Počátek strojního věku v 16. století
Od přelomu 15. a 16 století zrychlující se růst
obyvatelstva, rozvoj obchodních styků a kovořemesel vyžadoval stále větší
množství mincovních i užitkových kovů a kladl tak zvýšený nárok na hornickou
činnost. Tradiční důlní revíry byly však již většinou vytěženy, jiné, např.
kutnohorský, zápasily s potížemi hlubinné těžby a metalurgie kyzů. Aby byla
uspokojena zvýšená potřeba, bylo třeba zjistit dosud netěžená ložiska.
16_a.jpg
A tak od počátku 16. století začíná aktivní prospektorská
činnost v nedotčených terénech. R. 1516 byly objeveny první stříbrné žíly v
Krušných horách, zprvu v Jáchymově, krátce poté i na dalších místech, v jižních
Čechách zejména v Rudolfově fl. Na Slovensku zesílila báňská činnost na řadě
ložisek v Kremnicko-štiavnickém rudohoří a ve Slovenském rudohoří. Hlavními
reprezentanty se staly Jáchymov, kde během 16. století byl docílen výtěžek téměř
350 000 kg stříbra, a B. Štiavnica s výnosem jen o málo nižším. Význam důlních
prací přesvědčivě naznačuje nejen skutečnost, že jen v první polovině 16.
století bylo v Krušných horách založeno 11 nových horních měst a desítky
hornických osad, ale i ražba jáchymovského tolaru, který se stal vzorem i pro
zahraniční mince.
16_d.jpg
Vysoké výnosy z českých i slovenských dolů nebyly jen
důkazem podnikatelské aktivity. K jejich dosažení nemálo přispěly i nové
pracovní metody, zejména však užití prvních skutečných důlních strojů. Umožnil
to především zvýšený zájem o přírodní vědy, zvláště mechaniku. Ve střední Evropě
se ohlásil řadou nových technických zařízení umožňujících důlní práce ve větších
hloubkách. Nemenší význam měla i popularita alchymie, jejíž zásluhou byla
objevena řada metalurgických procesů.
16_b.jpg
Změnila se i tradiční praxe. Proti starším zvyklostem
sledování ložiska převážně úklonnými šachtami byl zesílen důraz na svislé jámy.
Plně uplatnění došly zejména v horských terénech i štolní práce pro sledné i
odvodňovací účely. Některé z nich, např. jáchymovská štola Barbora, docílila již
před koncem 16. století mimořádné délky 11,5 km. Štoly 4-5 km dlouhé nebyly
výjimkou a počtem značně převyšovaly obdobná díla v Sasku, Harzu i v alpských
zemích. Jejich využitím bylo možné ložiska odvodnit do značných hloubek.
16_c.jpg
Např. v Jáchymově byla již v druhé polovině 16. století
docílena kolmá hloubka 400 m, v Abertamech kulem 300 m, v Horním Slavkově téměř
200 m atd. Zasazení modernějších technických zařízení usnadnilo především
zavedení svislých těžných i vodotěžných jam. Ze starších strojů se sice ještě
dlouho udržel dvoulanový žentour, konstrukčně zlepšený pro dopravu rudniny či
vody oběma směry z hloubek až kolem 200 m. Vedle něj se však již začal
uplatňovat výkonnější velký vrátek na pohon vratným vodním kolem o průměru až 12
m. V horizontální dopravě se prosadily důlní vozíky s vodicím kolíkem zasazeným
v drážce fošny na počvě důlní chodby. Nové konstrukce strojů se projevily
zejména při čerpacích pracích podle tehdejší zásady, že voda musí být zdvihána
vodou. Netradiční prvek znamenala již četková čerpadla s vodními koly o
průměrech 6-14 m: jejich sací rourou procházela nekonečná smyčka řetězu s
koženými váčky s funkcí pístu; čerpala z hloubky kolem 70 m. V Krušných horách
se uplatnila od r. 1521, záhy se rozšířila po celé Evropě a udržela až do 18.
století. Od poloviny 16. století je však začaly nahrazovat výkonnější pístové
pumpy různého typu, na ruční, vodní a místy i větrný pohon. Z nich se zvláště v
horských terénech zaváděla tzv. mihadla, s přenosnými táhly až do délky 1 km od
vodního kola a obsluhou série čerpacích souprav nad sebou umístěných. Poprvé
byla postavena v Jáchymově r. 1551 a docilovala výkon 150-200 hl/hod. při
čerpané hloubce kolem 200 m. Toto čerpadlo se rychle rozšířilo, zejména do
saských, harzkých a slovenských revírů, kde zůstalo v užívání až do 18. století.
Vodní síla byla od počátku 16. století využita i v úpravenství, k pohonu rudních
stoup i při separačních pracích.
Některá z těchto nových zařízení se ukázala
jako nosná pro další vývoj konstrukcí důlních strojů. A tak toto údobí tzv.
krušnohorské techniky řadíme k počátkům důlní mechanizace. Její význam oslavili
i přední báňští spisovatelé 16. a 17. století jako G. Agricola, J. Mathesius, L.
Ercker, G. E. Lóhneyssen ad. Nová důlní technika však neměla ještě dosti sil,
aby zastavila úpadek dolování v našich zemích, způsobený nepříznivou ekonomickou
i společenskou situací na sklonku 16. století.