Skoč na menu

Stříbrné doly příbramské v plamenench

Hrozný den v příbramských dolech

Ve čtvrtek 2. června přinesly noviny o požáru zprávu tuto:

Horní město Příbram překvapeno bylo dne 31. května katastrofou, které není pamětníka a které nemají anály města žádného ani přibližného příkladu. Posud nikdo neví, jakých rozměrů as katastrofa nabyla a kolik lidských životů padlo jí za oběť. Že jest jich přes 200, tím netají se ani správa dolů, bohužel, že jest odůvodněná obava, že nalezeno bude mnohem více mrtvol, a že snad ani jediný horník, který se ještě v dolech nalézá, neuzří více světla božího.

Doly příbramské, jichž jest v celku 13, rozprostírají se po většině na západní straně města pod Březovými Horami, a největší z nich nalézají se na mírném návrší.

Na návrší tomto tvoří čtyry doly spolu jakýsi celek, jsouce na vzájem chodbami spojeny. První z nich jest důl Anenský, pak Vojtěšský, nejhlubší to důl na světě, který sahá do hloubky přes 1100 metrů, pak následují doly Františka Josefa a Marianský, jež vesměs jsou téměř v jediném směru rozloženy, a jen od sebe několik set kroků vzdáleny. Ve všech příbramských dolech zaměstnáno jest na 5700 horníků a z nich v dolech právě jmenovaných, jež tvoří tak zvanou Mariansko - Vojtěšskou skupinu, fáralo do každé šichty asi 800 osob.

V úterý odpoledne, kdy střídala se šichta, vyjeli z těchto čtyř dolů všichni horníci, po nichž ubírali se do hlubiny horníci šichty následující a skutečně také větší část již sjela dolů, kdežto někteří jejich soudruhové zdrželi se ještě na povrchu za tou příčinou, aby přijali od správy dolů potřebný olej.

V okamžiku tomto jako bleskem roznesla se zpráva, že v dolu Mariině, který jest 1100 metrů hluboký, vypukl požár. Na důlu nalézali se právě horní vrchní správcové Čáp a Suchý, vrchní inženýr Mayer, jež obklopil hned dav poděšených horníků. Z dolu skutečně počaly vystupovati z počátku dosti nepatrné obláčky kouře. Ze 4 hadic připjatých k hydrantu vpuštěna byla na rychlo do dolu voda. Má se za to, že tím věc byla ještě zhoršena, poněvadž kouř byl sražen do nižších chodeb a sice do hloubky 800 - 900 metrů, kde bylo zaměstnáno nejvíce horníků. - Činěny přípravy ku zachránění horníků pod zemí se nalézajících. První zděšení nastoupilo, když se objevilo, že drátěné lano u vytahovadla jest přepáleno. Téměř skoro současně počal dým vystupovati i důlem Vojtěšským, z něhož několik horníků, kteří pracovali blíže povrchu, vyrazilo rychle ven.

První zprávu o požáru z útrob dolu Marianského přineslo několik málo horníků, kterým podařilo se uniknouti štolou do nejvzdálenějšího dolu Anenského a vystoupiti tímto na povrch.

Zpráva ta byla strašlivá a všecky ohromila - horníci oznámili, že v dole Marianském je vše v jednom plamenu. V této době vyvalil se kouř mohutnějším proudem nejen z dolu Vojtěšského, ale i z dolu Františka Josefa a pak na dolu Anenském.

