Štěpánovský revír - Štěpánov nad Svratkou
20. Havírna (obvaly na Cumberku)
V místech, zvaných dnes Havírna nebo Cumberk, jižně od silnice Záskalí-Čtyři Dvory a asi 1,5 km v. od Záskalí, se na ploše téměř 18 ha (!) rozkládají rozsáhlé pozůstatky po středověkém dolování Ag-Pb rud (obr. 8).
Na zalesněném svahu je rozsáhlé obvalové pole, často s mohutnými dobývkami a obvalovými tahy ve směrech SZ-JV, SSZ-JJV, S-J, V-Z a VSV-ZJZ. Staré práce zachytily karbonát-křemenné žíly a žilníky s mocností 0,2-0,6 m, uložené v bítešské rule s vložkami amfibolitu. Žílovina je tvořena hlavně křemenem a Ca-Fe karbonáty. Sfalerit, méně i galenit, se nacházejí hlavně v karbonátech. Z dalších minerálů zaslouží zmínku chalkopyrit, freibergit a pyrargyrit. Z východnější části obvalů je uváděno i antimonitové zrudnění. Žíly probíhají v bítešské rule, střídající se s amfibolity. (81)
V západní části byla zjištěna středověká hornická osada, se zbytky kamenných objektů, hutními struskami a s nálezy keramiky. Nejstarší nálezy odpovídají 13. století. Ložisko stříbrných rud bylo asi exploatováno i později, z některých obvalů pocházejí nálezy hornických želízek. (82) Pod silnicí na kraji lesa je u potoka nápadný výtok důlních vod. Ze vztahu k nejstaršímu obvalovému tahu vyplývá, že může jít o pozůstatek ústí středověké dědičné štoly. Ještě v roce 1774 byly údajně vyhledány nové žíly a v severozápadním cípu exploatovaného pásma byla toho roku ražena Janem Kettnerem nová štola, nazvaná zřejmě František. (83) V mapách z 18. století jsme informace o dolování v tomto prostoru nenalezli. Nový průzkum proběhl také po roce 1957 a byla při něm nově vyražena průzkumná štola (překop) Václav. (84) Tato štola byla ještě asi před 5 lety částečně přístupná, dnes je její ústí zcela zavaleno.
Lokalita představuje unikátní zachovalý montanistický celek a zasloužila by si další archeologicko-historický výzkum ohledně potvrzení nejstarší fáze dolování na horní Svratce.
21. Na Barytě
Štola s malou haldou před ústím byla vyražena při průzkumných pracích v době I. světové války v roce 1917 v délce 7 m, (85) při průzkumu v 60. letech byla prodloužena na délku 69 m. Ústí štoly uzavřené mříží leží asi 250 m JV od mostu přes Svratku v Borovci, vstup je těsně nad řekou. Označení "Na barytě" používali místní horníci v roce 1917, jako "Stollen an der Schwarza gegen Stiepanau" ji označuje Burkart. (86)
Štola sleduje dolní část asi 3,5 m mocné křemen-barytové diskordantní žíly s podřadným množstvím galenitu, sfaleritu a chalkopyritu,. Žíla je uložena v jemnozrnných biotitických rulách a směřuje napříč strání k SV. (87)
Asi 800 m na J odtud, pod skálou 250 m JV od kostela ve Štěpánově, se nacházelo dílo, uváděné v práci Poláka jako "zasutá štola pod Chocholíkem". Jako poddolované území je místo štoly zaznamenáno v dokumentaci Geofondu v Kutné Hoře a v mapě Lázničky. (88) Na lokalitě se však již žádné pozůstatky po důlních pracích nenacházejí. Patrně šlo pouze o prospekční štolu, která měla podchytit pokračování boroveckých žil v jižním, nárazovém břehu Svratky.
22. Štola Mír
V příkrém svahu asi 300 m vsv. od mostu přes Svratku v Borovci, asi 50 m nad štolou Na Barytě, se nachází nejvýznamnější novodobé dílo v revíru, nazvané Mír. (89)
Vstup do štoly je opatřen železnými dveřmi. Štola se po 70 m se stočila do SV směru a rozdělila se ve dvě větve: východní chodba má délku asi 135 m, západní 232 m. (90). V celém díle je řada rozrážek, nejzápadnější část je uzavřena mříží z důvodu ochrany netopýrů (obr. 9). Štola je vyražena po křemen-barytové žíle, či spíše nepravidelném žilníku, s chalkopyritem, malachitem a azuritem, lokálně i s galenitem a sfaleritem. Nejbohatší Cu-zrudnění bylo zastiženo v prokřemenělých mramorech v místech rozvětvení štoly. (91) Štola byla ražena při geologickém průzkumu v letech 1959 – 1963, halda se nacházela na protějším břehu Svratky.
23. Šachta nad štolou Mír
V příkrém svahu pod cestou 80 m VSV od ústí štoly Mír se nachází ústí šachty, kterou Štancl uvádí pod zavádějícím názvem Na Barytě. (92) Úklonná šachta je při ústí asi 5 m hluboká a má velký plochý odval. Je zakryta betonovou deskou s proraženým otvorem. Vyhloubena byla před rokem 1959, snad v době I. svět. války. Nelze však vyloučit ražbu také v období II. světové války, stejně jako v případě vyzmáhání šachty Josef na Bukovské, kdy zájem říšského protektora o zdejší ložiska dokládá archívní dokumentace. (93) Podle hojného haldového materiálu byla ražena na baryt-křemenné žíle zrudněné chalkopyritem a galenitem, se sekundárním malachitem a azuritem. Těsně pod ní leží další obval o průměru asi 3 m.
O něco níže ve svahu v hlubší zmole, přibližně 100 m na S od šachty a 110 m SV od ústí štoly Mír se nachází asi 6 m dlouhá, špatně přístupná štolka, pojmenovaná v práci R. Štancla Učitýlek. (94) Byla ražena jižním směrem zhruba směrem ke zmíněné šachtě po karbonátových žilách se slabou Cu-mineralizací někdy mezi lety 1916-1959.
24. U Vysoké skály
Lokalita se nachází na vysoko položeném hřebeni při z. okraji Vysoké skály (též "před Vysokou skálou"), vlevo od silnice do Hodonína, asi 1500 m v. od kostela ve Štěpánově, jižní svah Sokolí Hory.
Výrazný pruh až 3 m hlubokých obvalů sleduje hlavně směr VSV-ZJZ a probíhá bítešskými rulami s amfibolity, ojedinělá je křemenná žílovina, rudní minerály jsme nezjistili. Místy je patrný ještě přibližně paralelní pruh menších jam (zčásti směru ZSZ-VJV), někde se oba obvalové tahy setkávají. Tah protíná tok řeky Hodonínky a pokračuje rovněž i na protějším svahu v podobě asi 16 výrazných pinek. Značně nepravděpodobný je údaj P. Lázničky (95) o šupině mramorů s Pb-Zn rudami zavrásněné v bítešské rule. Valoun s limonitizovaným sfaleritem a pocházející nejspíše z této lokality, byl zjištěn i v aluviu Hodonínky asi 0,5 km v. od Olešničky. (96)
Doba dolování není známa, charakter prací by mohl ukazovat i na středověké práce. Lokalita je bez dalších historických podkladů řazena Polákem do druhé poloviny 18. století. (97)