Skoč na menu

Příspěvek k historii a topografii dolování při západním okraji Svratecké klenby Moravika (západní morava)

Stanislav Houzar, Vladimír Hrazdil, Anna Pfeiferová - mineralogicko petrografické odd. Moravského zemského muzea v Brně

Jaroslav Sadílek - Olešnice na Moravě

František Gregor - Státní okresní archiv v Třebíči

Úvod

Svratecká klenba moravika se vyznačuje malými ložisky Ag-Pb-Zn±Cu rud s různým podílem As, Sb a Au, která byla intenzívně, avšak krátkodobě exploatována už ve 13-16. století. Maximum kutacích i těžebních prací bylo soustředěno do štěpánovského rudního revíru, ležícího podél řeky Svratky mezi obcemi Koroužné a Horní Čepí (d´Elvert 1866, Polák 1934, Malý 1998, Houzar et al. 2000). Významnější průzkumné aktivity proběhly nejnověji v letech 1957-1964 a 1985-1990 (Mátl 1965, Abraham et al. 1990).

Rudní ložiska jsou vázána na mramory olešnické skupiny (hlavně metasomatické mineralizace) nebo na okraj rul bítešské skupiny (žilné typy s křemennou, Fe-karbonátovou a barytovou žílovinou). Zrudnění je po mineralogické stránce poměrně jednoduché, se sfaleritem, galenitem a chalkopyritem, lokálně se objevuje kuprit, ryzí měď, boulangerit a arzenopyrit. Na galenit bývají vázány mikroskopické sulfidy a sulfosoli Ag (Sekanina 1965, Češková 1978, Malý 2000). Studium některých archivních materiálů prokázalo, že historické prameny nejsou zdaleka vyčerpány a pro montanisty mohou být nadále zdrojem nových důležitých informací. Také terénní výzkum a mineralogicko-geologické studium zrudnění vedly k závěrům, že skutečný rozsah kutacích prací v oblasti byl větší, než se dříve předpokládalo (obr. 1).

Olešnice - Lamberk

Téměř neznámé stopy po dolování se nacházejí při okraji lesa, asi 1,5 km SZ od Olešnice, 500 m JZ od dvora Lamberka. Jediný dosud zjištěný údaj o této lokalitě přináší nepublikovaná práce Lázničky (1964), který uvádí v těchto místech opuštěnou štolu, vtroušeniny chalkopyritu v amfibolitu a povlaky malachitu. Při naší revizi bylo zjištěno zasuté ústí štoly v podobě hlubší vklesliny v mírném východním svahu s patrným přístupem protínajícím odvaly. Nad jejím ústím na temeni pahorku byl zjištěn obvalový tah, složený z jam o průměru 2 - 10 m a hloubce až 3 m a probíhající ve směru SSZ-JJV (obr. 2a).

Z materiálu na odvalech vyplývá, že bylo kutáno na tektonické zóně v amfibolitech, v níž se vyskytovaly žíly světle hnědého Fe-karbonátu (Fe-dolomitu nebo ankeritu), kalcitu a křemene, místy s vtroušeninami chalkopyritu. Z druhotných minerálů je hojný limonit a goethit, vzácný je malachit. Okolní amfibolit je silně alterovaný a limonitizovaný, což svědčí o hydrotermálním původu zrudnění. Šlo asi jen o pokusné kutání na Cu rudy v době někdy před koncem 18. století.

Lhota u Olešnice

Lhota u Olešnice proslula především historickou těžbou ryzí síry v Jonášově kopci na v. okraji obce (pozn. jde o katastrální území Křtěnova).

Poněkud překvapivé bylo zjištění, že v historických materiálech (Moravský zemský archiv Brno, depot Kunštát, F 62 - velkostatek Kunštát, kart. 154) existují zmínky o těžbě Ag-Pb rud u Lhoty. Přestože excerpce dokumentů není zcela ukončena, ukazuje se, že se kutalo nejen u Lhoty, ale ještě na nějakém dalším místě v blízkém okolí (srovnej J. Sadílek v tomto sborníku).