Do Marianského dolu spouštěli se o 12. hodině poslední toho dne dva horníci, bratři, kteří dostali se až do 21. obzoru. Tu jeden z nich ucítil dusný a čpavý kouř a pln obavy sdělil to svému druhovi. "To nic není," pravil tento, "to tu snad hořela nějaká maličkost a tu je hned každý kouř znatelný." Horníci tedy jeli dále až k obzoru 23. Asi u 25. obzoru vyvalil se proti nim mohutný proud dýmu a kouře, jenž byl tak prudký, že je oba omámil. Jeden z horníků až zavrávoral. Nyní teprve poznali, že hrozí nejen jim, ale i ostatním soudruhům strašlivé nebezpečí. Nahoru, totiž zpět, už nadobro nemohli, an se najednou kolem nich udělala tma. Vrhli se tedy do poboční šachty, vedoucí horizontálně ke Svatovojtěšskému dolu. Tam potkali vůz, do něhož byli zapřaženi dva koně. Na voze bylo naloženo kamení. Horníci sdělili s mužem, jenž seděl na voze, svoje obavy. Ten však se jim vysmál řka: "Co vás to napadlo - tady nehořelo a jakživo ani hořeti nebude." Horníci vyzvali muže ještě jednou a když neuposlechl, pádili chodbou dále. Z Vojtěšského dolu dostali se do Anenského a odtud dostali se ven asi ku třetí hodině. To byli ti poslední, kteří vyvázli životem. O onom neznámém vozkovi jakož i o celém potahu není dosud ani potuchy.

V prvném okamžiku neštěstí nikdo nevěděl, kolik lidí se nalézá v zemi, a kolik jich do práce nepřišlo.

Na dolu Mariině nebylo vůbec možno pomýšleti na jakoukoli činnost na zachránění horníků v dole tom se nacházejících; chvátáno proto na doly ostatní s oním spojené, aby alespoň vytaženi býti mohli horníci z těchto, po případě i oni, kteří by se byli z dolu, v němž požár zuřil, do nich uchýlili. Avšak ukázalo se, že každé přičinění v tomto směru je marné. Úřednictvo dolů konalo pravé divy, jednotliví horníci nešetřili svých životů a spouštěli se do hlubin, aby zachránili své soudruhy, ale většinou bez výsledků; mužové tito, kteří se zachovali jako praví hrdinové, nalezli v hořícím jícnu sami svůj hrob. To však nelekalo jiné a i tito chvátali ku pomoci, aby vyšli s nimi na světlo - také jako mrtvoly.

Největší hrdinství, lásku ku svým nešťastným druhům a odhodlanost spojenou s vytrvalostí dal na jevo vrchní správce pan Grögler na dolu Mariině, který spustil se první do hloubky a sice do dolu Františka Josefa, ale nedostal se dále než ku 8. obzoru.

Doly příbramské, zejména nešťastný důl Mariin rozesílá vždy po 20 metrech hloubky své chodby na různé strany. Takových pod sebou se nalézajících, vždy 20 metrů pod sebou položených rozvětvení má 21, načež dalších 10 rozvětvení následuje teprv vždy po 30 metrech hloubky, tak že čítá důl Mariin 31 takovýchto vrstvových rozvětvení, jež nazývají se obzory (horizont).

Pan Grögler byl však nucen již z 8. obzoru pro kouř se vrátiti, neboť nemohl zachytiti dechu a hrozilo mu tudíž nebezpečí zadušení. Avšak sotva že octl se na povrchu a vytahovadlo, nalézající se na druhém konci drátěného lana, bylo vytaženo, objevilo se přítomným prvé strašlivé divadlo; na vytahovadle tomto, jež slouží jak ku dopravě osob, tak i rudy, nalézaly se tři klobouky, jedny dřeváky, krvavé kusy mozku a krvavé skvrny, důkaz to, že chtěly se do vytahovadla dostati tři osoby, které však omámením nebyly s to, aby se do něho vhouply. Skončily strašnou smrtí. O dalším osudu osob těchto není dosud nic více známo.

Pan Grögler pustil se v úterý ještě několikráte dolů, až konečně, když chtěl proniknouti štolou ku dolu Vojtěšskému, nemohl, omámen kouřem, již z místa. Když zůstával dlouho pod zemí a nedával o sobě ni nejmenší známky, spuštěni pro jeho záchranu jiní horníci, kteří jen ztěží jej nalezli a dopravili na povrch úplně bez vědomí; zde byl teprve po dlouhém úsilí vzkříšen.

Hrdinský kousek provedli též horníci pp. Kavka, Karas a Reindl, kteří sjeli třikráte dolů na dole Anenském. Poprvé sjeli do hloubky 900 metrů a dosáhli 29. obzoru, při čemž podařilo se jim dopraviti na povrch tři živé horníky, po druhé spustili se do hloubky 600 metrů a zachránili čtyři horníky.

