Vývoj dolování v českých zemích do přelomu 18. a 19. století
18a19_a.jpg
V průběhu 18. století dochází pod vlivem zvýšeného státního
zájmu o přírodní zdroje k obnově a rozšíření důlní činnosti i v českých zemích.
Základním předpokladem bylo zvýšit odbornou kvalifikaci báňských úředníků. K
tomuto účelu byla již r. 1716 založena v Jáchymově první hornická škola a r.
1762 byla přechodně zřízena i katedra hornictví při pražské universitě. Přednostní zájem měl rakouský erár
především na drahých kovech. A tak se od 40. let 18. století převážné ve státní
režii obnovují důlní práce především v Jílovém, Kutné Hoře, v Jáchymově,
Kašperských Horách, Rudolfově. ve Stříbře, ale i v H. Slavkově aj. Ne všechny
náklady na tyto práce byly však rentabilní, neboť ložiska byla v minulých dobách
již do značných hloubek vydobyta. Značné erární dotace a investice na průzkum a
obnovu starých důlních děl přinesly výsledky zejména v Příbrami, kde založením
dolu Vojtěch r. 1779 byla zahájena slavná éra zdejšího hlubinného
dolovaní.
18a19_b.jpg
Podstatný úbytek lesů spotřebovaných pro báňskou, hutní a sklářskou
výrobu i pro otopné účely přiměl r. 1716 české zemské stavy k výzvě k
vyhledávání a k těžbě uhelných ložisek jako náhradního paliva. Teprve však od
40. let 18. století začaly práce na hnědouhelných slojích pod Krušnými horami na
Teplicku, Postoloprtsko a později i na Sokolovsku, od poloviny 18. století na
malopřílepské a kladensko-rakovnické. V 60. letech se začalo dobývat uhlí ze
slojí slánských a kounovsko-hředelských a ve stejně době i na Plzeňsku a Rosicku
a koncem 70. let se začalo dolovat i na Ostravsku. Na sklonku 18. století byla
již v českých zemích otevřena většina uhelných pánví.
18a19_d.jpg
Důlní praxe 18. století se však proti předchozímu údobí
ještě málo změnila. Na rudných dolech kromě žilných dobývacích způsobů - tedy
metody sestupkové, výstupkové, šíření a příčné - se na sedimentárních ložiskách
železných rud objevilo i jakési primitivní stěnování. Založila se totiž šachta,
kolem níž se vybrala ruda natolik, jak to dovolila pevnost hornin. Poté se vedle
ní vyhloubila nová a další, takže postupně vznikla hustá síť šachet. Měly
zpravidla profil jen 2X1,5 m a pracovalo se v nich běžným nářadím a ručními
vrátky. Na barrandienských ložiskách se od 18. století uplatnilo i chodbicování,
vhodné pro ložiska o malém úklonu. Při dobývání se od konce 18. století již
běžně užíval střelný prach. Strojní vybavení českých revírů zůstalo převážně
tradiční. V těžení na den se stále udržely
žentoury, k čerpání se užívala převážné pístová čerpadla s mihadlovými převody a
velké vrátky na pohon vratným vodním kolem. Ohňové stroje se v rudných dolech v
českých zemích neuplatnily a z ostatních novot slovenské techniky bylo r. 1805 v
revíru H. Slavkov aplikováno jen Hellovo vodosloupcové čerpadlo.
merici.jpg
Ani při
dobývání uhelných slojí nedošlo v 18. a na počátku 19. století z technického
hlediska k žádné zásadní změně. Ve většině uhelných pánví se těžba omezila jen
na rabování na výchozích slojích nebo na chodbicování z hlubších šachtic
rovnoběžnými chodbami zhruba 2 m širokými, s ponecháním stejně mocných pilířů
Při rubání se užívalo jen běžné nářadí jako špičáky a lopaty. Tyto jednoduché
dobývací způsoby, které zanechávaly více než polovinu uhlí v zemi, se udržely
téměř až do 30. let 19. století.
Výtěžky a odbyt uhlí nebyly dlouhou dobu
pozoruhodné, neboť většímu užití bránily tradiční komunikační spoje i dopravní
prostředky. Až ve 30. letech se jeho použití začalo podstatně zvyšovat.
Souviselo to se zakládáním cukrovarů a lihovarů, většinou v oblastech bez
lesních porostů, se zaváděním pudlovacího pochodu v hutní výrobě a zejména v
přímé úměře k rozvoji železniční a silniční dopravy. V té době se již podstatně
změnil i ekonomický názor na nerostné bohatství. Po vyčerpání ložisek drahých
kovů se totiž výrobní zájem soustředil převážně na železné rudy a uhlí, jejichž
těžba bude během 19. století dominovat.