovnocenné, i aby břímě mohlo býti zvolna spouštěno. Ba též někdy se z týchž důvodů přivazuje provazy k trámu kladka, přes jejíž kotouče sestupuje a vystupuje provlečené těžné lano.

Vody pak se ze šachet buď vytahují nebo čerpají. Vytahují se ve džberech nebo měších. Ty nejčastěji tahá stroj s vratným kolem. To jest těch pět strojů, které jsem již dříve vyložil. Ačkoli čtvrtý, to jest žentour, tahá na některých místech též prostřední měchy, čerpají vodu též buď konvicemi, nebo pumpami vytahují a vytlačují, které jsou provrtané, nebo kapsami. Když jest vody málo, buď se vytahuje v nádobkách, nebo se čerpá konvicemi, neb pumpami, když jest jí mnoho, buď se vytahuje v měších nebo se čerpá kapsami.

Ale nejprve budu probírati stroje, které čerpají vodu konvicemi a jichž jsou tři druhy. Prvý jest takovýto: čtyřrohý prostor cely se skládá ze železných mříží; jest vysoký dvě a půl stopy, dlouhý rovněž dvě a půl stopy a k tomu šestinu v a čtvrtinu prstu, široký jest čtvrtinu a jednu čtyřiadvacetinu prstu. V něm jsou tři vodorovné železné osy, které se otáčejí v ložiskách nebo širokých železných kruzích; dále jsou tu čtyři železná kola, z nichž dvě jsou převodní a dvě jsou ozubená. Kolem nejspodnější osy vně tohoto lešení jest dřevěné kolo, aby byla pohyblivější. Uvnitř lešení jest menší kolo prvého druhu, které má osm palců, šestinu a jednu čtyřiadvacetinu palce dlouhých. Na druhé ose, která nevyčnívá z lešení, a proto jest dlouhá toliko dvě a půl stopy, dvanáctinu a třetinu prstu, jest na jednom konci menší ozubený buben s osmačtyřiceti zuby a druhý větší kotouč převodní, mající dvanáct palců, čtvrtinu stopy dlouhých. Kolem třetí osy pak, tlusté dvanáctinu a třetinu prstu, jest větší ozubený buben, který z ní vystupuje na všech stranách o stopu a má dvaasedmdesát zubů. Zuby obou kol končí ve šroubech, jejichž závity jsou zašroubovány do matečných závitů kol, aby se mohly zašroubovati jiné na místo ulomených. Jak zuby tak převody jsou z kalené oceli. Nejvyšší osa vyčnívá z místnosti a jest tak uměle zasazena do jiné osy, že se zdá býti jednotná. Ta proniká lešením, které se skládá z trámců a jest postaveno kolem šachty, a otáčí se¨v kotouči ocelovém, zasazeném do silného dubového špalku. Na té ose jest takový buben, jaký mají stroje čerpající vodu kapsami. Podobně má třikrát zahnuté skoby a ty, protože v nich vězí články železného přívodního řetězu, nemůže je takové břímě vytáhnouti. Tyto články nejsou celé kruhovité jako u ostatních řetězů, nýbrž každý jest nahoře na obou koncích zahnutý a přibírá následující. Tak vzniká jakýsi dvojitý řetěz. Tam, kde se připojuje jeden na druhý, přivazují se k nim řemeny konvice, zhotovené ze železných neb měděných plechů s obsahem tří žejdlíků. Proto bude-li sto článků, bude tolikéž konvic na vodu. Jejich ústí vyčnívají a jsou přikryta víky, aby nevylévaly vodu, jsou-li šachty šikmé, neboť jsou-li šachty svislé, konvice nepotřebují vík.

Vrátkář nasazuje na konec dolní osy kliku, otáčí ji zároveň s bubnem, jehož převod otáčí ozubeným bubnem druhé osy. Poněvadž však s ním uvádí se v pohyb zároveň druhý převod, tu tento otáčí druhé ozubené kolo a současně buben, na němž jsou přibity skoby. Tímto způsobem se zároveň spouští řetěz s prázdnými ko nvicemi až k podloží žíly, takže se článek málo ponoří do žumpy až k dolenímu bubnu, jehož bubnová osa železná se otáčí v ložisku ze silného železa. Řetěz na tomto bubnu navlečený nabírá vodu konvicemi. Ty pak naplněné vodou a vytažené k nadloží, přenáší přes buben nejvyšší osy a pokaždé tři překlápí a vylévá do kádě, odkudž vytéká voda stokou štoly. Avšak takovýto stroj není příliš užitečný, ježto vynáší málo vody, ač ho nelze sestrojiti bez velikého nákladu, a nad to po/hornictvi/agricola_xii/kniha6/maleji zdvihá, jako všechny stroje, které mají více převodních kol.

Druhý stroj toho druhu, stručně popsaný od Vitruvia, rychleji vynáší konvice o obsahu jedné míry. Proto tedy jest lepší než prvý k čerpání z dolů, do nichž přitéká souvisle mnoho vody. Stroj postrádá železného lešení a převodů koly a má na dřevěné ose kolo, které se otáčí šlapáním. Osa však nevydrží dlouho, ježto nemá bubnů. V ostatním se podobá prvému stroji, leč že má dvojitý řetěz od něho rozdílný. Do hřídele tohoto stroje, jako do bubnů jiných strojů, musejí,.se zatloukají skoby, které někteří zhotovují jednoduché, jiní prohýbané, ale oběma dělají čtyři špice.

Třetí stroj, který daleko předčí oba vyložené, zhotovuje se, když lze potok svésti k dolu. Proud jeho dopadává na lopatky a pohybuje kolem, které jest místo, kola otáčejícího se šlapáním. Pokud se týče osy, jest podobná ose druhého stroje co se týče bubnu na ose, řetězu a protiváhy, prvému stroji. Džbery však má mnohem objemnější i než druhý stroj. Ale poněvadž džbery se rychle roztloukají, používají horníci jen zřídka těchto strojů. Vytahují raději málo vody prvními pěti stroji nebo ji vyčerpávají pumpami, nebo mnoho vody buď vodním strojem kapsovým čerpají, nebo i v měších ji vytahují.

Avšak o prvém druhu strojů dosti. Nyní vyložím druhý způsob To jest pumpy, čerpající rourami vodu, hnanou tlakem vzduchu. Pump jest sedm druhů, které třebas se mezi sebou lišily sestrojením, přece poskytují horníkům týž užitek, ať už jedny užitek větší než druhé. Prvá pumpa vypadá takto: nad žumpou se postaví bouda, k níž jedna nebo dvě roury, do sebe zasazené a spuštěné až na dno žumpy, přibíjejí se železnými skobami se špicemi na obou stranách, aby s nepohnuly. Dolení konec spodní roury jest uzavřen v nassávacím koši, vysokém asi dvě stopy. Ten stojí na dně žumpy a jest opatřen otvory jako roura. Ale jeho spodní otvor jest uzavřen dřevěnou zátkou. Ten koš má kol dokola po stranách otvory, jimiž do něho vtéká voda. Je-li ve svrchní vydlabané jeho části jedna roura, zasazuje se železný nebo měděný, neb mosazný nátrubek bez dna, vysoký dlaň. Ten pak uzavírá kulatá záklopka tak těsně, že nemůže téci zpět voda, tažena vzhůru vzduchem. Jsou-li dvě roury u čerpadla, zasazuje se nátrubek tam, kde se spojují se spodní rourou. Otvor horní roury vede do štolové stoky. A tak pracovitý horník stoje na lešení trámoví, tlačí a zase vytahuje táhlo zapuštěné do roury. Na konci toho táhla jest držadlo, dole pak jest nasazeno na botu. Tak se jmenuje kůže podoby téměř vřetena, nebo jest šito takovým způsobem, že dolení stranou, kterou se přibíjí k táhlu, do něho zasazenému, jest úzké, na horní straně, kterou čerpá vodu, jest široké. Nebo kotouč železný, tlustý prst, nebo dřevěný šest prstů tlustý, obojí poněkud vyčnívající z boty, ke konci táhla, které jím. prochází, jest upevněn prostrčeným železným hřebem, nebo konečně - má tyč dole závit. Ten kotouč navrchu jest kolem dokola přikrytý, má pět nebo šest otvorů, buď kulatých, nebo podlouhlých, které dohromady tvoří hvězdu. Má též tentýž průměr jako otvor roury, takže se může spouštěti a zase vytahovati.