Zatím nejstarší zprávou o Lhotě je rozpis nákladů na stříbrné kutiště u Lhoty (v orig. Sielber Ertzt bey Lhotta), pro období od 6.9.1710 do 21.1.1711, které obnášejí mj. plat dvou horníků z Kutné Hory, který za dané období činil 72 zlatých a plat dvou místních horníků, který činil 36 zlatých. V rozpise je přímo uvedeno datum příjezdu kutnohorských horníků, totiž 12. září 1710, lze proto předpokládat, že rok 1710 je i rokem počátku tohoto pokusu o těžbu stříbra u Lhoty. Dále jsou zde uvedeny náklady na střelný prach, hornické nářadí a kovářské práce. K listině je přiložen i prubéřský lístek z února 1711 (obr. 2b).

Další, bohužel neúplný, je rozpis nákladů tzv. stříbrné šachty ve Lhotě (v orig. Sielber Schacht zu Lhotta) je z r. 1712. Zde jsou uvedena i jména kutnohorských horníků, jsou to Wentzel Steiger (i když je pravděpodobné, že druhé slovo je označení jeho funkce, tedy štajgr) a Jíra Udeřil. Opět jsou zmíněni i dva poddanští horníci. Za každý do hloubky vyčištěný sáh šachty (bohužel, není zde určeno o který sáh se jedná, moravský a český sáh měl necelých 178 cm, vídeňský sáh pak skoro 190 cm) je zde určena odměna 24 zlatých a 1 vědro piva (moravské vědro mělo obsah 56,59 l, české 63,66 l a vídeňské 60,12 l).

Lhotských dolů se týká i listina z 12. února 1714, která je psána z Víru (v orig Wühr). J.G. Hornig, zřejmě vrchnostenský úředník, píše majiteli kunštátského panství hraběti Karlu Benediktu z Lamberka, že nechal na jeho rozkaz vyčerpat vodu ze stříbrné šachty ve Lhotě. Ptá se za sebe i za nejmenovaného hormistra, kdy asi bude hrabě moci přijet do Lhoty, přičemž sděluje, že by bylo dobré, kdyby to stihl do středy, neboť právě ve středu pojede Stockhammer (v orig. označený jako der alte Stockhammer) do Vídně a rád by s ním ještě mnohé projednal. Mimo to si Stockhammer od Horniga vyžádal, a také dostal, několik vzorků (v orig. Handstein) stříbrné rudy, aby z nich nechal udělat zkoušku a mohl hraběti sdělit, zda výtěžek z rudy pokryje náklady. K této listině jsou přiloženy výsledky analýz z 25.2.1714 s výsledkem 1,5-5,5 lotů Ag (stříbrný lot vídeňský se rovnal 17,54 g a lot český 16,05 g) a až 2 libry (libra moravská měla 0,56 kg a stejně tak i vídeňská, libra česká pak 0,51 kg) mědi (uvedeno též až 13 liber síry) z 1 centnýře (centnýř moravský a stejně i vídeňský se rovnal 56 kg, český pak 61,72 kg) rudy; není však stoprocentně jisté, zda jde o zmíněné vzorky ze Lhoty. Podepsán je hormistr Samuel Spross, který o několik let později pracoval na Jihlavsku.

V další listině ze dne 3. března 1714, psané opět z Víru informuje již zmíněný Hornig hraběte Lamberka, že se minulou středu ráno vrátil z Brna hormistr a hned týž den objel s panem Tripodim všechny stříbrné štoly a šachty. Ve čtvrtek pak odjel Tripodi do Brna a hormistr nastoupil do Víru (zřejmě převzal vedení dolů po zmíněném Tripodim). Navštívil i dva horníky z Kutné Hory, kteří vyklízejí staré šachty. Vše se mu líbilo a dle jeho náhledu je zde (pozn. HS - tento údaj je nejasný, patrně jde o další neznámou lokalitu) větší naděje na úspěch než ve Lhotě. Podle hormistrova názoru zde vše ukazuje na výskyt stříbra a cínu (!). Musejí se však udělat zkoušky. Oba kutnohorští horníci i další dva místní horníci (zde označeni jako robotníci) pracují dále na vyklízení štol a budou v tom dále pokračovat. Následně se Hornig zmiňuje o strašné větrné smršti, která poničila pernštejnské a kunštátské lesy. Domnívá se nyní, že pernštejnští jistě sami přijdou s nabídkou dřeva, neboť od polomů do Hrdé Vsi (v orig. Hrdowes) je to příliš daleko.

