Štěpánovský revír - Olešnička
25. Nad ovčírnou
Nad levým břehem Hodonínky, na s. svahu kóty Kopec (461 m), asi 600 m jv. od Olešničky, u cesty nad bývalým ovčínem poprvé sbíral rudní minerály P. Chlupáček v 30. letech. Pocházely snad z rozvlečených a slehlých odvalů po starém dolování. Kruťa tuto lokalitu původně popisuje jako "pole v okolí opuštěného kamenolomu "Na lánech" nad cestou do H. Čepí". Rudní minerály tam znovu ověřil J. Pelz a Kruťa ji pak chybně lokalizuje do katastru Štěpánova nad Svratkou. (98) V současnosti je lokalita aplanována do té míry, že pozůstatky po horních dílech zjištěny nebyly a mineralizace vystupuje jen v mělkých rýhách a sutích (rozvlečené haldy ?); výjimečné jsou i výchozy zrudněných barytových žil. (99) Rudní tělesa se sfaleritem, galenitem a pyritem jsou uložena ve směru SSZ-JJV v mramorech a v granátických svorech olešnické skupiny, ojediněle i v bítešské rule. Charakteristická je pro lokalitu prakticky nepřítomnost Cu –mineralizace. (100)
26. Štola Sv. Antonína Paduánského
Samotný název štoly má dlouhou historii. Sv. Antonín Paduánský bylo především jméno těžařstva, jak vyplývá z nejstarší mapy von Papovy z r. 1767, kde se objevuje označení díla "Sanct Antonii de Padua Handlung"; jako označení této štoly je známo z roku 1768. Novější názvy jsou také štola v Sedlákově seči a Antonín Paduánský (101) a dokonce Daškina dierka (tento nezvyklý název je uveden v Atlasu turistických map 1.75 000, č. 120 Kunštátsko z roku 1997) nebo Venušina dírka (tento název se objevil u informační tabule, krátkodobě umístěné před nedávnem u štoly). V okolí je zmíněna i další štola s názvem "Glück auf", po níž se však dosud nepodařilo nalézt v terénu žádné stopy a poloha této štoly je dosud záhadou; předpokládané bližší upřesnění polohy nepřinesl ani rozbor archívních pramenů. (102) Ústí štoly leží přesně na hranici katastru Olešničky a Horní Čepí na levém břehu potůčku, asi 1150 m jv. od Olešničky. Štola leží zhruba 3 m nad úrovní potoka, tekoucího od hájovny Lhotky. Vstup byl v minulosti opatřen dveřmi. Štola je částečně zatopena a vytéká z ní voda. Délka štoly je asi 58 m. Směřuje asi 8 m k VJV, pak se stáčí do jihovýchodního směru. Štola prochází amfibolity a bítešskými rulami, bez zrudnění. Byla ražena jako odvodňovací dědičná štola v letech 1767-1769 a měla odvodnit doly nacházející se asi 200 m jv. od ní. (103) Vzhledem k malé délce neprošla žádným zrudněním. Štrejnovy údaje o tom, že štola sledovala barytovou žílu s rudami jsou chybné, vzniklým nesprávnou excerpcí Polákovy práce. (104) Zčásti byla vyzmáhána při novém geologickém průzkumu.