Když pak horník píst vytahuje, zdvihá vodu, čerpanou otvory kotouče, jehož kůže se v tu dobu stlačuje k otvoru, kterým odtéká, záklopka schránky se otvírá, aby voda, která do boty natekla, tažena vzduchem, mohla zase do roury stoupati. Když pak horník píst stlačuje, záklopka se uzavírá, a voda stoupá záklopkou kotouče vzhůru.

Táhlo druhé pumpy snadněji se pohybuje nahoru i dolů. Zhotovuje se takto: dvě klády se přehodí přes žumpu, jedna na pravé straně její, druhá na levé. Na to se přibíjejí roury železnými skobami, dále buď kmen na konci rozeklaný a opatřený otvory nebo vidlicovitě vyhloubený na místo rozeklání. Železná osa se pak, procházejíc širším a kulatým otvorem uprostřed stojatého trámce, zasazuje tak do děr rozsochy, aby byla nehybná, trámec však aby se kolem ní uvnitř rozsochy otáčel. Na jednom konci tohoto trámce jest upevněna horní část táhla proraženým železným hřebem, na druhém pak zase horní konec držadla. Na dolením však jest rukojeť, aby se pevněji drželo. A tak když horník tlačí vzhůru držadlo, vhání táhlo dolů do roury, když držadlo táhne dolů, vytahuje táhlo z roury. A táhlo zdvihá zase vodu, kterou čerpá pístem, až k výtokové trubici, jíž pak odtéká do stoky. Tato pumpa i jako též následující pokud se týče táhla, pístu, koše, kruhu a záklopky, jest stejná jako první.

Třetí pumpa se neliší skoro vůbec od toho, co již řečeno, neboť místo kmene se postavují dva sloupy, nahoře poblíž konce provrtané. V těchto otvorech se otáčejí konce osy. U prostřed té osy jsou zasazena dvě dřeva, v jejichž jednom konci jest přibito táhlo, ke druhému pak těžké dřevo, ale krátké, aby se mohlo mezi dvěma trámci pohybovati, jsouc postrkováno sem a tam. Když to dřevo horník posouvá; vytahuje se táhlo z roury, když se vlastní silou vrací, zastrkává se. Takovým způsobem vytlačuje výtokovou trubicí do stoky vodu, kterou přijímá košem a již čerpá provrtaným pístem. Někteří nahrazují krátké dřevo očepem. Avšak této pumpy, jakož i předcházející, používá se v dolech méně než ostatních.

Čtvrtý druh pump není jednoduchý, nýbrž dvojitý. Ten jest takto sestrojen: bukový kmen šestiúhlý, dlouhý pět stop, široký dvě a půl, tlustý půl druhé, přisekne se ve dva díly. Ty se rozdělují podle železné osy, která se má do nich zasadit, a tak hluboko a široko se vydlabují, aby se v nich mohla otáčet. Část té osy, která se uzavírá ve kmeni, jest celá kulatá, konec pák, který tu jest místo čepu, přímo vyčnívá. Potom leží ve hloubce jedné stopy a zase přímo vystupuje, kde z něho visí oblé táhlo. Potom stoupá tak vysoko, jak klesá a opět málo dopředu vyčnívá. Pak stoupá do výše jedné stopy a zase vyčnívá dopředu, kde se druhé táhlo oblé zvedá. Na to jest opět tak vzhůru ohnuto, jako bylo dolů ohnuto a část, která jest čepem, jest opět rovná.

Ta pak, aby nassátá voda nevytryskovala ven v místě, kde osa vyčnívá z kmene, utěsnává se dvěma plíšky železnými v podobě kotouče, s nimiž jsou spojeny dvě kůže téhož tvaru a velikosti. Jeden z plíšků jest uvnitř kmene, druhý zevně, kolem osy. Posléze následuje čtyřhranná jeho část s dvěma otvory, do nichž jsou uzavřeny dvě železné tyče, a jejich konce se zatěžkávají olověnými kusy, aby se osa lépe otáčela. Osa pak, když se její konec uzavře do držadla, snadno se pohybuje. Hoření část kmenu jest nižší, dolení vyšší. Ona pak jest provrtána uprostřed přímo dolů, jako roura, jejíž otvor má jednoduchou šířku. Tato jest provrtána dvakrát, totiž na obou stranách rovněž přímo dolů, jako dvě roury, a otvory mají dvojnásobnou šířku. Tato část kmene nasazuje se na dvě roury, spojené s ní horními konci, dolními pak jsou postaveny v žumpě a ty mají otvory, jimiž do nich vtéká voda. Potom se nasazuje železná osa na dutinu kmene se dvěma železnými táhly, které z ní visí, a spouštějí se jejími otvory do roury o průměru jedné stopy. 0bě táhla jsou zakončena šroubovicí, které nese tlustý železný plech podoby kotouče, plný děr, a kůži, která jej přikrývá. Podobně každá roura má nátrubek, který má kulatou záklopku, uzavírající ho. Dále se nasazuje horní část kmene ve všech částech správně seřízená na dolení, a kde se spojují, svírají se širokými a tlustými železnými obručemi, a jsou malými širokými klíny, rovněž železnými, dohromady drženy a skobami spoutány. Do horního konce kmene se uzavírá stoupací roura, tu pak zachycuje druhá a ji opět třetí a tak dále jedna druhou, až nejhořejší dospěje ke štolové stoce. A tak, když horník otáčí klikou, střídavě písty svými záklapkami čerpají vodu. Poněvadž se to děje rychle, a dvě roury, nad nimiž jest postaven kmen, mají díry dvakrát větší než otvor roury, postavené na kmeni, písty nečerpají vysoko vodu, tlak spodní vody nutí ustavičně svrchní vady stoupati a z otvoru nejhořejší roury vytékati do stoky štolové. Poněvadž však dřevěný kmen se někdy rozestupuje štěrbinami, jest lépe, zhotovuje -li se z olova neb mědi anebo mosazi.

Pátý druh pump není tak jednoduchý, neboť se skládá z dvou nebo tří jednoduchých pump, jejichž písty zdvihá stroj, otáčený lidmi. Každé táhlo má totiž zdvihák, který střídavě zdvihají vždy dva a dva palečníky hřídele. Hřídel pohánějí dva silní muži nebo čtyři. Ale když zapadají písty do rour, čerpají vodu; když jsou zvedány, vytlačují tu vodu rourami. Horní část každého pístu, která prochází otvory příčen, jest čtyřhranná a tlustá a široká půl stopy, ostatní pak, která zapadává do rour, jest z jiného dříví a celá oblá. Každá z těchto tří pump se skládá z dvou do sebe zasazených rour, které jsou přibity k trámům výdřevy šachetní. Avšak tento stroj čerpá vodu z větší hloubky, totiž asi čtyřiadvaceti stop. Jsou-li otvory rour veliké, stačí toliko dvě pumpy, jsou-li malé, tři, aby obojím způsobem stroj zmohl břímě. To pak jest zachovávati i u ostatních strojů a jejich rour. Poněvadž však tyto pumpy se skládají ze dvou rour, železný nátrubek, jak jsem též dříve řekl, který má železnou záklopku, se neuzavírá do kmene, ale do dolení roury, a to v té části, kterou se připojuje roura k hořejší; a má tak oblá část pístu délku toliko hoření roury. Ale tuto věc brzy šířeji vysvětlím.

Šestý druh pump je zcela takový, jako pátý, leč že má místo hřídele osu; a že ji neotáčejí lidé, nýbrž kolo, které pohání proud vody, stékající na jeho lopatky. Protože pak proud daleko překonává lidské síly, čerpá tento stroj vodu písty skrze roury z šachty hlubší více než sto stop. Konec pak nejen této pumpy, nýbrž i konec poslední roury jiných pump zpravidla se uzavírá do koše, spleteného z tlustých' prutů a umístěného v žumpě, aby do sebe pumpa nevtáhla odřezky dříví nebo něco jiného.