Topografická situace těchto starých Ag-Cu dolů však není dosud zjištěna; o dolování u Lhoty se však zmiňuje několik dalších stručných poznámek v nepublikovaných poznámkách. Tak např. prof. J. Sekanina zaznamenal v terénním deníku v r. 1939 informaci místních občanů, že JV od obce směrem k tzv. Lajtrovně je na cestě (odbočka od silnice Olešnice-Lhota směrem do Lhoty) asi v polovině svahu zavalená štola: "přišli na díru, když chtěli prokopat vršek, aby cesta nebyla tak příkrá a poddolováno je i pole nad cestou." Také v prostoru severního svahu a úpatí Jonášova kopce na jv. okraji obce nedaleko tzv. Lajtrovny (přestavěné na rekreační chalupu) jsme nalezli pozůstatky po dalších štolách. Jedna štola má dnes ústí buď zazděné ve sklepě Lajtrovny (informace majitele usedlosti) nebo těsně nad sklepem (vkleslina ve stráni, nápadně připomínající zasuté ústí). U stavení Lajtrovny byla ještě před 50 lety patrná halda, na níž byl zjištěn pyrit a ojediněle též galenit (A. Polák). V tomto případě jde nepochybně o štolu na limonit a ryzí síru známou ze začátku 19. století. Štola byla ražena ve směru h 11 (přibližně k JJV) v šedém krystalickém vápenci (informace z materiálů dr. A. Poláka a prof. dr. J. Sekaniny, uložených v MZM).

Několik desítek m JZ od Lajtrovny je ve svahu patrné polozasuté ústí další štoly s odvalem) a nad ní směrem k JZ může nepatrný otvor naznačovat ústí další štoly nebo spíše světlíku, neboť chybí halda. Obě štoly jsou ražené v mramoru, nelze ale rozhodnout zda jde o pozůstatky po zmíněné těžbě pyritu, resp síry, nebo železných rud (Láznička 1964, srovnej též článek J. Sadílka v tomto sborníku). Ještě výše nad nimi, na JZ úbočí kopce se dochovala třetí štola, sledující četná pyritová hnízda v mramoru. Z těchto míst je uváděn i výskyt chalkopyritu v zrnech až 1 cm velkých (Sekanina 1965). Nová analýza rudy výsledkem: Ag = 0,7; Au = 0,07; Cu = 84; Pb = 433; Sb = 8,5; Zn = 113 (údaje v g/t) však ukazuje na pyritovou rudu bez významnější příměsi jiných kovů. Na Jonášově kopci jsou i další pozůstatky (lomky a zavalené šachtice) po těžbě, většinou jde ale nepochybně o těžbu "pokrývačské břidlice" (= deskovitě se rozpadající svory a fylity) pro potřebu blízkého okolí (Polák 1960).

Koroužné - Vorel

U samoty Vorel byla při průzkumných pracích počátkem šedesátých let zastižena mohutná geofyzikální anomálie, která vedla k objevení starého důlního díla (Polák 1980). V pozůstalosti dr. A. Poláka (mineral. odd. MZM) se dochovala pouze tato zpráva:

Při geofyzikálním měření byla zjištěna výrazná anomálie u samoty Vorel ve Švarci (katastr Koroužné). Když tato nápadná anomálie byla dále sledovaná průzkumnými pracemi, bylo šachtou asi 9,5 m hlubokou otevřeno dosud neznámé důlní dílo. Mělo přístupná dvě patra, spodní část, tj. třetí a případná další patra byla zatopena vodou, jejíž úroveň odpovídala hladině vody v blízké řece Svratce. Prvé (nejsvrchnější) patro bylo sledováno v délce 56 m severním směrem, spodnější druhé patro o délce 25 m. Zde byly nalezeny staré žebříky, dřevěné čerpací zařízení na vodu, dřevěné potrubí a korýtka k odvádění vody, vyčerpané ze spodnějších pater, dnes zcela zatopených. Výtok vody z tohoto báňského díla, nazvaného "Drahoš", je dosud patrný v louce u samoty Vorel. Štoly jsou většinou úzké (0,5-2 m), byly ručně sekány mlátkem. Jsou hnány v amfibolitu, na prvém patře přecházejícím do svorů. Sledovaly křemito-karbonátovou žílu s barytem o mocnosti 30-100 cm s obsahem rud Ag-Pb-Zn (galenit a sfalerit). Po zdokumentování a ovzorkování bylo dílo opět uzavřeno. Zarážející je skutečnost, že toto poměrně rozsáhlé dílo, na němž se zřejmě pracovalo delší dobu, není zakresleno na žádné z poměrně hojných důlních map z období 1763-1773, kdy se ve zdejším okolí hojně pracovalo. Okolo r. 1870 se u samoty Vorel propadla šachta a byla majitelem zasypávána. Štola od šachty (ústí 374,35 m) směřovala h 11-12. Z analýzy rud vyplynulo:

Cu %Zn %Pb %
I patro0,20-1,000,035-3,26stopy-2,30
II patro0,01-0,030,32-2,280,24-1,64
III patro0,02-0,050,23-3,580,20-1,67

Další informace uvádí Mátl (1965), podle něhož bylo dílo nalezeno v r. 1960 a to jako stará šachta 9 m zcela zasutá svahovými hlínami s úlomky až balvany různých hornin (svory, ruly, amfibolity). Štola od šachty byla ražena v amfibolitech zčásti granátických, směr h 0,5-1/30-42° k Z, v severní části ve svorech, h 1/50° k Z, nejspodnější 3 patro v amfibolitu, zatopené. Průměrná mocnost žíly 50 cm (30-100 cm), na třetím patře se žíla rozmršťuje. Obsah Pb se pohybuje na 1. patře od stopových obsahů do max. 3,34 %, Cu většinou v setinách %, podobně i na 2. a 3. patře. Po jakékoliv další dokumentaci jsme zatím pátrali marně (Houzar et al. 2000) V současnosti se v příkrém svahu, asi 20 m SZ od samoty nachází asi 2 m hluboké ústí zavalené šachty, pod nímž leží plochý odval. Při úpatí je znatelné zavalené ústí šachty (?) nebo spíše štoly. Na odvalu se vyskytuje křemenná žílovina s vtroušeninami galenitu a sfaleritu, včetně materiálu, připomínajícího zcela prokřemenělé zrudněné mramory (analog blízkého Panisádku) a úlomky barytových žil s galenitem. Nová analýza křemenné žíloviny poskytla následující obsahy kovů (g/t): Ag = 21,1; Au = 0,002; Cu = 2330; Pb = 10,90 %; Sb = 563; Zn = 4,37 %. Nápadné jsou zelené horniny se zelenou Cr-slídou, představující alterované amfibolity, které byly rovněž nově analyzovány (údaje v g/t): Ag = 11,5; Au = 0,1; Cu = 615; Pb = 6580; Sb = 21,3; Zn = 7600. Analýzy žíloviny i hornin z okolí žil odpovídají hydrotermálnímu Pb-Zn zrudnění.