Po těchto jízdách, jež provedeny byly v úterý před 6. hodinou večer, byli všichni tři odvážní zachránci tak unaveni, že potřebovali půl hodiny, nežli se poněkud zotavili. Na to sjeli po třetí do hloubky 600 metrů, ale tu p. Kavka pozbyl vědomí a dopraven proto druhými dvěma soudruhy sám rychle nahoru. Druzí dva horníci vytaženi byli pak po půl hodině, avšak rovněž již bez vědomí. Kavka vzkříšen byl sice za nedlouhou dobu, ale jeho soudruhy podařilo se přivésti k životu po usilovném namáhání po půl hodině.

Po 40 hodinách zachráněný horník Jan Soukup

zachraneny-hornik-jan-soukup.jpg

Po 40 hodinách zachráněný horník Jan Soukup

Jak tito obětaví horníci sdělili, pozorovali ve hloubce jen slabé mráčky rozptýleného dýmu, avšak při tom přese ze 4 svítilen zhasly jim tři a jen jedna vydržela hořeti. horníci, kteří byli nalezeni a zachráněni vytahovadly, měli sice kahance rozsvíceny, byli také dosud sice při vědomí, volali o pomoc, ale dýmem a výpary byli tak zmalátněni, že by ani dvě minuty nebyli vydrželi a ubozí muži by byli zahynuli strašlivou smrtí.

Důlní Pešek sjel třikráte dolů, a když po čtvrté pustil se do hloubky, vytažen byl jako mrtvola.

Vedle Gröglera, který kromě jmenovaného důlu Františka Josefa spouštěl se v úterý do dolů Vojtěchova a Mariina, aby zjistil poměry a rozsah požáru, jezdil do hloubky s nasazením vlastního života i hormistr p. Štefan, aby všecko dělnictvo včas o požáru zpravil, až konečně byl tak dýmem přemožen, že mu nebylo více dovoleno, aby ve své odvážné činnosti pokračoval.

Horník Soukup sestoupil též třikráte do značné hloubky, posledně do dolu Vojtěšského do hloubky 1000 metrů, ale vytažen byl odtud již úplně bez vědomí.

Když už konečně nikdo z horníků nechtěl se odvážiti na cestu dolů, přihlásili se hasiči horní správy, avšak jejich nadlidské namáhání nemělo valného úspěchu. Když i tito konečně váhali, dodával jim cvičitel dobrovolných hasičů na Březových Horách p. Žlutický odvahy; týž spustil se též několikráte do dolu, až konečně nalezl v něm svůj hrob.

Že dříve, než byli jednotliví obětaví horníci do dolů puštěni, prováděly se všemožné pokusy, aby zjistilo se, kam až mohou se spustiti, netřeba podotýkati, avšak při rozkáceném živlu nebylo ani na okamžik možno určiti atmosféru a nebezpečí jednotlivých vrstev. Zkoušky se děly tím způsobem, že pouštěly se do hloubky kahance a podle toho, kam až vydržely hořeti, soudilo se na atmosféru.

Pokusy na zachránění horníků v dolech konaly se v úterý až do 1 hodiny po půlnoci; pro šířící se požár a stoupající dým do nejsvrchnějších vrstev obzorů muselo se ve všech zachraňovacích pracích ve všech dolech ustati; kromě toho vyvinuly se v dolech následkem doutnání dříví, jehož nalézá se tam značné množství, různé plyny, v nichž, jak báňský fysik konstatoval, nebylo možno bez nebezpečí ztráty života setrvati ani dvě minuty.

