Skoč na menu

Mechanizace důlních prací a počátky vědeckotechnické revoluce 20. století

20_b.jpg

Po obnoveni státní samostatnosti r. 1945 se prudce zvýšil význam hornictví pro československé národní hospodářství Důraz byl především položen na dobyvání uhelných slojí a uranových ložisek. Zvýšenou produkci nebylo však možné zajistit tradiční technikou, ale důslednou důlní mechanizací. Její počátky lze ovšem položit do přelomu 19. i 20. století. V našich zemích se projevily především v uhelném hornictví a to užitím prvních brázdicích strojů; prošly delším konstrukčním vývojem od strojů kolových a tyčových (z nichž první byl užit na Ostravsku r. 1908) až po řetězové, zaváděné na českých dolech zhruba od r. 1923.

Brázdicí stroje umožnily podstatné zvýšení výkonů v porubech, hlavně na nízkých slojích, kde produktivita při ruční práci bývala nízká. Zprvu technická zařízení konala jen jeden pracovní úkon. Po r. 1945 se v kamenouhelném hornictví začaly zvýšenou měrou užívat stroje vykonávající několik úkonů. Byly to především kombajny, které uhelnou sloj podbrázdí, odříznou od stropu i zezadu, blok uhlí rozdrtí a odsunou na dopravní pás První stroje tohoto druhu užívaly k podbrázdění řetězů, u novějších je již užit řezací válec.

Kombajny se používají ve spojení s dvouřetenovým pancéřovým dopravníkem po kterém pojíždějí a současně na něj narubané uhlí nakládají. K dalším mechanizačním prostředkům vykonávajícím více pracovních pochodů při dobývání patří uhelné pluhy nebo hoblíky. Bývají nasazovány v dlouhých porubních frontách a jejich výhodou je získávání drobného prachového uhlí. Ve zkušebním stadiu je dosud metoda hydromechanizace, tedy dobývání uhlí proudem vody o tlaku 40-60 atm; užívá se ve slojích v mírně nakloněném uložení. Pro nakládání se užívají různé typy pneumatických nebo elektrických lžicových nakladačů nebo škrabáků. Také práce v rudných dolech se po r. 1945 postupně mechanizovaly a zrychlily se zejména užitím vrtacích plošin, nových typů vrtacích souprav, nakladačů či zaváděním moderních metod, (např. vyztužování důlních chodeb betonem ad.), které umožnily podstatně vystupňovat těžbu. V rudných i v uhelných dolech se kvantitativní změna projevila i v dopravě využitím vrátků, pásových dopravníků, po hlavních důlních chodbách dieselelektrickými lokomotivami, víceetážovými klecemi a lanovkami. V této souvislosti se zbývá zmínit o způsobech dobývání. V českém i slovenském rudném hornictví jsou hlavními metodami výstupkování a dobývání na skládku případně i dobývání příčné, v uhelném hornictví je to především stěnování, zčásti pilířování, i v etažích .

20_a.jpg

Při dobývání hnědouhelných slojí, kde to podmínky dovolují, se přechází z hlubinných prací na ekonomičtější lomovou těžbu, kde lze užít výkonná strojní zařízení na velké pozemní práce. Hlavními mechanizačními prostředky se tu stala korečková velkorypadla při skrývce, při dobývání uhelných slojí kolesová velkorypadla, na menších lomech se ještě uplatňují bagry. V podstatě dnes již každý hlavní proces v hornictví má svou mechanizaci s vlastními mechanizačními prostředky. Zatímco se na našich dolech dokončuje mechanizace, která je symbolem dovršení průmyslové revoluce, rýsuje se již další vývojová etapa - vědeckotechnická revoluce. Její počátky patří již do přelomu 19. a 20. století a souvisejí s rozvojem exaktních věd. Jedním z hlavních byl objev radia a využití jeho vlastností ve vědě a technice.

Z technického hlediska je vědeckotechnická revoluce kvalitativně nový proces který lze definovat jako přechod od mechanisace k automatizaci. Jestliže je mechanizace charakterizována rozvojem tří mechanických součástí stroje (pracovní, pohonný stroj a převodový mechanismus) a základem jejího ekonomického aspektu je náhrada pracovních funkcí člověka, pak v automatizaci přistupuje další nový prvek - regulační a řídící funkce, která se odnímá člověku a přenáší se na stroj. Vědeckotechnická revoluce se postupně projeví ve všech odvětvích výroby. Nepochybně tomu bude i v hornictví. Zde se zatím jeví možnosti v automatizaci řízení jízdy těžního stroje a v narážení vozíků do klece, automatizováním práce těžkých dopravníků v porubech i pásových transportérů na chodbách, při dobývání, čerpání důlních vod, větrání a mimo jiné v užití elektronických zařízení s kontrolní a výpočetní funkcí. To však bude již úkolem příští generace