Sedmý druh pump byl před deseti roky vynalezen a je ze všech nejumělejší,` nejtrvanlivější, nejúčelnější a bez velikého nákladu jej lze zhotoviti. Skládá se z více pump, které nesestupují zároveň do šachty, nýbrž jedna se podstavuje pod druhou určitým způsobem. Neboť jsou-li tři, jak to obyčejně bývá, poslední vyssává vodu šachty a vylévá ji do prvé nádržky, druhá ji pak z ní přelévá vyčerpáváním do druhé, a třetí konečně do stoky štolové. Písty těchto všech pump stejně zdvihá kolo vysoké patnáct stop a stejně je spouští. Kolo pak udržuje v pohybu proud potoka svedeného z pohoří, dopadaje na jeho lopatky. Paprsky kola jsou upevněny na ose, dlouhé šest stop, tlusté stopu, a její oba konce jsou obepjaty železným kruhem. Ale na jednom jest přibit čep, na druhém však železo jako zadní strana čepu, tlusté prst a tak jest široké jako sám její konec. Pak jest oblé a tlusté asi tři prsty, nejprve vyčnívá přímo v délce jedné stopy, potom vystupuje do výše jedné stopy, jsouc zkřiveno a jako srp měsíce zahnuté, pak zase vyčnívá stopu dopředu, kterýmžto způsobem se stává, že tato přímá část, když se otáčí dokola, střídavě se zdvihá o stopu výše než osa a zase o stopu níže klesá. Z této zadní strany oblého železa visí prvé široké táhlo. Konec kliky zasazuje se do otvoru horní části tohoto táhla, jako železný hřeb prvých nůžek do spodní části. Aby však táhlo nevypadlo, jakože snadno může vypadnouti, a když toho vyžaduje potřeba, aby se mohlo vyjmouti, jest jeho otvor širší než část železa, a na obou stranách se svírá železnými pružinami, do něho zabitými. Aby tyto neprotřely konec táhla, zajišťuje se železnými plechy nebo kůžemi, dávanými mezi to. Toto prvé táhlo dlouhé jest asi dvanáct stop, ostatní však dvě šestadvacet stop. Ale každé jest široké dlaň, tlusté tři prsty. Obě strany každé šířky jsou kryty železnými plechy, které jsou drženy železnými šrouby, aby strana, která se poškodila, mohla býti opravena. Než nůžky jsou uzavřené do osy oblé, dlouhé půl druhé stopy, tlusté dvě dlaně. Osa pak se svírá na obou stranách kruhem železným, aby z ní nevypadly železné čepy, které se otáčejí v železných kruzích trámců. Z této osy vyčnívají obě dřevěné strany nůžek dlouhé dvě stopy, široké a tlusté šest prstů. Jedna jest vzdálena od druhé tři dlaně. Obě části obou, jak vnitřní tak vnější, jsou též okovány plechy. Do nůžek pak jsou zabity dva železné hřeby oblé a tlusté dva prsty, a to tak, aby se ani nehnuly. Jejich zadní část prochází nehybně spodní částí prvého širokého táhla a horním provrtaným koncem druhého táhla. Přední pak konec, podobně nehybný, proniká zahnutým železným koncem prvého táhla. Takové každé táhlo jest dlouhé třináct stop, tlusté tři prsty, a sestupuje do prvé roury každé pumpy tak hluboko, aby se jeho záklopka skoro dotýkala zasazeného nátrubku. Když pak táhlo zapadne do roury, voda proniká skrze otvory záklopky a vyzdvihuje kůži, když pak se táhlo zdvihá, stlačuje voda kůži, která vodu nese. Záklopka pak uzavírá nátrubek jako dveře bránu.

Roury se spojují dvěma železnými kruhy, dlaň širokými, jedním uvnitř, druhým zevně. Ale vnitřní jest na obou stranách přiostřen, aby pronikl do obou rour a je dohromady držel. Ježto nyní nemívají roury vnitřního kruhu, mají místo toho výřezy, které je spojují. Neboť spodní konec drží konec hořeního, horní pak konec doleního. Obojí totiž jsou vyhloubeny asi sedm prstů. Avšak u oné roury uvnitř, u této zevně, aby mohla jedna do druhé zapadnouti. Když táhlo zapadá do prvé roury, ssací záklopka se zavírá, když se vytahuje, otevírá se, aby se uvolnil otvor pro vodu.

Každá roura pumpy toho druhu se skládá ze dvou rour, z nichž každá jest dlouhá dvanáct stop. Otvor každé pak jest široký sedm prstů. Spodní se umísťuje v žumpě šachty nebo ve vodní nádržce, a její dolení otvor se uzavírá oblou zátkou; nad ní jest kolem dokola šest děr v rouře, jimiž do ní vtéká voda. Než horní část horní roury má otvor vysoký stopu, široký dlaň, jímž vytéká voda do nádržky nebo do žlabu. Každá nádržka jest dlouhá dvě stopy, široká a vysoká jednu. Kolik pak jest pump, tolik jest os, tolik vidlic a tolik pístů obojího druhu. Ale jsou-li tři pumpy, jsou toliko dvě nádržky, poněvadž žumpa v šachtě a stoka štoly nahrazují dvě. Tento stroj čerpá z šachty takto vodu. Otáčené kolo nejprve zdvihá táhlo, to pak nadzdvihuje prvé vidlice a taktéž druhé táhlo široké a prvé oblé. Potom druhé táhlo široké zdvihá druhé vidlice a tak třetí táhlo široké a druhé oblé. Pak konečně zdvihá třetí široké táhlo třetí vidlice a třetí oblé táhlo. Neboť s železného hřebu těchto posledních vidlic nevisí již žádné široké táhlo, poněvadž nijak nemůže býti poslední pumpě k užitku. Naopak, když zapadá prvé široké táhlo, klesá každá vidlice, každé široké táhlo a každé oblé. A takovýmhle způsobem v jednom a témž čase voda se nalévá do nádrží a z nich se vyčerpává. Avšak ze žumpy šachty se voda toliko načerpává a do stoky štolní se pouze vylévá.

Ba též mohou býti na delším hřídeli dvě kola, stačí-li na to potok takovým proudem vodním, aby je mohl otáčeti. A se zadní strany obojího oblého železa lze zavěsiti jedno neb dvě široká táhla, z nichž každé pohybuje táhly tří pump. Posléze je nezbytné, aby byly šachty, z nichž se čerpá voda rourami, svislé. Neboť všechny pumpy jako i jiné stroje vytahovací, které mají roury, nečerpají vodu tak vysoko, jestliže se umístí roury šikmo v úklonných šachtách, jako když se přímo postaví ve svislých.

Avšak nemá-li potok takové množství vody, aby mohl otáčeti stroj naposled popisovaný, což se přihází buď pro polohu místa, nebo letní počasí, kdy jsou trvalá sucha, zhotovuje se stroj s tak nízkým a lehkým kolem, aby je mohla pohánět voda takových malých bystřin. Ta pak dopadajíc do náhonu, spadává z něho na vysoké a těžké kolo spodního stroje, které čerpá rourami vodu z hloubi šachty. Poněvadž však nemůže voda tak nepatrného potoka otáčeti sama druhé kolo, pohybují s počátku držadly jeho osy dva horníci. Ale jakmile začne vylévati vodu, čerpanou pumpami do nádrže, čerpá ji horní stroj svou pumpou a vylévá do zvláštní nádrže, ze které také teče na kolo spodního stroje a dopadá na jeho lopatky. Tato pak voda, jakož i potoční, sváděná ukloněnými splavy na vysoké a těžké kolo spodního stroje, postačí k tomu, aby jím pohybovala, a to pak čerpá ve dvou nebo třech čerpacích oddílech vodu z hluboké části šachty.

Jestliže však potok stačí s takovým množstvím vody, aby hned roztočil vysoké a těžké kolo, přidělá se k druhému, konci osy ozubené kolo, kolo vodní pak, otáčejíc se, pohání převod druhé osy, který leží pod nim. K obojímu konci osy tohoto převodu spodního připevňuje se oblé železo, zahnuté v podobě srpu měsíce, kteréhož se používá při strojích tohoto druhu. Tento stroj pak čerpá veliké množství vody, protož má dvě skupiny pump.

