Štěpánovský revír - Borovec
11. Štola Marie Terezie
Štola Marie Terezie, v jedné z map J. Chr. Urbana z r. 1772 označována jako "Maria Theresia Stollen", má ústí za domem čp. 121 v Záskalí. Wolfskron ji uvádí jako "neuer M. Theresia Stollen", známa je rovněž jako štola U Večeřů. (41) Krátká štola sleduje od SZ k JV křemennou žílu s galenitem (obr. 5). Délka štoly je 28 m, 11 m od vchodu je rozrážka o délce 2 m, nedaleko od ústí zmiňuje Polák i zavalené asi 6 m hluboké hloubení (?). (42) Ve stráni jsou v těchto místech uvedené další drobné práce v Polákově mapě z. r. 1948. D´Elvert (43) zmiňuje i šachtu M. Terezie s Pb-Ag rudami, ale místo neuvádí - jde asi o jiné dílo. Štola je připomínána v roce 1763 už jako staré dílo, nové práce skončily hned v r. 1764. V souvislosti s dolováním na této štole se dochovala zajímavá žádost Marie Terezie z Kessleru ze dne 4. ledna 1764. Prosí císařovnu Marii Terezii o potvrzení Ant. Nossbergera, kterého přijala jako zkušeného důlního dozorce do svých služeb.
12. Cechhaus
V Záskalí, asi 400 m jz. od mostu přes Svratku ve Švařci se nachází ústí štoly Cechhaus. (44) Vstup do štoly je v zahradě stejnojmenného domku, vstupní část štoly je využívána jako sklep a vchod je přístupný. Chodba vede asi 20 m k JJV, poté se stáčí k V. Začala se razit koncem června 1917 jako štola (překop) a práce na ní byly ukončeny v r. 1919. Po 62 m kříží spodní patro Měděné štoly (viz dále), s kterou tak tvoří jeden komplex. Osmnáct metrů před čelbou je jedna krátká rozrážka. Štola byla ukončena v mramorech a její celková délka je asi 110 m. Měla za úkol v příčném řezu podchytit "všechny zrudněné žíly křemenné"nad Záskalím. Po ukončení ostatních prací v revíru se pracovalo intenzívně ve třech směnách (10 horníků, 2 dělníci na povrchové práce, 1 kovář, 2 tesaři). Halda před štolou nebyla, materiál se vyvážel důlními vozíky na kamennou rampu před štolu a dále po mostku k silnici, odkud byl odvážen. Zachovala se důlní mapa z r. 1948 (Polák A.) zachycující profil štolou včetně přístupné části spodního horizontu Kupferštoly.
13. Kupferštola
Toto významné horní dílo je pod názvem Kupferstollen uvedeno již v jedné z map J. Chr. Urbana v r. 1772. Bylo označeno i jako "Alt Maria Theresia Stollen" nebo jako Měděná štola. (45) Nachází se asi 400 m jz. od mostu přes Svratku ve Švařci. Zavalené vchody jsou ve stráni za domem č. 119 v Záskalí (tzv. Cechhaus). Jde o největší, omezeně přístupné důlní dílo v celé oblasti - celková délka chodeb byla asi 476 m, dnes je však menší. Rozsáhlé dílo má tři patra, dvě z nich mají ústí zcela zasypané. Částečně otevřené bylo ještě nedávno jen ústí vrchního 3. patra, které končí u komínu do nižších pater po 37 metrech, za komínem ovšem ještě štola několik metrů pokračuje. Vchod byl ve stráni asi 30 metrů nad domem. Spodní patro Kupferštoly dnes kříží štola Cechhaus. Od křížení obou chodeb je vlevo po 17 m zavalené ústí Kupferštoly. Nedaleko před ním se štola v délce asi 2 m rozvětvuje a spojuje. Asi 5 m před závalem je komín do druhého patra. Vpravo od křížení je po 25 m podobný komín spojující všechna tři patra. Po dalších 25 m je poslední komín, který vede pouze do druhého patra. Proti tomuto komínu je v chodbě asi pětimetrová rozrážka. Asi 1 metr za tímto komínem se nachází čelba druhého patra. Po 55 metrech od křížení se štolou Cechhaus je větší kruhovitá prostora, za níž štola končí závalem. (46) Další pokračování štoly, podle Urbanovy mapy roku 1772 dlouhé ještě asi 100 metrů, je přístupno pouze s obtížemi. Situace této štoly je patrná ze dvou Urbanových map z r. 1772 a zejména z Polákovy mapy z r. 1948, kde je již zachycena velká prostora se zasutým pokračováním. Tato mapa odpovídá současnému stavu. Je tu vyvinuto několik příkře uložených křemenných žil a žilníků směru zhruba S-J v pestré sekvenci metapelitů, kvarcitů a mramorů olešnické