Stříbrné doly příbramské v plamenench
Vojtěšský důl
Na důle tom udál se ráno 2. června rozčilující
případ.
As o půl sedmé odhodlal se hormistr Steffan, že s horníky
Lundlerem, Kvapilem, Duškem a Tomáškem se spustí do
nejdolejších pater důlu Vojtěšského, aby tam po
mrtvých i živoucích lidech pátrali.
Mužové statní dostali se až ke 30. obzoru, do hloubi 1030
metrů. Kvapil, Dušek a Tomášek nalezli v brzku mertvoly
horníků Milce, Duchoně, Hrubce a Malého, i naložili je
do vozíku, avšak sotva smutnou tu práci skončili, seznali
k svému ustrnutí, že z družiny jich hormistr Steffan s
dělníkem Lundlerem zmizeli.
Nesmírně zděšeni pustili se hned do hloubi štoly, aby
druhy své vypátrali, leč hledali je po drahnou dobu
nadarmo.
Jsouce přesvědčeni, že se jim přihodilo neštěstí a
že i oni sami snad stanou se obětí katastrofy, dali rychle
osobám u vytahovadel výstražné znamení, i byli v
zimničném kvapu z dolu vysvobozeni. Horníci, kteří
vytahovadlo řídili i přečetné obecenstvo byli jati
postrachem, když seznali, že hormistr Steffan zůstal v
dýmajících hlubinách. Jakmile mrtvoly, vozík plnící,
byly složeny, vydala se okamžitě jiná skupina dělníků
do šachty, aby po zmizelých pátrala.
A tu v největší hloubi, v 30. obzoru, nalezli hormistra
Steffana i s horníkem Lundlerem - polomrtvé, umírající v
posledních mrákotách. Tito byli zabloudili do štol
jedovatými plyny naplněných; když pak je hnilobný
zápach hrozil zadusiti, vrátili se ku vchodu do obzoru.
Leč tam již nenašli více vozíku, jenž se zatím s
jejich druhy a dvěma mrtvolami do výše vyšinul,
poloudušení žhavými výpary. Když Steffan a Lundler byli
ze šachty vyneseni na čerstvý vzduch, podařilo se je po
delší době lékařům vzkřísiti a k vědomí přivésti,
leč trvalo to pak ještě několik hodin, než se na smrt
zemdlelí nebožáci zotavili - zemdlení a utýraní
vyhlíželi, jako by byli vyšli z hrobu.
Mezi tím, co lékaři choré ošetřovali, přibyl k důlu
ministr orby, hrabě Falkenhayn; ten navštívil okamžitě
nemocné, poptával se po jejich stavu zdravotním.
Hormistr Steffan zotavil se tou dobou již tak dalece, že
mohl na otázky ministrovy odpovídati; horník Lundler nebyl
však s to vypraviti ze sebe ani slova.
Ministr Falkenhayn navštívil katastrofou stížené doly a
rozmlouval na nich o hrozném tomto neštěstí jak s
úředníky, tak i s dělníky. Na dolech zdržel se několik
hodin, načež zavítal na báňské ředitelství, kde
nařídil, aby pohřby všech mrtvých horníků děly se
nákladem důlní správy, a aby vdovám jejich vyplacen byl
na zmírnění nouze prozatím ihned celoměsíční plat
jejich mužů. Ministra provázeli po dolech báňský
hejtman pan Kautný a vrchní báňský a dvorní rada pan
Novák, řiditel příbramských dolů.
O půl 2. hodině 2. června přijel místodržitel hrabě
Fr. Thun. Na nádraží očekávali jej ministr hrabě
Falkenhayn, báňský hejtman Kautný, správce dolů,
vrchní báňský rada a dvorní rada Novák, okresní
hejtman baron Weber. Místodržitel prohlédl si od poledne
katastrofou stížené doly.
Pokračovalo se v záchranných pracích, a sice až do
poledne, kdy nová řada mrtvol byla ze šachet vyvezena.