Než strojů, které čerpají vodu četkami, jest rovněž šest nám známých druhů. Z nich prvý je takovýto: pod povrchem země nebo ve štole se vyhloubí místnost a na všech stranách se vydřeví mohutnými trámy a kládami, aby se sřícením lidé nezasypali nebo stroj se neporušil. V této vydřevené místnosti se umístí kolo na čtverhranné ose. Železné čepy osy se otáčejí v polovičních ložiskách, rovněž železných. Ty pak jsou zasazeny do velice silných klád. Kolo však bývá zpravidla vysoké čtyřiadvacet stop, zřídka třicet, ne nepodobné kolu na mletí obilí, leč že jest o málo užší. Na druhé straně osy jest řetězový buben uprostřed kolem dokola vyhloubený, do něhož pak jest zatlačeno mnoho skob železných, čtyřikrát ohnutých. Poněvadž na těchto články řetězu se zachycují, vytahuje se přívodní řetěz ze žumpy skrze roury a zase se do nich spouští přehradou až k dolenímu válci. Kotouč tohoto jest železný na železné ose, jejíž oba čepy se otáčejí v ložiskách ze silného železa, přibitého k trámu. Na bubnu stroje navinutý řetěz vytahuje vodu, čerpanou četkami skrze roury.

Každou rouru objímá pět železných kruhů, širokých dlaň a tlustých jeden prst. Ty pak se umísťují ve stejných vzdálenostech a upevňují se. Prvý kruh jest společný s předcházející rourou, do níž se zasazuje, a poslední kruh s následující, která se do ní uzavírá. Každá roura vyjma prvé, jest na horním konci vně kol dokola zúžena v délce sedmi prstů a v tloušťce tří, aby se mohla zastrčiti do roury 'následující. Každá vyjma poslední jest též vyhloubena uvnitř na konci kolem dokola ve stejné délce, ale v tloušťce jedné dlaně, aby mohla přijmouti následující. Každá se přibíjí železnými skobami ke kládám šachetním, aby se nehýbala. Těmito souvislými rourami se vytahuje voda četkami přívodního řetězu ze žumpy až ke štole, kde se vytlačuje otvorem svrchní roury do žlabu, jímž odtéká. Cetky však, které vyzdvihují vodu, připevňují se na železné články přívodního řetězu. Jedna od druhé jest vzdálena šest stop a jsou zhotoveny ze žíní koňských, přišitých na kůži, aby se nevytrhly ze železných skob bubnu a jsou tak tlusté, že je lze uchopiti oběma rukama.

Jestliže se pak umístí takový stroj pod povrchem zemským, odvádí se potok, který jeho kolo pohání povrchovými stokami, pak-li pod štolou, podzemními stokami. A tak lopatky kola otáčejí kolem, protože na ně dopadá neustále voda říční. Zároveň s ním pak i buben. Tímto způsobem přívodní řetěz, jsa vytahován, vytlačuje vzhůru vodu četkami skrze roury. Toto kolo strojové vytahuje vodu ze šachty hluboké dvěstě deset stop, je-li vysoké dvacet čtyři stopy, pak-li je třicet stop vysoké, ze šachty hluboké dvěstě čtyřicet stop. A toto dílo potřebuje potoka s velikou silou vodní.

Jiný stroj četkový má dva řetězové koše, dvě řady rour, dva řetězy, které vytlačují vodu četkami. Ostatní věci jsou předcházejícím zcela podobné. Tento stroj se zhotovuje tenkrát, když se stahuje příliš mnoho vody do žumpy.

Dále jest zařízení pro oznamování, jak přibývá a ubývá vody, která je v podzemní žumpě, ať tu vodu čerpá táhly pumpa, či druhý stroj vyzdvihuje četkami skrze roury, nebo prvý, nebo třetí, nebo jiný. Na trámu, který jest nad šachtou tak hlubokou, jako jest hluboká žumpa, jest zavěšen na jednom konci provazu kámen, na druhém pak prkno. Ale prkno se spouští železným drátem, který visí na jeho druhém konci, kámen zavěsuje se po straně u ústí šachty, prkno však spouští se přímo šachtou do žumpy, kde plave. To prkno je tak těžké, že může železný drát, který zachycuje jeho železnou skobu hákem, zároveň s provazem táhnouti dolů, vzhůru pak vytahovati kámen. A tak čím více opadává voda, tím více se prkno snáší dolů, kámen pak nahoru; čím více však vody přibývá, tím více naopak prkno stoupá vzhůru, kámen pak padá dolů. Když pak se kámen skoro dotýká šachetního trámoví, dává znamení, že voda jest vyčerpána pumpou, a tu uzavírá dohlížitel stroje náhony potoka a zastavuje kolo. Když se dotýká téměř země, která je u boku či ústí šachty, což znamená, že žumpa jest naplněna vodou, která se znova natáhla (voda totiž zdvihá prkno a tak kámen, provaz i drát železný táhne zpět), týž dohlížitel otvírá náhony, a proto potoční voda znovu dopadajíc na lopatky kola, otáčí strojem.

Poněvadž však horníci zpravidla nepracují v obvyklých svátcích ročních, a ani vždy ve všedních dnech nejsou u stroje, stroj pak tahá, je-li potřeba, stále vodu, tu zvuk zvonku, který se stále ozývá, oznamuje, že tento stroj, právě tak ';jako prvý, jest neporušen a že se otáčí bez překážky. Zvonek jest zavěšen provazem :na dřevěné ose, která jest upevněna v kládách nad šachtou. Druhý však provaz dlouhý, jehož hoření konec je uvázán k ose, se spouští do šachty; na spodní konec jepřivázán kus dřeva a kolikrát do něho uhodí palce hřídele, tolikrát zazní zvonek uvedený v pohyb.

Třetího stroje toho druhu používají horníci tehdy, když nemůže býti přiváděna žádná voda spádová, která by otáčela kolo. Je takto sestrojen: nejprve vykopají místo pro stroj, které vydřeví také mohutnými kládami a trámy, aby se nezřítily boky, čímž by se poškozoval stroj a lidé zraňovali. Než strop této dutiny pokrývají kládami, aby po nich mohli choditi koně, kteří táhnou stroje. Potom zase vztyčují asi šestnáct krokví dlouhých čtyřicet stop, širokých a tlustých jednu stopu, skobami nahoře spojených, dole pak roztažených. Dolení pak konce jednotlivých zasazují do jednotlivých klad na zemi položených a s nějakou třetí je spojují. Tímto způsobem vzniká kruhový prostor, jehož průměr má čtyřicet stop. Otvorem, který jest uprostřed prostoru, prochází čtverhranná osa stojatá, dlouhá pětačtyřicet stop, tlustá a široká půldruhé. Její dolení čep otáčí se v ložisku klády, položené tu, horní v ložisku klády, která jest nahoře pod krokvemi zapuštěna do dvou klad. Ložisko dolení jest vzdáleno od druhé stěny výkopu, rovněž od čelné strany a zadu, sedmnáct stop, od osy jednu stopu a pod dolním koncem jest ozubené kolo, jehož průměr měří dvaadvacet stop. To kolo se skládá ze čtyř paprsků a osmi loukotí. Paprsky jsou dlouhé patnáct stop, tlusté a široké dvě a půl. Z nich pak jeden konec jest zasazen v ose, druhý ve dvou loukotích tam, kde se spojují. Tyto loukotě jsou tlusté dvě a půl stopy a široké stopu. Z nich pak vyčnívají vzhůru přímé palce, vysoké dvě a půl stopy, široké půl stopy a tlusté šest prstů. Ty pak otáčejí převodem na druhé ležaté ose. Ten pozůstává ze dvanácti vřeten, dlouhých tři stopy, širokých a tlustých šest prstů. Tento převod svým pohybem otáčí osuj; na níž jest buben, mající železné skoby čtyřikrát ohnuté, ve kterých pak vězí kroužky přívodního řetězu, který četkami v rourách čerpá vodu. Čepy této osy ležaté se otáčejí v železných ložiskách, které jsou zasazeny doprostřed klad. Nad boudou s kolem jsou zasazeny do stojaté osy konce dvou klad šikmo postavených; a připevněny skobami. Konce pak šikmých klad drží příčné dvojnásobné trámy rovněž do nich zasazené. V druhém konci příčného trámu jest upevněno dřevo, které se zdá viseti z dvojnásobného trámu. Do něho jest podobně dole zasazeno krátké dřevo. To pak má železný hřeb, který drží řetěz a ten zase váhy.