Švařec, Panisádek

O historickém dolování na Panisádku se zmiňují různí autoři (d´Elvert 1866, Polák 1960). Geologické poměry ložiska jsou detailně známy z průzkumu prováděného na počátku 60. let 20. století (Mátl 1965). Jako malý doplněk k historii znovuobjevení tohoto Ag-Pb-Zn ložiska předkládáme dosud neznámý obrázek celkové situace na lokalitě z r. 1948, kdy se na poli pana Šťourače ze Švařce propadla stará štola. Jde o překreslený originální náčrt z části pozůstalosti dr. A. Poláka, která je uložena v Moravském zemském muzeu (obr. 3). Za zmínku stojí, že štola byla ražena na rozhraní skalního podkladu a štěrkopísků říční terasy a její ústí leželo takřka na úrovni dnešního toku Svratky. Nová analýza typické metasomatické rudy s galenitem a sfaleritem poskytla (g/t): Ag = 44; Au = 0,8; Cu = 860; Pb = 2,07 %; Zn = 10.80 %.

Čtyři Dvory, Hrachovce

Málo známé pozůstatky starého dolování na dvou místech nedaleko samoty Hrachovce dlouho unikaly pozornosti badatelů. Jediné zprávy obsahuje rukopis P. Chlupáčka z r. 1936. Na první lokalitě na kraji lesa za samotou byla ověřena v rámci obvalového tahu směru SV-JZ stará nejspíše středověká štola ražená po rozsedlině a sledující křemennou žílu v bítešských rulách. Slabé a nepatrné zrudnění reprezentují nálezy pyritu, arzenopyritu, galenitu a sfaleritu (srovnej Houzar et al. 2000).

Rovněž západně od samoty byly na základě zmínky výše uvedeného autora ověřeny dva obvaly s materiálem křemenných až karbonát-křemenných žil se stopami galenitu, sfaleritu a druhotných minerálů, především limonitu a hematitu. I zde obvaly sledují směr SV-JZ, který patrně představuje směr žíly v bítešské rule (obr. 4a). Hojné hromady deskovitě rozpadající se (nebo nalámané) ruly a četné drobné upravené plošiny ve svahu směrem SV od lokality mohou naznačovat přítomnost starého osídlení, avšak žádné historické údaje o osídlení ani dolování, či spíše jen kutání v okolí samoty Hrachovce se nám nepodařilo zjistit.

Nedvědice

O dolování u Nedvědice nebyly v publikované literatuře nalezeny žádné zmínky, pouze na základě archivních pramenů zmiňuje Štrejn (1960) u Nedvědice blíže nelokalizovanou štolu sv. Kunhuty, která měla být údajně perspektivní pro těžbu stříbrné rudy. V listině (která obsahuje dva dopisy , zřejmě koncepty, jež jsou napsány na jednom listě) datované ve Vídni 2. 12. 1769 a adresované cís. král. dvorské komisi (snad Carlu Hasselkannovi) se činí zmínka o této štole (Moravský zemský archiv Brno, depot Kunštát, fond F 78, velkostatek Pernštýn, kart. 16, sign. IB 6). Hrabě Kollowrat v listu píše, že zásluhou hraběte von Stockhammera a činnosti jeho vrchního (v orig. Oberamtmann) Franze Josepha Christopha byla na pernštejnském panství nedaleko Nedvědice otevřena štola na rozsedlině pod názvem Sv. Kunhuty a že dřívější silný odpor proti těžení se obrací v opak. Otevření štoly bylo řádně ohlášeno cís. král. administraci, byly zaslány vzorky rudy a požádáno o radu. Bez prodlení bylo nakázáno, aby se tam vyslal důlní měřič (v orig. Markscheider), aby na dílo dozíral. Dále, v druhé části listiny, bylo zaznamenáno, s odvoláním na uvedený dopis, že ruda v nové štole sv. Kunhuty se jeví podle dolnorakouského horního zkoušeče Mitise (v orig. …des N[ieder] Ö[sterreichischen] Berg Probierers Mitis….), který v ní zjistil stříbro a olovo, jako nadějná. Vrchní Christoph doufá v brzký užitek z tohoto díla.

