Parní stroj v hornictví 19. století
farani.jpg
Po staletí byla hlavním pohonným zdrojem
voda. Na přelomu 18. a 19. století se konečné objevuje první skutečny motor -
parní stroj, jehož užití v tovární výrobě a v dopravě dalo vzniknout tzv. průmyslové revoluci. V
hornictví českých zemí a Slovensku došlo k jeho aplikaci značně opožděně.
Jestliže v anglických uhelných a cínových dolech bylo již od 60. let 18. století
v provozu první parní stroj u nás byl postaven teprve r. 1813 na uhelné šachtě v
Otvicích na Chomutovsku. Převážná část jeho součástek byla vyrobena kovářskou
prací nebo ze dřeva a obecné zavedení ještě nezískal. Pokusy s parním strojem na
pražské polytechnice podnikané J. Božkem u J. Brunnichem kolem r. 1815 měly jen
omezený cíl - zkonstruovat jízdy schopný parovůz. Ještě r. 1829 bylo v celé
západní části rakouské monarchie v provozu pouze 18 parních strojů.
19_a.jpg
Teprve po seznání jeho všeužitečnosti v průmyslu, kde se
začal uplatňovat v průběhu první poloviny 19. století, vznikaly snahy nahradit
jím především stará dální čerpadla a těžní zařízení poháněná vodními koly. V
českém hornictví nacházíme parní stroje v činnosti již od počátku 30. let a
zejména během 40. let 19. století. Nejprve byly instalovány na uhelných dolech,
zejména v Ostravě, z rudných revírů byl prvním příbramský. První stroj pro těžní
účely tu sice byl usazen na březohorské jámě Marie až r. 1846, ale o tři léta
později byl použit pro stoupací stroj. Parní stroje se zprvu uplatňovaly
především při vertikální dopravě. I zde příbramský revír získal primát v
Rakousku, neboť první těžní klec s parním pohonem na jámě Prokop pro hloubku 500
m byla tu vybudována r. 1858. Odtud se její užití rozšířilo i do ostatních
revírů. Soucasně od 50. let 19. století se datují i pokusy využít pro těžbu i
čerpání parní lokomobily. Parní stroje měly na počátku druhé poloviny 19.
století ještě řadu technických závad a pro jejich konstrukce byly předmětem
stálé pozornosti báňských techniků. Nejvíce teoretického zájmu jim bylo věnováno
na báňské akademii v Příbrami téměř od jejího založení r. 1849 zejmena, však od
60 let minulého století. Byl to především profesor
Josef Hrabák ve své době nejlepší znalce báňskeho
a hutního strojnictví, který úspěšně řešil především problém kondenzace páry a
mimo řadu dalších zlepšení studoval i možnosti využití parních strojů při
větrání dolů a při dmýchání v hutních provozech. Hlavní uplatnění našly parní
stroje při čerpacích pracích. První dvoutáhlové parní vodotěžné stroje byly
montovány na našich rudných
dolech až na počátku 60. let 19. století.
19_b.jpg
O setrvačnosti vývoje v báňské technice však svědčí okolnost, že v Příbrami, v
místě prvního uplatnění parních strojů v našem hornictví, byly v 19. století
načas ještě instalovány vodosloupcové pumpy, nejspíše pro levnější provoz a
uspokojivý výkon. Např. vodosloupcový stroj na jámě Vojtěch z r. 1862 o výkonu
kolem 40-50 HP zůstal v činnosti až do r. 1894/5. Parní stroj se však po řadě
zlepšení rychle prosazoval. Novinkou byly zhruba od 60. let 19. století zaváděné
úsporné kotle parních strojů o přetlaku do 8 atm. a v 70. a 80. letech pokusné
zaváděná bezmotorová kondenzace. R. 1898/99 byla v Příbrami poprvé užita
kondenzace pro těžní stroje se zpětným chlazením kondenzátu. Během druhé
poloviny 19. století se parní stroje staly univerzálním strojem v hornictví.
Především byly využity pří větrání, zvláště v uhelných dolech
ostravsko-karvinského revíru. Zde se již v 50. letech minulého století zkoušely
parní ventilátory různých typů, zprvu jako pomocná zařízení vedle samostatných
větracích šachet. Na přelomu 80. a 90. let však převládly jako jediné účinné
větrací zařízení.
behac.jpg
Parní stroje použité pro pohon kompresorů umožnily jíž ud 70.
let minulého století zahájit strojní dobývání vrtacími kladivy a později
sbíječkami na stlačený vzduch a přivodily tak revoluci v dosud tradiční rudní
dobývací praxi. Do konce 19. století byly parní stroje stále zlepšovány a
zvyšován jejich výkon maximálním využitím tlaku a účelnou úpravou rozvodu páry i
využitím její kondenzace a vyfukových lar. Bylo docíleno tlaku 10-15 atm. a
přehřátí páry až na 350 stupňů. Tyto užitečné motory sehrály mimořádnou úlohu v
našem evropském hornictví, kletá ještě nebyla plně doceněna. O jejich významu
svědčí okolnost, že na počátku 80. let bylo jen v příbramském revíru v provozu
86 parních strojů. Dva z nich ještě stále pracují - parní stroj z r. 1889 na
dole Vojtěch a další z r. 1913 na dole Anna. Právem již dnes patří mezi státem
chráněné technické památky.