skupiny v bezprostředním podloží "svorové zóny". Převládá chalkopyritové zrudnění v křemenných žilách, zatímco metasomaticky zrudněné mramory jsou vzácnější. Štola původně sledovala "modrou rozsedlinu" (die Blaue Kluft, Blauen lethen Kluft) ve směru SSV-JJZ, (47) která však při novém geologickém průzkumu nebyla zastižena, neboť leží až za ohybem štoly, za závalem. (48) Štola byla určitě ražena již před rokem 1764, kdy dosáhla celkové délky asi 297 m. V roce 1766 byly práce zastaveny. Zajímavá je v této souvislosti absence horního patra štoly na Urbanových plánech z roku 1772. (viz obr. 5). Složitý systém chodeb by mohl nasvědčovat dlouhému, byť přerušovanému kutání měděných rud a do těchto míst lze snad situovat i důl sv. Františka Serafinského z r. 1716. (49) Štola byla orientačně zkoumána v roce 1917 a koncem padesátých let při geologickém průzkumu. Dosavadní literatura mylně spojuje důl sv. Františka z roku 1716, kterým se těžila měď, se štolou František z roku 1774, která obsahovala stříbrné rudy. Tato druhá lokalita ležela poblíž Cumberka; v jejím případě šlo zřejmě o Kettnerovu nově raženou štolu na tzv. Havírně, proti Cumberské šachtě. Název nesouvisí se starším dílem, je odvozen pravděpodobně od majitele pernštejnského panství Františka Stockhammera, který těžbu financoval.
14. Tagštola
Tato štola (též obere Tagstolle, Denní štola) je bez názvu uváděna v mapách J. Ch. Urbana z r. 1772 (obr. 5). Ústí štoly je dnes zcela zavaleno a nachází se ve stráni j. od Záskalí, asi 450 m jz. od mostu přes Svratku ve Švařci, (50) ve svahu pod lesní cestou nad Kupferštolou. Byla dlouhá asi 100 m, se zavaleným světlíkem poblíž ústí a s hloubením před čelbou. Podle Wolfskrona je dílo raženo po "schwarze lettige Schmier Kluft", což je doloženo existencí tektonických zón a brekcií s grafitem, méně pravděpodobný je názor Lázničky, že bylo sledováno metasomatické zrudnění galenitu v mramorech. (51)
15. Staré obvaly nad Kupferštolou
V lese, v uzavřené oboře na Němečkově kopci, asi 500 m ssv. od mostu přes Svratku v Borovci nacházíme stará horní díla, označovaná ne starých mapách jako "alte Pingen", např. J. Chr. Urban v r. 1772, též Wolfskron. (52) Některá z nich dostala nová jména jako např. šachta Josef, Partyzánská štola, důl Anna. (53) Tato jména slouží sice poměrně dobře k orientaci, ale nemají žádný historický podklad (obr. 6). Na lokalitě se nacházejí rozsáhlé haldy a dobývky charakteru úklonných šachtic. Šachta Josef (54) je zakryta betonovou deskou s proraženým otvorem. Prostor pod ní, 6 metrů hluboká svislá šachta o průměru cca 4 metry obsahuje stopy novějšího vyzmáhání (vrty). Dále pokračuje v délce 13 metrů v podobě úklonné šachty, ražené po zlomu západním směrem. Její další pokračování v podobě úzké skalní rozsedliny není díky zásypu ze sousední pinky přístupné. Jižní stěna velké vstupní prostory je tvořena hlinitým násypem z propadlé přilehlé šachtice, v jejím sousedství se dochoval krátký úsek nízké štolky oválného profilu v délce 3 metrů, dále opět zasypané. Uvedené dílo je v rámci revíru extrémně bohaté ryzí mědí v asociaci s kupritem, chryzokolem a vzácně i s ryzím stříbrem. Podle historických map jde nejspíše o povrchové sledování tzv. modré nebo také měděné rozsedliny a to úklonnými šachticemi. Jde o mělká horní díla, která podle charakteru prací mohou zčásti pocházet ze středověku, i když byla nepochybně těžena i později. Ojedinělý nález hornického želízka (55) může ukazovat minimálně na 16. století ( i údaje v Urbanově mapě i charakter dobývek naznačují větší stáří). (56) Nedaleká "Partyzánská štolka" je asi 12 m dlouhá, volně přístupná. Mineralizace je vázaná na drobné nepravidelné křemen-kalcitové žíly v grafitem bohatších metapelitech a tektonické brekcie. Přestože se na lokalitě vyskytuje relativně bohaté zrudnění s mědí, příp. stříbrem, a lze předpokládat, že by mohlo jít o historicky nejzajímavější doly v Borovci, nezachovala se žádná tradiční jména dolů. Podle hojného zrudnění mědí lze snad do těchto míst klást některé historické údaje z doby Salmova kutání v letech 1807-1810, jako např. mědí bohatá Fürst Karlgang. (57) Četné nálezy minerálů mědi se nacházely v balvanech (rozrušených žilách nebo haldovém materiálu ?) pod těmito díly jak směrem k Borovci na tzv. Jalovcové stráni, označované rovněž jako Sovinec. (58)