Této štoly (v orig. Kunigundis Stollen) z roku 1769 (MZA Brno, depot Kunštát, fond F 78 Velkostatek Pernštýn, karton 17, sign. Ib/6), se týká prubéřský list z 18.12.1769 (snad onen zmíněný Mitisův). Na základě přepočtu obsahoval šlich č. 1 156 g Ag/t při 24 % olova a šlich č. 2 vykázal 312 g Ag/t a 58 % olova (Štrejn 1960). Dle další zkoušky - prubéřského listu, který vyhotovil c. k. moravský zemský mincovní prubéř Johann Evang. Depree dne 14. 2. 1771 - obsahoval centnýř zkoušené rudy 1 lot jemného stříbra a 9,5 lotů olova (obr. 4b). Jiný zápis z roku 1772, týkající se Nedvědice, přeložil z archivních materiálů (AMV - MM 5/75-1772) P. Chlupáček (1939). Štola sv. Kunigundy (S[anc]ti Cunigundis Stollen), patřící hraběti Stockhammerovi, ležela v Nedvědici v "Kuchiner Gebürg in frischen Feld". V historické zprávě o stavu dolů z r. 1772, která byla nejspíše vyhotovena horním úřadě v Brně (F.K. Zenker), se uvádí, že s ražením štoly bylo započato 8. května 1769 a pracovali tu zprvu 4 havíři, později jen dva. Ke konci II. kvartálu 1772 byla však opuštěna a ponechána k propadnutí. Štola byla ražena poledním (jižním) směrem v pohoří, nadějném svojí polohou od východu k západu a žíla má mocnost přes 3 stopy a "dává dobrou naději na Boží požehnání". Bylo vytěženo 50 centů rudniny a celkové náklady činily asi 600 zlatých (Chlupáček 1939).

Terénní situace uvedená v Zenkerově zprávě odpovídá místu na sv. okraji Nedvědice, kde vystupují mramory olešnické skupiny na levém břehu Svratky. Jde o šedé kalcitické mramory s různým podílem dolomitu a flogopitu. Při kontaktu s nadložními granátickými svory, které tvoří i vrchol "Kuchyňka", jsou silně tektonicky porušené, prokřemenělé a limonitizované. Limonit je produktem zvětrávání Fe-karbonátů (Fe-dolomitu až ankeritu) hydrotermálního původu, které tvoří krátké žilky a metasomatické impregnace v mramorech. Charakter horniny je analogický výskytu mramorů zrudněných galenitem u Borovce nebo u Koroužného, vlastní rudní minerály jsme však u Nedvědice dosud nezjistili. Ve stejném prostoru byla koncem osmdesátých let zjištěna geochemická anomálie Ag-Pb (Abraham et al. 1990). Ústí štoly je dnes zcela zapadlé a mohlo se nacházet uprostřed dnešní louky, západně od opuštěného lomu na gabro nad levým břehem Chlébského potoka, kde je vidět nepatrná zamokřená sníženina.

Horní Loučky

Takřka nic nebylo rovněž známo o zrudnění v mramorech olešnické skupiny na vrchu Rudník mezi Kaly a Loučkami, které představuje nejižnější rudonosné projevy v této jednotce (Abraham et al. 1990). Vtroušeninové Pb-Zn zrudnění, tvořené galenitem a sfaleritem je vázáno na silně silicifikované mramory, svory a blastomylonity (?) proniklé žilkami Fe-karbonátů. Z analýz dvou rudních vzorků vyplynulo, že jde o Zn-Pb zrudnění s velmi nízkým obsahem Ag (25 a 43 g/t), prakticky bez obsahu Au (0,02-0,04 g/t). Leží v tektonicky exponovaném prostředí bítešské dislokace a není bez zajímavosti, že podobné zrudnění (navíc s žilami barytu) v analogické pozici při okraji olešnické skupiny vystupuje na JZ odtud u Jasenice nedaleko Náměště nad Oslavou.