Tento stroj, který vytahuje vodu ze šachty hluboké dvěstě čtyřicet stop pohání 32 koní a z nich vždy osm po 4 hodiny, pak odpočívají dvanáct hodin a tolikéž jich zase nastupuje na jejich místo. Takových strojů se používá na úpatí Harcu a v sousedních místech. Ba, je-li potřeba, sestrojuje se více strojů toho druhu při dobývání jedné žíly, ale každý na jiném nižším místě, jako v pohoří Karpatském ve Šťávnici, kde jsou postaveny tři. Z nichž nejdolejší z nejhlubší žumpy vytahuje vodu do prvých žlabů, jimiž vtékají do druhé žumpy. Prostřední z druhé žumpy do druhých žlabů, odkud tekou do třetí žumpy. Svrchní z třetí do štolových stok, jimiž odtéká. Tři takové stroje pohání devadesát šest koní, kteří sestupují šachtou šikmou a jako šnek stočenou po schodech ke strojům, z nichž poslední jest umístěn ve hloubce, která jest vzdálena od povrchu šest set šedesát stop.

Z téhož druhu jest čtvrtý stroj, který jest takto zhotoven: postaví se dva trámy, v jichž otvorech se otáčejí konce hřídele. Ten pak pohánějí čtyři silní mužové. Neboť jeden nebo dva táhnou za kliku, jeden nebo dva ji tlačí a tak tyto podporují. Střídavě pak jiní dva nebo čtyři je vystřídávají. Hřídel tohoto stroje nese právě tak jako ležatá osa jiných strojů řetězový buben, o jehož železné skoby články řetězu se opírají a čerpají vodu četkami skrze roury z hloubky osmačtyřiceti stop. Z větší hloubky ji nemohou vytahovati lidské síly, protože tato těžká práce znavuj nejen lidi, ale i koně. Neboť jediná voda dokáže stále hnáti kolo, které má takový buben. Též více strojů tohoto druhu, jakož i následující k dobývání jediné žíly se sestrojuje, ale každý na jiném místě nižším.

Pátý stroj podobá se z části třetímu stroji, z části čtvrtému. Neboť jest poháněn čtyřmi silnými muži jako tento. Jako onen má dvě osy, ačkoliv obě ležaté, a tři bubny; čepy obou os jsou tak zasazeny do prsténců trámů, že nemohou vyklouznouti. Na jednom konci spodní osy jsou vratidla, na druhém ozubené kolo.

Na svrchní ose na jednom konci jest kolo převodní, na druhém buben řetězový; v němž jsou upevněny skoby. Na nich pak podobně vězí články a čerpají četkami skrze roury vodu do stejné výšky. Tento otáčivý stroj střídavě otáčejí dva páry mužů. Jedni pracují ve stoje, druzí zatím sedí a odpočívají. Když otáčejí, jeden vratidla tahá, druhý je tlačí, převod pak usnadňuje chod stroje.

Šestý stroj má rovněž dvě osy, spodní má na jedné straně kolo, které dva šlapou, vysoké třiadvacet stop, široké čtyři, aby mohl státi jeden vedle druhého. Na druhém konci jest ozubené kolo. Na svrchní ose je převod, pak buben řetězový se zaraženými skobami a jedno kolo. Kolo jest podobné kolu, které má druhý stroj, který vytahuje ze šachet zvláště zemi a úlomky kamenů. Šlapači pak se drží tyčí, které jsou uvnitř kola připevněny, aby neupadli. Když jím pak otáčejí, ozubené kolo zároveň poháněné uvádí v pohyb kolo převodní, kterýmžto způsobem se opět zachycují články řetězu a tento dopravuje pak svými četkami vodu skrze roury z hloubky šestašedesáti stop.

Ale stroj největší ze všech, které vytahují vodu, takto se sestrojuje: nejprve se umístí ve vydřevené podzemní místnosti vodní nádržka, dlouhá osmnáct stop, široká a vysoká dvanáct stop, do níž se svádí potok otevřenými příkopy nebo štolou. Vodní zařízení má dvoje dveře a tolikéž stěžejí, které mají nahoře držadla, jimiž se nadlehčují a spouštějí, ježto jsou na obou stranách vykrouženy, aby se takovým způsobem veřeje otvíraly, tímto pak zavíraly. Pod dveřmi jsou dva žlaby dřevěné, které odvádějí vodu, vytékající z vodní nádržky a přivádějí ji na lopatky kola, jež tak svým nárazem pohání. Kratší žlab přivádí vodu tak na lopatky, že otáčí kolo směrem k vodní nádrži, delší pak přivádí vodu, která svým proudem otáčí kolo na opačnou stranu. Kolnice se skládá z trámoví, k němuž jsou též zevnitř přibita prkna. Samo pak kolo jest vysoké šestatřicet stop a jest zasazeno do osy. Má však dvojité lopatky, jak jsem řekl, které jsou položeny proti sobě, aby se mohlo kolo otáčeti jednou proti vodní nádrži, po druhé zase opáčně. Čtyřhranná osa je dlouhá dvacet pět stop, tlustá a široká dvě stopy a sedí na ní asi šest stop za kolem vždy čtyři kotouče vysoké a tlusté stopu. Ty pak jsou od sebe vzdáleny čtyři stopy. K nim je přibito železnými hřeby tolik klád, že pokrývají všechny kotouče. Aby se mohly umístiti souvisle, jsou nahoře širší, dole užší, a takovýmhle způsobem vzniká buben, kolem něhož se točí přívodní řetěz, na jehož konci jsou navlečeny háky, zachycující měchy. Takový buben se zhotovuje proto, aby osa zůstala celá a neporušená. Neboť když se opotřebuje buben, snadno může se nahradit. Kromě toho nedaleko od konce osy jest druhý buben, vysoký na všech stranách kolem osy dvě stopy, široký stopu a má brzdu, která zastavuje stroj, když se přiloží. Jaká jest, vyložil jsem svrchu. Na místo výsypu je u osy patro poněkud skloněné, majíc v čele žíly šířku patnáct stop a tolikéž vzadu, po jehož obou stranách jest silný kůl se železným řetězem a s velikým hákem.

Tento stroj obsluhuje pět lidí: jeden spouští stavidla, uzavíraje tak přístup do vodní nádrže, a zase je vytahuje, čímž je otvírá. Tento řídič stroje má sídlo ve visatém domku vedle vodní nádrže. A tak když se vytáhne měch téměř až ke skloněnému lešení, uzavírá otvor, aby se kolo zastavilo. Když se měch vyleje, otevře druhý otvor, aby lopatky hnaly opačným směrem kolo. Jestliže nelze hned uzavříti otvor a udržeti proud vodní, zavolá druha a přikáže mu, aby uvedl brzdící zařízení v činnost a tak kolo zastavil. Dva muži pak střídavě vylévají měchy; jeden z nich stojí na té straně lešení, která je ve předu šachty, druhý na té, která je vzadu A tak je-li měch již skoro vytažen, čehož znamení dá určitý článek řetězu, tu dělník, který stojí na jedné straně lešení, druhý hák, to jest silný zakřivený železný hák zastrčí za nějaký článek řetězu, a následující část řetězu vytáhne na lešení, zatím co druhý vytahuje měch. A to proto, aby druhá část řetězu, spouštěná s prázdný měchem, svou tíží nestáhla ostatní část téhož řetězu, aby vše nespadlo do šachty Ale druh v téže práci, vida, že plný měch jest skoro vytažen, zavolá na řídiče stroje, aby uzavřel stavidlo vodního náhonu, aby měl čas vodu vylíti. Když jest měch vylit, otevře řídič stroje nejprve málo druhé stavidlo vodního náhonu, aby byla do šachty spuštěna část řetězu s prázdným měchem; potom je otevře docela. Proto, když již část řetězu vytahovaná k lešení jest opět navinutá bubnem, bude též sama spuštěna do šachty, vytahuje jiný velký hák, kterým zachytil článek řetězu. Než pátý má stanoviště vedle žumpy v jakési kryté jámě, aby nebyl zraněn, kdyby se přetrhl řetěz a část jeho, nebo něco jiného spadlo. Ten jednak řídí dřevěnou holí měch, jednak do něho vodu nabírá, jestliže ji sám nenabere. Poněvadž však nyní našívají nahoru každého měchu železný kruh, aby byl stále otevřený a do žumpy spouštěný sám o sobě čerpal vodu, není třeba žádného dozorce měchů. Protože pak za nynějších časů jeden z těch, co mají stanoviště na lešení, vylévá měch a druhý, spouštěje stavidla, přítok vody z nádržky uzavírá, aneb opět je vytáhna, otvírá, týž zavěšuje veliký železný hák na článek řetězu těžného, takže pak obsluhují tento stroj toliko tři lidé. Ba dokonce poněvadž někdy ten, kdo vylévá měch, také brzdu obsluhuje a kolo zastavuje, zastávají práci toliko dva.

