Stříbrné doly příbramské v plamenench
Počet obětí vzrůstá
Během těchto dnů bylo na Horách Březových úhrnem
vytaženo ze šachet dvě stě čtrnáct mrtvých těl.
Z Anenského dolu vyneseno 4. června celkem 29 mrtvol.
Z Vojtěšské šachty vyneseno 16 mrtvých horníků, mezi
těmi Josef Mařík z Přeseděl, jenž byl v hloubi dolu
nalezen utopen ve vozíku bahnem a kalnou vodou naplněném,
z něhož mu toliko vrchní část hlavy vyčuhovala.
Ubožák uchýlil se do vozíku, když dým a žhavé páry
důl naplňovaly, ježto pak byl na smrt vysílen a
sesláblý, omdlel a klesl celým tělem do vody, kde
zahynul.
Konečně vytaženi byli bratři Václav a František
Melicharové z Příbrami.
Zajímavo je, že byly před tím z tohoto dolu vytaženy
dvě mrtvoly v křečovitém objetí, o nichž se všeobecně
dle obleku i velikosti soudilo, že jsou to tito bratři.
Když však mrtvá těla pravých bratří Melicharů byla
nalezena, ukázalo se, že místo nich byly pod jich jmény
pohřbeny zcela jiné osoby, jichž jména zůstanou na věky
neznámými.
Z dolu Františka Josefa konečně vyvezeni: Karas, Vacek,
Sláma, B. Valát, Fára, Květoň, Štěpán, Jos. Hubený,
a tři úplně rozbité a rozsápané mrtvoly; po horníku
Hoškovi, který byl již dříve vytažen, zůstalo 11
osiřelých, nezaopatřených malých dítek.
Pohřby byly konány toho dne celkem tři, při nichž 23, 16
a 29 mrtvol na hřbitovech pochováno. Večer spustil se
vrchní správec Grögler, hormistr Stefan a třídič
Stenberger z Vojtěšské šachty do 29. obzoru zasypané
šachty Marianské i shledali, že v dole tom zničil požár
všecka lešení i stroje, jež se dílem rozlily, dílem
zprohýbaly a rozpukaly. Mrtvol zde nenalezeno pražádných,
ježto proměnily se děsným žárem v prach a troud. Kolem
7. hodiny večerní byly práce na všech šachtách
přerušeny.
Dne toho proniklo se též dále do chodeb a štol v šachtě
Anenské a tu všude nalezeny spousty mrtvol v hloubi
nedostupné. Rovněž v šachtě Františka Josefa úsilovně
se pracuje a dělníci, jimž připadá těžký úkol
sjížděti do šachet, posilňují se rumem a černou
kávou. O 9. hodině dopolední přišlo se zde na hromadu 14
mrtvol, jež byly spleteny jako v klubku a poskytovaly pohled
hrůzyplný. Mrtvoly ty byly vesměs z dolu vyvlečeny. Dne
toho ráno pokusili se čtyři dělníci ze šachty
Františka Josefa štrekami v 26. obzoru proniknouti do
Marianské šachty, což se jim též podařilo. Neohrožení
mužové pátrali, zadli ještě hoří v Marianské
šachtě. Seznali, že ještě v hlubinách šachty jsou
viděti jiskry. Všechny dřevěné součásti, pažení,
stěny atd. a drátěná lana, vše úplně shořelo. Jak
hluboko a vysoko, nebylo lze ovšem přesně určiti, ale
zdá se, že požár zasáhl šachty nejméně 300 metrů do
výšky a do hloubky.
Dělníci házeli dolů kameny, aby se přesvědčili, zdali
dopadnou na skalnatou půdu. Ale nebylo slyšeti nijaký
zvuk, pád kamenů byl něčím stlumen a to jsou ovšem dole
nahromaděné mrtvoly! Ve 24. obzoru nenalezeny žádné
mrtvoly, podle všeho leží asi v dolejších obzorech.
Že také lehkomyslnost může být člověku spásnou a
může ho zachrániti před jistou smrtí, o tom svědčí
horník Pletánek, který slavil den před katastrofou modrý
pondělek a ještě v úterý statně popíjel, místo co by
se měl odebrati do šachty, v níž zatím požár vypukl.
Kdyby nebylo toho a Pletánek jako jindy by se spustil dolů
do práce, zajisté by se rovněž stal obětí hrozné
pohromy.