Na povrchu nejsou na lokalitě patrné žádné nesporné stopy po starém dolování (snad jen náznak mělké propadliny), je však velmi málo pravděpodobné, že v oblasti, která byla osídlena už v 13-14. století (viz např. hrad Loučka) by tento nápadný rudní výskyt ušel pozornosti prospektorů. Podle ústního sdělení R. Zejdy, který se zúčastnil na průzkumných pracích koncem osmdesátých let, jeden z vrtů zastihl zavalenou starou štolu (?). Snad se zdejšího zrudnění může týkat zmínka z 1.2.1537 o dolování na tzv. Friedenbergu u Tišnova (Kabátová 1975). V oblasti se nachází počeštěný název "Mírová" jako označení dvou kopců, ležících však J a JZ od Horních Louček v moraviku ve skupině Bílého Potoka, známé rovněž malými ložisky Ag-Pb-Zn-Cu rud.

Závěr

Provedené výzkumy ukázaly, že v oblasti svratecké klenby moravika se historické kutací pokusy orientovaly nejen na prostor známého štěpánovského revíru, nýbrž na celý západní obvod klenby (srovnej obr. 1). Vyhledávání Ag-Pb-Cu zrudnění tam bylo nepochybně usnadněno jeho stálou vazbou na určité rozlišitelné typy mramorů olešnické skupiny na straně jedné a dále na bezprostřední okraj bítešské skupiny na straně druhé. Za další prokazatelné Pb-Zn indicie v olešnické skupině v této oblasti lze považovat nálezy sfaleritu, galenitu a chalkopyritu ve vrtu 300 m JJZ od grafitového dolu Velké Tresné (Láznička 1964). Za zmínku rovněž stojí i další lokality Ag-Pb (-Zn-Cu) zrudnění, o nichž však máme pouze kusé informace (např. Křtěnov, D. Čepí, Borač, Doubravník, Kaly, Strhaře, Rašov). Ve světle těchto poznatků se jako reálné rovněž jeví údaje Wolfskrona (1889) a Chlupáčka (1939) o těžbě stříbra v jižní části olešnické skupiny v okolí Čučic a Oslavan. Za další indicie v tomto směru pokládáme vzorky galenitu v křemenné žílovině z Oslavan (sbírka MZM), ústní sdělení geologa Rosických uhelných dolů dr. L. Malého o žíle s chalkopyritem z krystalinika v podloží permokarbonu u Oslavan a zmínka o nálezech hornických želízek u Čučic (Doležel 1904). V dalším případě - dokladu zatím ojedinělého kutacího pokusu na Ag-Pb rudy v analogické vranovské skupině u Vranovské přehrady odkazujeme na příspěvek J. Šmerdy (JMM Znojmo) v tomto sborníku.

Poděkování

Za upozornění na některé zajímavé údaje vděčíme panu J. Bělušovi, dr. L. Rejlovi a J. Pelzovi. Děkujeme rovněž Ministerstvem kultury ČR, s jehož finanční podporou byla práce provedena v rámci projektu institucionálního výzkumu MKOCEZ00F2402 (S.H.) a zčásti projektu RK99P03OMG14 (S.H. a V.H.). Uvedené nové chemické analýzy byly provedeny v laboratoři Gematest Černošice.

Literatura

Abraham, M., Komínek, E., Hájek, J., Lacinová, A., Turnovec, I., Holub, M., Tesař, M., Procházka, J., Beneš, V., Chocholík, S., Kočí, T., Doležalová J., Zejda, R. (1990): Moravikum - Rudy, surovina polymetaly, baryt. - MS, Geofond Praha, P 50484.

Češková, L. (1978): Metalogenetická charakteristika některých jednotek při východním okraji Českého masívu.- Folia Univ. J. E. Purkyně, 19, 3:7 - 99.

d´Elvert, Ch. (1866): Zur Geschichte des Bergbaues und Hüttenwesens in Mähren und Oest. Schlesien. - Verlag d. histor. stat. Sektion, 1-438, Brünn.

Doležel, F. (1904): Zpráva o "Musejním spolku" v Třebíči. - Čas. Morav. zem. muz., 4, 101-104, Brno.