Ale o těžných strojích již dosti. Nyní promluvím o větracích. Je-li již značně hluboká šachta, k níž nesměřuje žádná štola, nebo žádná chodba z druhé šachty, nebo je-li velice dlouhá štola, k níž nejde žádná šachta, tu vzduch, který nelze vyměniti, těžce doléhá na horníky, takže dýchají obtížně. Někdy je též zadusí, též hořící lampy shasínají a tak jest třeba strojů, které také Řekové pneumatikai, Římané spiritales nazvali, ačkoliv nevydávají žádného hlasu, které způsobují, že mohou horníci snadno dýchati a začaté dílo dokonati. Jsou jich tři druhy.

První druh, který přivádí van vzduchu do šachty, dělí se ve tři odrůdy. Z nich prvá jest takováto: nad šachtou, k níž nevede žádná štola, umístí se tři klády o něco delší než šachta. Prvá nad její předkem, druhá nad středem, třetí pak nad zadkem. Konce jich mají otvory, do nichž jsou vraženy dosti hluboko do země kolíky dole zašpičatělé, právě tak jako klády prvého stroje do země se zatloukají, aby byly pevné. Každá kláda má tři otvory, do nichž jsou zasazeny tři příčny, z nichž jedna zaujímá pravý bok šachty, druhá levý a třetí střed. K této a k jiné, která jest umístěna též nad středem šachty, přibíjejí se prkna spolu spojená, aby jedno k druhému těsně přiléhalo. Tímto způsobem vznikají čtyři úhly a tolikéž dutin, které přijímají se všech stran vítr. Aby však tyto větry, dostanouce se nahoru, neunikly, nýbrž nazpátek se odrazily, jsou prkna kryta nahoře víkem podoby kotouče, dole pak jsou volné. Proto tedy jakousi nutností větru vdechují šachty jedním z těchto čtyř otvorů. Avšak ten způsob krýti stroje víkem není nezbytný na těch místech, kde lze stroj tak postaviti, aby vítr vanul dovnitř jeho hořejškem.

Stroj druhého způsobu přivádí dlouhými lutnami van větru do šachty. Tyto Iutny se hotoví do čtyřhranu ze čtyř prken tolikrát spojených, kolik vyžaduje hloubka šachty. Jejich spáry se zamazují mastnou jílovitou hlínou, vodou zvlhčenou. Ústí těch Iuten z šachty buď vyčnívá, a to do výše tří nebo čtyř stop, nebo nevyčnívá. Přečnívá-li, má podobu čtyřhranné nálevky a jest širší a prostornější, než sama lutna, aby mohl snadněji zachycovati vzduch. Nepřečnívá-li, není širší, než lutna, ale přibíjejí se prkna ve směru proti větru, která do Iutny přivádějí proud vzdušný.

Třetí stroj se skládá z roury nebo rour a sudu. Neboť nad nejsvrchnější rourou se staví dřevěný sud, sepnutý dřevěnými obručemi, vysoký čtyři stopy, a široký tři. Jeho ústí jest čtverhranné, stále otevřené, přijímá van větru a zavádí jej buď jednou rourou do dlouhé lutny, nebo více rourami do šachty. Horní konec roury jest zasazen do tak silného kotouče, jako jest dno nádoby. Jest však o něco méně široký, aby se mohl sud kolem něho otáčeti. Z kotouče vyčnívající roura strká se do kruhového otvoru uprostřed dna sudu. Tam jest přibita svislá osa, která téměř středem sudu procházejíc, směřuje do otvoru víka, které jest velice podobné dnu sudu. Kolem té pak nehybné osy a kolem kotouče roury pohyblivý sud se velmi snadno otáčí již mírným dechem vánku, neřku-li od větru, který pohybuje křídlem. Toto křídlo pozůstává z tenkých prkének a připevňuje se nahoře na sudu, a to proti větrnému ústí, o němž jsem řekl, že jest čtverhranné a vždy volné. Neboť ať věje vítr odkudkoli, žene vždy křídlo od sebe přímo na protilehlou stranu. Tímto způsobem obrací nádoba větrné ústí proti samému větru, takže zachycuje jeho van a odvádí jej rourou do dlouhé lutny, nebo více rourami do šachty.

Druhý druh větracích strojů má křídla a jsou tu různě provedené odrůdy, neboť křídla se zasazují buď do hřídele, nebo do osy. Jsou-li na hřídeli, pozůstává stroj buď z dutého kotouče ze dvou kol a mnoha prkének spolu spojených, nebo ze čtyřhranné nádržky. Ale kotouč jest nehybný, po stranách uzavřený a má rovněž jen kulaté otvory, a to tak veliké, že se v nich může hřídel otáčeti. Ale krom toho má dva čtverhranné otvory větrací, z nichž hořejší chytá vzduch, spodní ústí do lutny, kterou se přivádí do šachty. Konce hřídele, po obou stranách vyčnívající z bubnu, jsou uloženy buď ve vidlicích sloupů, nebo otvorech klad širokými plechy pobitých, z nichž jeden má na konci kliku, v druhém pak jsou přibity čtyři tyče s tlustými a těžkými konci, aby jejich tíhou hřídel byl pohyblivější, jsa tlačen jimi při pohybu. A tak když horník otáčí hřídel klikou, vhánějí křídla - jaká jsou za krátko povím - větracím otvorem vzduch čerpajíce do jiného otvoru, který ústí do dlouhé lutny a vniká tak do šachty.

Větrná skříň má docela taková křídla jako buben, ale buben daleko předčí tuto. Neboť křídla mohou buben tak zaujmouti, že se ho téměř se všech stran dotýkají a vhánějí všechen zachycený vzduch do dlouhé Iutny. Skříň však pro úhly nemohou tak zaujmouti. Ježto do nich částečně vzduch vniká, nemůže skříň býti tak užitečná, jako buben. Avšak skříň se neumísťuje jen na zemi, nýbrž také na kládách, jako mlýn větrný, a její hřídel má místo kliky čtyři křídla, podobná křídlům mlýna. Ta otáčejí nárazem větru hřídelem. Takovým způsobem křídla stroje, která jsou uvnitř skříně, vhánějí do šachty dlouhou Iutnou vítr zachycovaný větracím otvorem. Ačkoliv tento stroj nepotřebuje dělníka, kterému by se platila mzda, přece, protože se neotáčí, není-li žádného větru, jak se často stává není k větrání šachty tak příhodný, jako ostatní.

Zasazují-li se však křídla do osy, bývá tato obyčejně umístěna v dutině nehybného bubnu. Ta osa má n a druhé straně převodní kotouč. Ten pak pohání ozubeným kolem dolní osy, které se otáčí vodním kolem. Dostačují-li místní poměry s vodou, jest nejvýhodnější zřizovati tento stroj, ježto nepotřebuje dělníka, jemuž by se platila mzda a ježto nepřetržitě větrá svou lutnou šachtu. Jsou tři druhy křídel, která bývají zasazována do hřídele nebo osy, a jsou v bubnu nebo skříni. Jeden druh se staví z tenkých desek, dlouhých a širokých, jak toho vyžaduje hloubka a šířka bubnu. Druhý z prkének stejně širokých, ale kratších, k nimž jsou přibity tenké a dlouhé štěpiny z topolového nebo jiného vláčného dřeva. Třetí z prkének, podobných předchozím, k nimž jsou přibity dvojitě nebo trojitě husí brky. Tento druh jest méně používaný než druhý a ten zase méně než prvý. Prkénka křídel se pak přibíjejí k čtverhranným částem hřídele nebo osy.

