Zlatý důl Roudný - dolování od úsvitu věků po středověk
roudny-profil-z-dulni-mapy-1790.jpg
Profil dolů - výřez z Fischerovy mapy 1788-90
Nejstarší dolování
Prvopočátky dobývání zlata v okolí ložiska Roudný spadají pravděpodobně už do období keltského osídlení (Na nedalekém Blaníku bylo keltské opidum). Zlato se především rýžovalo na řece Blanici a jejích přítocích. Rýžování zlata zřejmě s většími či menšími přestávkami pokračovalo i v následujících obdobích, kdy v důsledku příchodu německých těžařů vzniklo městečko Kamberk (Karrenberg). Ve středověku, kdy němečtí kolonisté byli z větší části nahrazeni českým obyvatelstvem, se postupně zájem těžařů přesunul i na primární ložisko - Roudný.
Z této doby pochází rovněž první písemná zmínka týkající se dobývání zlata na Podblanicku. Jedná se o listinu krále Jana Lucemburského z roku 1338, kterou zastavuje některé královské zlaté doly panu Petrovi z Rožmberka. Mezi výčtem míst je jmenován i Karrenberg (Kamberk). Tato obec se nalézá nedaleko Roudného, který leží na území, které ve středověku náleželo ke Kamberku. Je tedy pravděpodobné, že zmínka o zlatodole se vztahuje přímo na Roudný.
kostel-lounovice.jpg
Libouňský kostelík
Auergsperské období
Další údaje o těžbě na Roudném chybí až do druhé poloviny 18.století. Z z let 1769-1804 se totiž zachovaly údaje o odvodech zlata z dolů u Libouně (Roudný) do pražské mincovny. V té době zde těžbu prováděli vlašimští Auerspergové, kteří Libouň i s Roudným vlastnili.
Těžba probíhala výhradně hlubinným způsobem. Ložisko bylo otevřeno dědičnou štolou Marie Josefa a několika šachtami - Václav, Michal, Kristýna, Pavlína, František, Josef, dále pak jižněji položenými šachtami Karel a č.5, které s ostatními nebyly spojeny. Ročně se průměrně získávalo přes 600g ryzího zlata, přičemž vrcholů bylo dosaženo v roce 1777 (2069g) a v letech 1789-1792 (1377, 1279,1488 a 1021g). Vytěžená ruda se dopravovala ke zpracování do puchýrny u rybníka Strašík, později (po roce 1794) do nové stoupovny u Louňovic.
Z období auergsperské těžby pochází také důlní mapa (1788-1790) jílovského odborníka Jana Fischera, který byl na Roudný pozván za účelem návrhu nové hlubší dědičné štoly, která by lépe odvodňovala důl než štola Marie Josefa. K její realizaci však již nedošlo. Po roce 1800 výtěžek zlata výrazně klesal v důsledku vyčerpání zásob rudy dostupných tehdejšími technickými prostředky. V roce 1804 pak těžba zcela ustala. Bylo celkem získáno více než 21 kg ryzího zlata a bylo dosaženo hloubky 85 m.