Houzar, S., Hrazdil, V., Malý, K., Pfeiferová, A., Sadílek, J. (2000): Charakteristika pozůstatků po starém dolování Ag-Pb-Cu rud ve štěpánovském rudním revíru, západní Morava Vlastiv. Sbor. "Západní Morava", 116-137, SOkA Žďár nad Sázavou a Třebíč.

Chlupáček., P. (1936): Dějiny a přírodní poměry starých dolů na Ag, Pb, Sb, As rudu v západní Moravě. - Rukopis přednášky na něm. technice v Brně, 25 p.

Chlupáček, P. (1939): Poznámky k historii dolování na Moravě - excerpce archivních pramenů. - MS, mineralogicko-petrografické odd. Moravského zemského muzea v Brně.

Kabátová, L. (1975): Pamětní knihy (Gedenbűcher) z Archivu dvorské komory ve Vídni - významný pramen pro dějiny dolování v Čechách v 16. století. - Sbor. NTM Praha, Studie z dějin hornictví, 6, 138-171.

Láznička, P. (1964): Ložiska a výskyty nerostných surovin na území mapy 1:50 000 Bystřice nad Perštejnem. - Rukopis, miner. petr. odd. MZM v Brně, 1-36.

Malý, K. (1998): Současný stav lokalit dolování Pb-Zn-Cu-Ag rud ve svratecké klenbě (západní Morava). - Sborník příspěvků ze semináře "Stříbrná Jihlava" 1998, 63-71.

Malý, K. (2000): Mineralogie polymetalických rudních výskytů ve svratecké klenbě moravika. MS, disertační práce, Katedra mineralogie, petrografie a geochemie přírod. fak MU v Brně.

Mátl, V. (1965): Vyhledávací průzkum Pb, Zn (Cu) rud, Borovec u Štěpánova. 1959-1963. - MS Geofond. Praha.

Polák, A. (1934): Dolování na Novoměstsku. - Nové Město na Moravě, 28 p.

Polák, A. (1960): Nerostné bohatství Bystřicka. - Krajské nakladatelství. Brno, 76 p.

Polák, A. (1980): Ložiskové poměry a stará báňská díla v štěpánovském rudném revíru. - Uranit, k.p. Dolní Rožínka, 23, 7:4.

Sekanina, J. (1965): Minerály a jejich genetické vztahy k horninám na území geologické mapy 1:50 000, list M 33-93-B (Bystřice nad Pernštejnem). - Rukopis, miner. petr. odd. MZM v Brně.

Štrejn, Z. (1960): K historii těžby barevných kovů na Štěpánovsku. - Rukopis, P 117 33, Geofond Praha.

Wolfskron, M. (1889): Die Goldvorkommen Mährens. - Berg.-u. Hüttenm. Jahrb., 37:16-268.

Popisy k obrázkům:

(Obrázky nejsou bohužel k dispozici)

Obr. 1. Rudní mineralizace a ložiska v olešnické skupině svratecké klenby moravika. (kroužky = známé rudní výskyty, velké tečky = lokality popisované v textu, malé tečky = montanisticky zajímavé indicie Ag-Pb-Zn-Cu zrudnění.

Obr. 2a. Povrchová situace obvalového tahu u Lamberka

Obr. 2b. Prubéřský lístek rudy ze Lhoty u Kunštátu ze 20. 2. 1711 . Analýza čtyř vzorků na Ag provedená v mincovně v Kutné Hoře. Vzorky 1 a 2 mají na pražský centnýř obsah 3/4 lotu Ag a vzorky 3 a 4 1/2 lotu Ag. Podepsán je Bernard Wohnsiedler, horní hofmistr (Berghofmeister)

Obr. 3. Topografická a geologicko-ložisková situace propadlé štoly na Panisádku v r. 1948 (podle A. Poláka)

Obr. 4a. Mapka starých důlních prací u samoty Hrachovce (Čtyři Dvory)

Obr. 4b. Prubéřský lístek rudy z Nedvědice ze 14. 2. 1771. Podepsán Johann Evang[elist] Depree, prubéř Markrabství moravského)