Třetí odrůda větracích strojů, neméně rozmanitá a složitá než druhá, pozůstává z měchů. Jejich dmycháním se nejen vyměňuje vzduch lutnami a rourami, ale čistí se zároveň od těžkých a jedovatých výparů. Když jsou měchy roztahovány, čerpají vzduch a vdechují skrze větrací otvory, když se stlačují, píšťalami vhánějí vzduch do Iuten a rour. Stlačuje je buď člověk, nebo kůň, nebo proud vodní. Stlačuje-li je člověk, tu na dlouhou lutnu, vyčnívající ze šachty, klade se lešení a přibíjí se spodkem veliký měch. Má-li vzduch Iutnou dmychati, nasazuje se jeho píšťala k lutně, má-li vyssávati těžké jedovaté plyny tu má ústí lutny na všech stranách obklopovati otvor měchu. K horní části měchu jest přidělána páka zastrčená do otvoru uprostřed osy, do níž jest tak zasazena, aby tato část její byla nehybná a směřovala dolů. Železné čepy osy se otáčejí v otvorech vzpřímených klad. A tak když stlačuje dělník páku, horní stěna měchu se zdvihá, zároveň. I záklopky větracích otvorů tahem vzduchu se otvírají. Tímto způsobem měch, je-li jeho píšťala zasazena do lutny, volný vzduch do sebe vtahuje, jestliže ústí lutny obklopuje jeho píšťalu, vytahuje a čerpá píšťalou těžké nebo jedovaté výpary z šachty hluboké až sto dvacet stop. Tlačí-li však kámen na horní stěnu měchu, zavírají se záklopky větracího otvoru a měch vydechuje píšťalou zdravý vzduchu do Iutny. V opačném případě vydechuje touž píšťalou těžké a jedovaté výpary. Ježto potom zdravý vzduch vniká do prostornější části šachty, mohou horníci; pokud jej mají, pracovati; neboť ona užší část šachty, která tu jest místo větrací šachty, odděluje se od ostatní větší části stěnou prkennou od shora dolů. Jí pak prochází dlouhá Iutna, ale úzká až do největší hloubky šachty.

Není-li však do té hloubky vyhloubena žádná šachta, jež by se spojovala se štolou hluboko hnanou do hory, sestrojuje se takovýto stroj, který rovněž horník tahá. Vedle štolní stoky, jíž vytéká voda, položí se dřevěné roury tak těsně spojené, aby mohly udržeti proud vzduchu. Ty jdou od ústí štoly až k pracovnímu předku. Na ně se nasazuje otvor měchu tak, že může vháněti nabraný vzduch píšťalami rour, nebo Iutnami. Poněvadž pak jeden dmych žene druhý, vnikaje do štoly, způsobuje výměnu vzduchu, pročež mohou horníci vykonávati práci.

Mají-li se těžké plyny čerpati měchy ze štol, umísťují se zpravidla tři dvojité nebo trojité měchy bez píšťal a v přední části uzavřené na lešení. Ty pak dělník šlape právě tak, jako kostelní měchy u varhan, které vydávají různé sladké zvuky. Každý z měchů ty těžké výpary, otvory dna vtahované skrz Iutnu, vydechuje otvorem víka buď na čerstvý vzduch, nebo do nějaké šachty neb do nějaké chodby. Tento otvor má záklopku, která tolikrát se otvírá škodlivému povětří, kolikrát toto vychází. Poněvadž však po každém výdechu následuje další vdech vzduchu, nevytahuje se měchy jen ze štoly dlouhé 1200 stop a ještě delší, nýbrž i čerstvý vzduch přirozeně následuje na místo jím uvolněně, a vtahuje se do šachty vně lutny. Tímto způsobem děje se výměna vzduchu a horníci mohou vydržeti u začaté práce. Kdyby nebyly nalezeny stroje tohoto druhu, musili by horníci hnáti do pohoří dvě štoly a vždy nejvýše po dvou stech stopách hloubiti slepou šachtu z horní štoly do nižší, aby prospěl horníkům vzduch, který vniká do oné a sestupuje šachtami do této. To by se však nemohlo vykonávati bez veliké námahy.

Dva stroje, které se velmi podobají měchům svrchu popsaným, uvádějí do pohybu koně. Z nich jeden má na ose dřevěný buben kolem dokola schodovitými stupni posázený. Kůň uzavřený v postraňcích podobných těm, jichž se používá při kování, šlapaje kotouč zároveň pohybuje osou, jejíž dlouhé zuby stlačují dolů trámce měchů. Jaké však jest zařízení, které je zase roztahuje a jaké jest lešení pro ně, proberu šířeji v deváté knize. Každý pak měch, který vytahuje ze štoly těžké výpary, vydechuje je zase záklopkou horního víka, jestliže ze šachty, buď záklopkou, nebo píšťalou. Buben má kromě toho kulatý otvor, do kterého se zastrkuje sochor je-li třeba zastaviti stroj.

Na druhém místě popsaný stroj G. Dřevěný kotouč H. Jeho stupně I. Ohrada K. Téhož kotouče otvor L. Sochor M. Na třetím místě popsaný stroj N. Svislá osa O. Její paleční kolo P. Ležatá osa Q. Její vřetenový převod R.

Jiný stroj však má dvě osy; stojatou otáčí kůň a její ozubený kotouč pohybuje palečníkem ležaté osy. V ostatním jest stroj podobný následujícímu. Píšťaly měchů jsou zasazené do luten a dmychají vzduch do šachty nebo štoly.

Vedle těchto způsobů stroji vyčistiti šachtu a štolu od příliš těžkého vzduchu, jest též starý obyčej větrání stálým pohybem plachty, který popsal již Plinius. Neboť vzduch se stává obtížným nejen pro hloubku šachty, o čemž se děje u něho zmínka, ale též pro délku štoly.

Hornická, zařízení slézací jsou řebříky, připevněné k jedné stěně šachty. Sahají buď ke štole, buď na dno šachty. Není třeba, abych tu vykládal, jak se zhotovují, protože se jich používá všude a nevyžadují tak umění, když se sestrojují jako péče, když se zabudují. Avšak horníci nesestupují pouze po řebřících do. šachet, nýbrž také se spouštějí sedíce na valachu, nebo na klacku, které jsou přivázány na laně a spouštějí se třemi stroji vytahovacími, které jsem dříve popsal. Jsou-li kromě toho šachty značně ukloněny, horníci a jiní dělníci, sedíce na kůži uvázané kolem beder, sjíždějí jako chlapci, když v zimě zmrzne voda na nějakém pahorku. Avšak, aby nespadli, objímají jednou rukou natažený provaz, který jest přivázán nahoře k trámci, umístěném u ústí šachty, dole ke kůlu zaraženému na dně. Těmito třemi způsoby sestupují horníci do šachet. K nim se může připočísti tento čtvrtý způsob, to jest když lidé a koně sestupují k podzemním strojům a zase vystupují do šachty, jak jsem řekl ukloněné a šroubovitě stočené, po schodech vytesaných do skály.

Zbývá promluviti o nehodách a nemocech horníků a jak se jich mají vystříhati. Neboť vždy jest prospěšnější dbáti více toho, jak zachovati si zdraví než dbáti zisku, abychom mohli zastávati bez překážky tělesné práce. Z těch nehod některé postihují údy, jiné poškozují plíce, z části oči, některé konečně způsobují smrt.

V kterých šachtách je mnoho studené vody, škodí nohám, neboť mráz jest nepřítel nervů. Ale havíři pořizují si proto dosti vysoké boty, které chrání nohy před studenou vodou. Kdo by neuposlechl této rady, utrpí velkou újmu na zdraví, zvláště ve stáří. Naproti tomu však některé jámy jsou tak suché, že vůbec postrádají vody, kterážto suchost jest ještě větší zlo pro horníky. Jestliže prach, který se zdvihá dolováním, vniká do průdušnice a plic, způsobuje nesnáze dýchání a nemoc, nazývanou Řeky astma. Jestliže má sílu rozhlodávací, plíce vysiluje a dává úrodnou půdu k souchotinám. Proto lze nalézti v okolí dolů karpatských ženy, které se vdají i za sedm mužů, které všechny předčasně nemoc sklátila. V Altenbergu v Míšni se vyskytuje v dolech černý důlní prach, který rozžírá rány až ke kostem a působí vředy. Železo také rozežírá, a proto jsou všechny hřeby v domech dřevěné. Ba též jest určitý druh kadmia, který rozhlodává nohy a ruce horníků, vodou rozmočené, a škodí plícím i očím. Havíři tudíž si opatřují nejen vysoké nepromokavé boty, ale též rukavice, sahající až k lokti, a i volné měchýře jako masky na obličej. Jimi totiž prach se nevtahuje ani do průdušek a plic, ani nelétá do očí. Podobně se chránili v Římě vařiči olova, aby nevdechovali jeho smrtelný prach.

