Zlatý důl Roudný - technologie získávání zlata
Krušírny
Vozíky s rudninou, vytěžené na povrch těžní jámou Václav, byly po spojovacím mostě vysokém 12 m odváženy nejprve do krušírny.
V ní byla rudnina po vyklopení výklopníkem tříděna na dvou roštech (40 mm), nadroštné bylo drceno ve dvou čelisťových drtičích (40 mm), každý o výkonu 5,6 t/h, a po rozdrcení vedeno společně s podroštným do čtyř zásobníků o celkové kapacitě 160 t.
Z těchto zásobníků byla rudnina vypouštěna do sklopných vozíků a dopravována ručně po 80 m dlouhé koleji pod střechu vlastní rudní úpravny, která byla vystavěna stupňovitě pod šachetní budovou na jižním svahu Roudného.
kruhovy-vyklop-1905.jpg
Kruhový výklop (1), fotografováno cca. 1905
6.jpg
Celkový pohled na budovy s technologií. Vzadu stoupové úpravny (6), v centrální části louhovna. Stav v roce 1905.
Stoupové úpravny
6_vyrez3.jpg
Stoupové úpravny.
Úpravna se skládala ze dvou budov a byla zařízena pro zpracování 120 t rudnin denně. V horní části první, vyšší, budovy byly čtyři dvojité zásobníky o kapacitě 2 x 50 t, do nichž se sypala rudnina z krušírny. Ve spodní části této budovy se nalézalo osm baterií mokrých stoup. Stoupová souprava každé baterie, která měla roztloukat rudu na jemný písek, sestávala z ocelolitinového koryta (160 cm vysokého, 150 cm dlouhého a 50 cm širokého), které vážilo 5000 kg, a 5 - 6 drtících pěcholů s ocelovými botkami, každý o váze 475 - 495 kg, poháněných vždy pro dvě baterie společným hřídelem s dvěma řemenicemi z jasanového dřeva o průměru 1800 mm a šířce 458 mm. Potřebná síla na stoupové řemenice byla přenášena z ústřední transmise, umístěné za bateriemi, o délce 36 m a průměru 200 mm, na níž se nalézal i velký setrvačník k udržení rovnoměrného chodu. Jeden stoupový pěchol mohl rozdrtit 3,5 t rudniny za 24 hodin při výkonu 90 zdvihů 150 mm za 1 minutu a spotřebě hnací síly 2,2 KS.
Rmut byl ze stoupového koryta vynášen otvory síta (1260 x 280 mm) o světlosti 64 otvorů na cm2, nalézajícího se na přední straně koryta, na mírně nakloněný (1:12) nehybný amalgamační stůl, umístěný před každou baterií. Na měděné, dobře postříbřené desce (3 x 1,5 m) stolu, postříkané rtutí, se zachycovalo volné zlato z pomalu stékajícího rmutu jako amalgam. Získaný surový amalgam se propíral teplou vodou a čistil 3 - 4 hodinovým zpracováním v kulovém mlýně (průměr 700 mm, šířka 200 mm, 4 - 6 koulí 50 - 100 mm průměru) a po vylisování přebytečné rtuti byl vsazen do hliněného, tzv. hessenského kelímku, uzavřen do litinové retorty a žíhán 2 hodiny v destilační peci k oddestilování rtuti a potom taven s okysličujícimi a solvujícími přísadami v tuhovém kelímku v tavící peci při teplotě 1200 - 1600oC na tzv. surové zlato. Toto surové zlato světle žluté barvy obsahovalo asi 66,5 % Au, 33,0 % Ag a 0,5 % nečistot. Bylo odléváno do cihel velikosti 8 x 6 x 16 cm o váze 7 - 8 kg. Amalgamací bylo získáváno asi 64 - 66 % zlata.
amalgamacni-stoly.jpg
Amalgamační stoly (7), před nimi chytače amalgamu (8) a vzadu stoupové baterie (6). Fotografováno okolo roku 1930
zlata-cihla.jpg
Vytavená zlatá cihla v laboratořích závodu, fotografováno 1924
Rmut odtékající z desek amalgamačních stolů, obsahující tzv. vzdorné zlato, byl sváděn žlaby do 4 proudových přístrojů, 4 rozdružovacích prolevek a 4 nálevek a pak na 11 záchvějných Ferrarisových splavů (1,5 x 3 m, 400 záchvěvů / min), na nichž se získávaly kyzy, písky a kaly. Zlatonosné kyzy se odesílaly ke zpracování do hutí ve Freibergu. Měsíční výroba kyzů činila 20 - 40 t, přičemž obsah zlata v nich kolísal v rozmezí 60 - 200 g/t. Celkem bylo získáváno z kyzů 13,5 - 16,5 % zlata.
ferrarisovy-chvejne-splavy.jpg
Hořejší Ferrarisovy splavy (10), vpravo prolévky (9). Vlevo nahoře byly amalgamační stoly. Fotografováno okolo roku 1905
61.jpg
Hořejší Ferrarisovy splavy (10), vlevo pod okny prolévky (9) a v horní části snímku dřevěný rmutový žlab (11). Fotografováno okolo roku 1930
62.jpg
Dolní Ferrarisovy splavy ve spodní části úpraven (15). V popředí jsou pytle s vytříděnými kyzy pro další zpracování ve Freibergu. Fotografováno v roce 1912.
Louhovna
6_vyrez2.jpg
Louhovna.
Písky ze splavů, obsahující 1,2 - 3,6 g Au/t, byly žlaby vedeny do níže položené, druhé budovy úpravny, tzv. louhovny. Tam byly písky ve třech nádržích o průměru 6,5 m a výšce 2,5 m, z nichž každá mohla pojmout 80 t písku, louhovány kyanidem draselným nebo sodným. ze získaného roztoku bylo zlato sráženo v 15 srážecích kádinkách naplněných zinkovými třískami. Vylouhované písky byly používány k zakládání vydobytých prostor v dole nebo vedeny na odkaliště.
Kaly ze záchvějnách žlabů, obsahující 3 - 4,5 g Au/t, byly vedeny přímo na odkaliště.
louhovaci-kade.jpg
Horní louhovací kádě (17), nad káďěmi rmutový žlab (11) který ústí do otáčivých distributorů. Fotografováno v roce 1912.
srazeci-kadinky.jpg
Srážecí kádinky (19), fotografováno cca. 1912