16. Štola Na Bukovské
V lese na Němečkově kopci, asi 600 m j. od mostu přes Svratku ve Švařci, v uzavřené oboře se nachází štola, jejíž tradiční název užívaný sběrateli minerálů je Marie Terezie (Theresienstollen). Je známa rovněž jako Maria-Theresia (r.1916), Bukovská nebo Nová Marie Terezie v mapce R. Štancla. (59) Štola má délku 32 m, ústí je nyní uzavřené dveřmi, jinak volně přístupné, Asi 7 m vpravo od vchodu je nedaleko ústí zavalené hloubení. (60) Na počátku je ražena po nápadné směrné dislokaci ukloněné příkře k Z (jde o starší část štoly). Posledních 13 m je raženo v období I. světové války, což je patrné na způsobu ražby. (61) Před štolou je poměrně rozsáhlá halda. Štola sleduje křemennou žílu směru zhruba SSZ-JJV, 60-80 cm mocnou, patrnou ve stropě, která později vyklínila. Bílý křemen s drúzovou a kokardovitou texturou obsahoval hojně chalkopyrit, galenit, dále krystalovaný malachit, občas i kuprit a ryzí měď. V jižním pokračování štoly se objevují zbytky po dvou nepřístupných dobývkách, které Štancl označuje názvem šachta "Na Bukovské" a štola "Do V". (62) Štola Na Bukovské by měla pocházet z roku 1772 a pracovalo se zde i v letech 1916 – 1918. (63) Štola však není detailněji zakreslena na žádné z map z 18. století a přes dodnes relativně bohaté a nadějné zrudnění je při její nepatrné délce málo pravděpodobné, že by se zde souvisle kutalo delší dobu. Láznička ji, patrně omylem, uvádí jako zavalenou. (64) Práce v prostoru Bukovské hory byly v r. 1916 zahrnuty pod důlní pole Maria Theresia. odtud toto jméno pro štolu v literatuře. (65) Název Maria Theresia pro tuto štolu je uveden ve "Vyhlášce o ohledání měr dolových" z 25. 11. 1916. Dále mohlo být v době Salmova kutání pro tuto štolu používáno jméno Himmelfahrtstollen, jak se zdá z uváděné asociace minerálů. (66) V prostoru měla podle údajů z roku 1947 ležet i "větrná šachtice", kterou se však nepodařilo dosud lokalizovat. Asi 200 m v. odtud se nachází výrazný pruh starých odvalů směru ZSZ-VJV, v kalcitickém mramoru, na V ukončený asi 8 m hlubokou úklonnou šachtou, vedenou po zlomu, kdy došlo ke kompletnímu vytěžení ložiska, pod níž se nachází zasuté ústí štoly. S výjimkou Polákova plánu z r. 1948 není obvalový tah zakreslen na žádné historické mapě (obr. 6), jen v literatuře jej zaznamenal Kettner. (67) Nalezen tam galenit, baryt a okrovitý limonit.
17. Jaroslav
Asi 400 m od ústí štoly Na Bukovské, 100 m SZ od kóty 562 se nachází staré dílo, Štanclem pojmenované jako "Jaroslav". (68) Průměr celého díla je asi 30 m. Jde o částečně zavalenou úklonnou šachtu hlubokou 23 m, se sklonem cca 45° a nápadným odvalem a několika mělkými jámami v blízkosti. Šachta sleduje tektonickou linii při styku hydrotermálně přeměněného mramoru a svoru olešnické skupiny, s pyritovým zrudněním. Hojný materiál na haldě je zastoupen červenohnědými silně zvětralými mramory, v nichž se vedle hojného hematitu nacházejí četné pseudomorfózy "limonitu" po pyritu a také stopové množství galenitu; naproti tomu nebyly nalezeny žádné minerály mědi. Žádná historická data se nám zjistit nepodařilo, šachta patří do oblasti důlních děl u Borovce, již v 18. století označované jako "alte Pingen". Podle charakteru prací a polohy na hřebeni výrazného ostrohu je možno dílo zařadit nejpozději do 16. století; zřejmě šlo rovněž o prospekční práci, druh těžené suroviny zůstává dosud nejasný.