V době té hnán byl stále Vojtěšskou hutí do hlubin čerstvý vzduch, který tlačil ústím dolu Mariina kouř a plyny ven. Později upuštěno od práce této a čerpána ze dna dolů voda, načež opět se vším úsilím hnal se do dolů čerstvý vzduch. Když a Mariánském dole vypukl požár, nastala strašlivá panika, sami horníci, dole pracující, nechtěli uvěřiti, že v dole vypuknul oheň. Nikdo nepamatuje oheň v příbramských dolech. Dozorci, kteří nejdříve postřehli hrozící nebezpečenství, vybízeli ihned horníky, aby co nejrychleji hleděli dostati se stoupacími stroji a ve vytahovacích klecích nahoru z hořícího jícnu. Veliká část horníků nevěřila však výstražným slovům a neuposlechla vyzvání dozorců, říkajíc, že se jim nemůže nic státi. Vzkříšení horníci vypravovali děsné věci. Když zaslechli, co se vlastně přihodilo, oněměli hrůzou a údy jejich zkameněly. Jako slepí hnali se bez cíle a bez myšlenky ku předu a jeden vrážel do druhého. Horníci, již toto vypravovali, třásli se na celém těle a děsná ochablost, zaviněná strachem a zděšením, byla znatelná na každém ryse jejich obličeje.

Ve středu o půl 5. hodině ranní zahájeny opět pokusy s vytahováním horníků z dolu a pokračovalo se v nich až do 10. hodiny dopolední, kdy musilo se v nich znovu ustati. Požár, jak se zdá, znova se rozzuřil, a hnal kouř nejen do vyšších obzorů, ale i do spodních a činil veškerou záchranu horníků nemožnou. V jakých rozměrech zuří požár a jak se rozšířil, o tom na povrchu nic známo, nic jisto. Ve středu ráno se zdálo, že požár ochabuje, ale v pozdějších hodinách bylo jeho šíření nápadně zjevno.

Také o osudu v dolech se nalézajících nešťastníků není nic určitého. Do dvanáctého obzoru se v dolu Mariině, Vojtěšském a Františka Josefa vůbec již nepracovalo, od tohoto pak obzoru do hloubky vždy postupně více horníků bylo zaměstnáno. Požár vypukl, jak dosud zjištěno, na 29. obzoru. Jak se zdá, byl mylný náhled, že alespoň do nižších obzorů než tento kouř a dusivé plyny nevnikly, a že dělníci v nich se nalézající mohli by i později býti za živa vytaženi; při sestupování však seznáno, že i mezi 29. a 30. obzorem není možno pro hustý dým a výpary proniknouti, následkem čehož mizí téměř veškerá naděje, že by ještě větší část horníků v dolech se nalézajících byla na živu. Že ve středních obzorech nezůstal ani jediný z horníků na živu, o tom nepochybuje ani horní správa. Kolik jest jich a kolik se jich nachází v dolech vůbec, jsou nejrůznější náhledy.

Horní správa udává, že až dosud jest v dolech na 200 horníků, avšak mezi četnictvem se vypravuje, že jich tam dosud je na 400 až 500. Přesný počet zhynulých, jichž asi značná část pohřbena bude pod troskami hořícího roubení, bude možno zjistiti teprve, až nastane alespoň částečný klid a bude lze zaznamenati je dle seznamů. Za nynějšího zmatku není to na prosto možno.

Za takovýchto poměrů není ovšem divu, že vytaženo bylo jenom velice málo mrtvol. Z dolu Mariina nebyl dopraven ven ani jediný horník, a také není nejmenší naděje, že by z dolu toho vyvázl někdo, kdo by nedostal se ven dolem jiným. Nejvíce vytaženo bylo mrtvol z dolu Vojtěšského, a sice v úterý.

Při zachraňování zahynuli: lezec Pešek, důlní tesaři Adolf Schöffel a Jan Sláma. Žena Peškova spatřivši mrtvolu manžela svého zšílela.

