Stříbrné doly příbramské v plamenench
Hrozné neštěstí v dolech
Již odpolední listy 1. června přinesly o neštěstí
tom zprávy, z nichž vyšlo na jevo, že rozměry této
katastrofy jsou děsné, a není v Příbrami pamětníka
podobné. Jeden z nejpříšernějších nepřátel
hornického lidu, podzemní oheň, rozzuřil se náhle a v
takové mohutnosti v důlu Marianském, že nebylo lze
zachrániti všechny horníky tam zaměstnané, tak že
pohříchu za to míti, že četné životy lidské padly za
oběť.
Dosud není ani přibližně zjištěn počet
pohřešovaných a mrtvých, práce záchranné konají se
sice s veškerým úsilím, s jakým však zdarem, teprve se
ukáže; na hašení hořícího dolu není prozatím
pomyšlení, vše soustředí se na zachraňování
horníků, již zaměstnáni byli v místech požárem
zachvácených.
Z různých zpráv a domněnek, jichž jak pochopitelno,
vyskytlo se celé množství, a jež zejména se týkají
původu této katastrofy, zaznamenáno buď prozatím s
reservou tvrzení stále se šířící, že oheň v dolu byl
založen.
Požár vznikl dne 31. května; záhy počal se šířiti
zlověstný dusivý dým po štolách, průkopech a
rozděláních, dým ten stále houstl, až konečně valil
se kouř z dolu ven.
Lze si představiti, jaký postrach zavládl mezi horníky,
pod zemí zaměstnanými.
Podzemní praskot a kouř, nesoucí sebou jiskry, záhy
poučily je o děsné skutečnosti, že trámy a roubení v
Marianském dolu na 28. obzoru hoří plamenem.
Nepochopitelno, že přes to někteří horníci,
zaměstnaní v odlehlejších částech, setrvali při
práci, domnívajíce se snad, že jde pouze o nahodilou
nepatrnější nehodu, - nepochopitelno, že hned v prvé
chvíli nevzpomenuto na tyto nešťastníky a nedáno jim
znamení k rychlému útěku, neboť ti všichni zahynuli
strašnou smrtí udušením. Jak mocný byl podzemní
požár, seznati lze z toho, že kouř protlačil se i do
všech ostatních dolů a valil se chodbami.
Veškeří lékaři, především ovšem báňští,
shromážděni jsou na dolu Anennském, kam dovážejí se
mrtví i zachránění; úsilí lékařů takřka naskrze
směřuje ku křísení zadušených, s jakým úspěchem
snažení to se dosud setkalo, prozatím při všeobecném
návalu prací záchranných nebylo lze zjistiti.
Žalostný pohled skýtají davy pozůstalých po
hornících, jichž smrt buď již jest konstatována,
kteří jsou těžce postiženi, aneb, což snad nejhorší
případ jest, o nichž nic dosud se neví, jinými slovy,
kteří dosud nalézají se pod zemí - jak útrpný a
strašný to pocit nejistoty pro pozůstalé, pro rodiny
těchto nešťastníků, jak vratká, nicotná, od minuty k
minutě mizející naděje, že rodinám těm ještě se udá
vůbec jen spatřiti živitele své, spatřiti jich mrtvoly.
Lid dělný hromadí se kolem důlů, a jak v takových
případech bývá, jest nemálo rozjitřen, tak že jest
zapotřebí všech prostředků k jeho uchlácholení.
Pozůstalí pláčí a hlasitě naříkají.
Oheň vznikl v místě, kde se nepracuje, v 29. obzoru, kde
se plní hunty. Tam bylo mnoho dřevěných podpor a klad,
což by nasvědčovalo tomu, že byl oheň založen. Do štol
oheň také nevnikl, strávil jen dříví v šachtě. Kouř
ovšem dral se všemi sousedícími štolami a šachtami ven.
V Marianské šachtě byla přepálena lana z ocelového
drátu, tak že klece spadaly dolů.
Rychlé rozšiřování ohně vysvětluje se tím, že
veškeré šachty spolu korrespondují, čili jsou spojeny.