18. Borovecká štola
Jedna z nejstarších štol v Borovci, označená už v r. 1772 jako "Borowetzer Stollen" J. Ch. Urbanem, měla dnes zavalené a nezřetelné ústí asi 130 m V od mostu v Borovci, přibližně 10 m nad úrovní Svratky, nad domkem. Štola sledovala rudní žílu ve nejprve ve směru SSV-JJZ, 12 m před čelbou pak SZ-JV a dosáhla celkové délky 95 m. (69) Před ústím štoly se nacházejí zbytky dvou velkých zarostlých hald, překryté čerstvějším materiálem odvalu štoly Na Bárově. Zda její úrovně dosáhla i výše ve svahu položená stará (!) šachta, (70) nám není zatím známo, v dostupných mapách jsme tuto šachtu nenalezli (obr. 7). V haldovém materiálu se objevuje křemenná žílovina s chalkopyritem a malachitem, vzácně i kuprit s ryzí mědí. Jako na starém díle se zde pracovalo od roku 1763, práce byly zastaveny v roce 1770 jako nerentabilní. Dolovalo tu těžařstvo Božího Požehnání, např. Franz von Kessler v r. 1767. Podle historických map se jednalo o nejvýznamnější dílo v této části "Borowetzer Gebirge", které podchytilo jižní pokračování měděného zrudnění ("Kupffer Kluft"). Wolfskronův název Barow pro tuto štolu vycházel asi z nějakého místního názvu, ale protože byl název Bárov použit pro novou štolu raženou výše v roce 1916 není vhodné ho jako jméno Borovecké štoly používat. (71)
19. Štola a šachta Bárov
Pod názvem Bárov uvádí Kettner (72) štolu, jejíž zřetelné a zasypané ústí leží asi 150 m VSV od mostu přes Svratku v Borovci, asi 7 m nad Boroveckou štolou. Štola byla ražena v letech 1916-1917, společně s šachtou byla nově zkoumána v r. 1957. (73) Štola údajně dosahující délky 40 m sledovala žilník v šedých mramorech tvořený 2,5 m mocnou polohou kavernózního křemene s 20 cm mocnou žílou barytu a je uložena v mramorech. (74) Odpovídá tomu i materiál na odvalu, kde nalézáme silně prokřemeněné a alterované horniny s drúzovým křemenem a hrubozrnným barytem, dále chalkopyrit, sfalerit, galenit, malachit, azurit a cerusit. (75) Štola zpočátku sledovala směr SV, pak se stáčela k SSV. V novodobé literatuře je 17,5 m SV nad štolu tradičně situována šachta "Boží Požehnání". I Polák uvádí, že štola Bárov měla za úkol otevřít odspodu starou (!) šachtu, narazila na ni však 4 m nade dnem v délce asi 10 m (???), práce byly brzo ukončeny. (76) Podle posledních výzkumů má šachta hloubku asi 22 m; prvních 5 m je raženo svisle, dále šachta pokračuje jako úklonná. Ve dvou úrovních jsou z ní raženy 4 krátké rozrážky o délce 6-15 m. (77) Podle originální mapy von Papovy z r.1768 (78) však v případě Božího Požehnání (Seegen Gottes Handlung) jde o jméno těžební společnosti, nikoliv o název důlního díla. U Wolfskrona, zabývajícím se zlatem v Borovci, se opět objevuje údaj o Segen Gottes (-Gewerkschaft), včetně zmínky o staré šachtě, v jejíž blízkosti bylo i nové průzkumné dílo Offermannovo, není však zřejmá jeho topografická pozice; (79) mapka zahrnuje mj. i celou oblast Cumberku. O šachtě "Barov" se ale hovoří ve "Vyhlášce o ohledání měr dolových" z 24. 11. 1916 a nelze vyloučit název Bárov jako původní název pro Boroveckou štolu, (80) dílo těžařstva Boží Požehnání. V roce 1947 je uvedeno na Bárově jen jedno přístupné svislé dílo ("větrná šachtice").