Potom způsobuje nesnáze dýchání nehybný vzduch, zůstávající jak v šachtě tak i ve štole. Tomuto zlu odpomáhají větrací stroje, které jsem krátce před tímto vysvětlil. Ale jest ještě jiné zlo velice zhoubné, které usmrcuje brzy člověka: v šachtách nebo v chodbách nebo štolách, v nichž se kruší tvrdý kámen ohněm, otravuje se vzduch jedem, neboť žíly a žilky a trhliny skalní vydávají jemný jed, který se vyvíjí působením ohně z kovů a jiných podzemních látek. Ten pak se vznáší s kouřem právě tak jako kouř v hutích, kde se ruda taví, a usazuje se nahoře při stěně. Když pak nemůže unikati ze země, nýbrž padá na vodu v žumpě a plave na ní, přináší neštěstí. Neboť když se někdy voda rozvíří kamením nebo něčím jiným, opět se vznese z žumpy a otravuje lidi. Ale to způsobuje spíše kouř z ohně neuhašeného. Zvířata, tímto jedem nakažená, zpravidla se stále nadýmají a pozbývají schopnost pohybu a citu a pocházejí bezbolestně.

Lidé pak též, kteří vystupují po řebříku z šachet, spadávají, vzrostou-li jedovaté výpary, poněvadž ruce nekonají svou povinnost, a proto že se jim rovněž i nohy zdají býti kulovité a kulaté. Když pak šťastnou náhodou vyváznou lehce pochroumáni, jsou bledí jako mrtvola. A tak potom nikdo nechce do té jámy nebo do sousedních sestupovati, anebo je-li v nich, rychle vylézá. Ba opatrní horníci zapalují v pátek navečer hromadu dříví a nesestupují před pondělkem do šachet nebo nevcházejí dříve do štol. Zatím vyprchá onen silný čpavý kouř. Vyskýtá se také mínění, že to pochází z pekla, neboť některá hornická místa, byť nemnohá, sama od sebe vydávají jedovaté výpary a vypouštějí morový vzduch.

Jako některé žilné rozsedliny, ale tyto častěji obsahují těžké výpary. U města Plané v Čechách některé jeskyně vydávající v některých dobách ročních výpary z kyselek, které shášejí svítilny a usmrcují horníky, déle v nich meškající. Plinius napsal: při kopání šachet sirné a kamencové páry usmrcují dělníky, když se vyvalí, a důkazem tohoto nebezpečí jest, když se spustí hořící svítilna a zhasne. Tu pak dělají vedle šachty po pravě a levé straně otvory, které odvedou páry. Avšak v planě zhotovují měchy, které čerpají ty páry a napravují toto zlo. O nich jsem promluvil již svrchu.

Ba těž někdy horníci, spadnuvše se schodou do šachty, ruce, nohy, vaz si Iámou, prorážejí břicha nebo ve vodě se utápějí. Zpravidla bývá příčinou nedbalost důlního; jehož vlastním úkolem jest i stupně slezných strojů tak pevně přibíti k trámům, aby se neutrhly, i žumpy, jimiž končí šachty, tak hustě prkny pokrýti, aby nespadli lidé do vody, když se prkna krytu pohnou. Pročež nechť důlní vykonává pečlivě svou povinnost. Potom dveře důlního domu nechť nejsou obráceny k severu, aby v zimě mrazem řebříky nezmrzly. Nebo, kdyby se to stalo, ruce zkřehlé mrazem nebo kluzké by se neudržely. Ti lidé mají býti též sami obezřelí, aby svou neopatrností nespadli, i když jim nic z těchto věcí neleží v cestě.

Někdy se zřítí hora a lidé hynou zasypáni. Zajisté, když se kdysi sesul, Rammelsberg u Coslaru, bylo zasypáno tolik lidí, že podle análů v jediný den asi 480 žen přišlo o své muže. A od té události před jedenácti lety sesedla se část podkopaného Altenbergu a šest havířů nenadále zasypala a pohltila také dům a v něm matku se synem. To pak se obyčejně přihází v těch horách, kde bývají žilné pně a sloje. A tak zanechávají horníci hojné klenby k držení hor nebo dělají podezdívky. Ulomené kameny také lámou údy, a aby se to nestalo, podpírají horníci nezbytnou výdřevou šachty, štoly a chodby jámy.

Ale v našich dolech není určitého druhu jedovatých mravenců, solifuga zvaných, které rodí Sardinie. Jest to živočich, jak píše Solinus, pranepatrný a podobný pavoukům, jménem solifuga, poněvadž prchá před sluncem. V stříbrných dolech se vyskytuje hojně, tiše leze a na koho si sedne, tomu způsobí mor, je-li neopatrný. Ale také, jak tvrdí Solinus, teplé a zdravé prameny na některých místech vyvřou, které jsou zkaženy jedem mravenců. Ale v některých našich dolech, třebas nečetných, jest jiná zkáza, totiž démoni na pohled hrozníj'., o nichž jsem promluvil v knize O podzemních živočiších. Tito démoni se zahánějí modlitbami a půstem.

Některé pak z těchto pohrom a ještě některé jiné jsou příčinou, proč se nemohou šachty hlouběji kopati. A tak první nejdůležitější důvod jest ten, že nejsou bohaté rudou. Anebo, jsou-li ještě několik láter bohaté, že jsou v hloubce zcela hluché. Druhý důvod jest zátopa vodní, kterou nemohou horníci ani odvésti do štol, protože tyto nemohou býti hnány hluboko do pohoří, ani stroj nemůže vodu vytahovati, protože šachty jsou velice hluboké, anebo i kdyby ji mohli vytahovati, poněvadž nepoužívají strojů. Není divu, neboť náklady by byly mnohem větší než výtěžek z chudé žíly. Třetí příčina jest těžké ovzduší, které nemohou někdy těžaři ani uměním, ani nákladem napraviti. Proto tedy se opouští dolování nejen v šachtách ale i ve štolách. Čtvrtý důvod jsou jedovaté výpary na zvláštním místě; není-li v naší moci je vymýtiti nebo zmírniti. Z tohoto důvodu u Plané šachta sv. Vavřince nemohla býti hloubena, ač stříbro obsahovala. Pátý důvod je hrozný a vražedný démon, neboť nemůže-li býti vypuzen, každý z šachty uteče. Šestý; když výdřeva uvolněná spadne, neboť tu obyčejně následuje zřícení skalních stěn Výdřeva v dole se obnovuje pak jen tehdy, je-li žíla velice bohatá. Sedmy důvod jest neklid válečný, k vůli němuž, nelze-li přímo zjistiti, že horníci opustili šachty a štoly, není je možné obnoviti. Neboť nevěříme, že by byli naši předkové tak neteční a pohodlní, aby opustili jámy, které by mohly nésti užitek. Za našich časů dokonce nemálo horníků, když na stařecké povídačky obnovili opuštěné jámy, promarnili práci a peníze. A tedy, aby se jich potomci znova neujali bude na jejich prospěch:zaznamenati, proč bylo opuštěno hloubení každé šachty a ražení štoly, jako se stalo kdysi ve Freiberku, kde byly šachty opuštěny pro velký přítok vody.

Konec šesté knihy »O hornictví a hutnictví«.

• Hornictví
  • Jiří Agricola
    • Kniha I
    • Kniha II
    • Kniha III
    • Kniha IV
    • Kniha V
    • Kniha VI
    • Kniha VII
    • Kniha VIII
    • Kniha IX
    • Kniha X
    • Kniha XI
    • Kniha XII
  • Technika dolování
  • Březové Hory
  • Štěpánovký revír
  • Zlatý důl Roudný
  • Dubnické opály
  • Hornictví a hutnictví
  • Lukavický pyrit
  • Havířské písně
  • Obrázky a fotografie
  • Dolování v datech
• Mineralogie
• Vápenictví
• Staré a krásné fotografie
• Minerály