Práce pomocné byly však brzo zastaveny, jelikož horníci,
kteří se po několikráte do dolů spustili, byli již
hrozně unaveni a vysíleni; několik z nich bylo dokonce
jato záchvatem mdlob.
Ti, kdož se vrátili ze šachet, vyprávěli, že za
dřevěným brlením, i za balvany v jednotlivých patrech
leží nakupeny stohy mrtvol, černým dýmem začazených, a
celé kupy zurážených a utrhaných lidských údů, rukou,
nohou i hlav.
V šachtě Františka Josefa, kde se rovněž horlivě
pracuje, bylo do 7 hodin z rána vytaženo 20 mrtvol. Bylo
tam nalezeno též množství roztříštěných lidských
údů. Na Anenské šachtě děly se dopoledne nové pokusy
proniknouti dolů - avšak sestup osob nebyl vůbec možný.
Dle pověsti nalézá se v dole tom asi 38 horníků.
Rovněž do Prokopovy šachty není možno se dostati.
Marianská šachta ostane rovněž ještě delší dobu
nepřístupnou pro dusivý kouř a jedovaté plyny. Marnými
objevily te též pokusy proniknouti Vojtěšskou šachtou do
Marianské. Včera o půl 1. hodině odpoledne dáno z 28.
obzoru šachty Františka Josefa 28 signálů zvoncem, podle
čehož se soudilo, že jsou dole ještě živé osoby.
Horníci na rychlo se spustili do 28., 29. a 30. obzoru, ale
nenalezli nikoho. Také následující jízda neměla
výsledků. Při třetím sestupu nalezena mrtvola horníka
Aloisa Cyprina, při čtvrtém vytaženy opět dvě mrtvoly,
a sice horníci Josef Němec a Josef Trčka. Mezi nalezenými
mrtvolami byla jedna úplně nahá. Podle všeho myslil
dotyčný horník, že bude muset proniknouti plápolajícím
ohněm, a proto shodil se sebe šaty, aby na něm nechytly;
mezi tím se však ubohý muž zadusil. Zdá se, že velká
část dělníků v šachtách v osudný den katastrofy
zaměstnaných ani netušila, jak velké nebezpečí jim
hrozí, a jen zvolna opouštěla šachty. Tím se
vysvětlují též místa a polohy, v nichž nalezeny
mrtvoly.
Deset zachráněných dělníků nalézá se ve všeobecné
nemocnici v Příbrami, jelikož těžce onemocněli
vdechováním otravných plynů. Jsou to dělníci Josef
Brda, František Mrvík, Jan Behr, Josef Švehla, Jan
Sýkora, Václav Krotký, Matěj Hájek, Jan Kvapil,
Štěpán Troller a Josef Skála. nalézají se v
lékařském ošetření u dra. Pokorného.
Tři sta jeden a šedesát horníků zahynulo dle
nejnovějších zpráv ve čtyřech šachtách na Horách
Březových. Zjištěno, že mimo 92 mrtvol z dolů
vyvezených skonalo pod zemí i 280 dělníků, kteří jsou
dosud pohřešovaní. Leč úžasný seznam obětí není
dosud vyčerpán, neboť ještě později přicházeli lidé
ze vzdálenějších dědin v okolí Příbrami a udávali
nová jména osob, které v pondělí polední šichtu
nastoupily a více se z hlubin nevrátily.
Mrtvoly byly vytaženy dosud toliko ze tří dolů, a sice ze
šachty Anenské, Vojtěšské a Františka Josefa, do
báňě Marianské není možno se spouštěti, ježto
čpavý, omamující dým stále z ní na povrch země
proniká a smrtonosné výpary plní všechny štoly až do
hloubky 1000 metrů. Počet všech mrtvých těl, jež byla
až do 5 hodin odpoledne 1. června z dolů vynesena,
obnáší dva a devadesát, mimo to nalézá se v hořících
jámách 280 horníků, kteří jsou již naprosto ztraceni.
Na hřbitovech v Příbrami a Březových Horách zřizují
se té doby společné hroby pro tři sta padesát
nebožtíků.