Starší horníci Josef Vondruška a cvičitel hasičů Žlutický jeli dolů a nebyli více vytaženi. Kromě toho vytaženo bylo ještě pět mrtvol z dolu Anenského, a sice František Sláma z Dubence, Jan Römer z Příbrami, Jakub Kalík z Příbrami, Antonín Pešek, dozorce; horník Krátký vyvežen o půl 5. hodině v úterý bez vědomí. Na jeho vzkříšení pracovalo se do půl osmé hodiny večer, avšak týž na cestě do nemocnice přece zemřel; dále Václav Sladký, Josef Ježek, Jan Vítek, František Havelka, horníci, a František Lukeš, lezec; ve středu pak Jan Kotner, Matěj Kokstein, Václav Kokstein, Jan Lukeš, Karel Vojíř, Havel Vávra, Alois Hrubý, František Sýkora, Stanislav Dražan, Václav Nešvara, Prokop Vitis, Alexandr Felsenberg a Josef Slabihoudek.

Vedle toho byla část mrtvol dopravena na hřbitov města Březových Hor a ostatní na hřbitov příbramský.

Mrtvoly horníků nejeví žádných stop popálení, naopak všichni horníci dosud vytaženi byli udušeni. Z úst některých, nad nimiž bědují zdrcené vdovy, obklopeni četnými dítkami, vystupuje pěna.

Dnes jeví se na všech dolech úplná ztrnulost; horníci, ženy pohřešovaných i dítky, jež včera v zoufalství trhajíce si vlasy, chtěly se vrhati za svými živiteli do hlubin, obcházejí dnes mlčky neb s tichým pláčem a štkáním, přemoženy únavou po hrozné probdělé noci, jednotlivé doly a vracejí se stále zpět tam, odkud čekají slabou naději - život nebo téměř jistou smrt.

Na hřbitovech kopají pro jejich muže, otce a živitele šachty a v truhlářské dílně horní správy robí se bílé, jednoduché rakve, prozatím jenom sto kusů, ale zdá se, že to bude asi malý počet. Vždyť pokud do dnešního večera bylo jen z nejbližšího okolí přihlášeno, pohřešuje se ještě 227 horníků, kterýž počet snad ještě bohužel vzroste. Jsou to z největší části horníci ženatí, z nichž mají mnozí 7 - 10 dětí. Jaká katastrofa tato bude míti následky, vidno již z toho, že mnoho žen na dolech omdlelo.

Příčiny neštěstí udávají se různé. Jedni praví, že udeřil v pondělí do Mariina dolu blesk a snad tento zapálil, jiní myslí, že rozlila se petrolejová lampa, ale všeobecně mluví a věří se domněnce, že požár založen byl rukou zločinnou.

Dělníci v dolech příbramských výhradně téměř české národnosti, jsou klidní a pracovití a nelnou k anarchismu, což není vhod agitátorům mezinárodním, kteří všemožně se přičiňují o to, aby je rozeštvali a pro své náhledy získali. Jednu nepatrnou část dělnictva podařilo se jim k sobě strhnouti, a ta prohlásila, že když nemůže slaviti první květen pro bodáky, oslaví květen poslední.

Že byl požár založen, svědčí i to, že asi před měsícem nalezen byl též v dolu Mariině svazek klestí napuštěný olejem, který však byl v čas odstraněn. Velice vážnou okolností jest, že nalézají se v dolech menší skladiště dynamitu a prachu, k nimž dosud se požár nedostal.

Při zachraňovacích pracech dali na jevo neobyčejnou vytrvalost a svědomitost jak úředníci tak lékaři horní správy i z okolí, kteří dlí na dolech bez přestávky od vypuknutí požáru.

Z Prahy přibyl vedle jiných úředníků báňského hejtmanství též báňský hejtman pan Kautný, dále náměstek státního zástupce Lorenc a adjunkt zemského soudu Kurš.

Do šachty Františka Josefa dostavila se o půl třetí hodině odpoledne komise, aby zjistila, zdali možno v zachraňovacích pracech pokračovati; 12 horníků přihlásilo se dobrovolně, že pojedou do šachty; 3 z nich, horníci Lukavský, Wünsch a Herold, spuštěni dostoupili až pod 10. obzor, avšak dále nemohli pro kouř, byli vytaženi nahoru a komise uznala za dobré, pustiti dolů čtyři proudy vody, tím by byl kouř rozehnán po ostatních šachtách a hnal se šachrou sv. Anny ven.

Lid netrpěliv, začal reptati. Na vyzvání četníků však se pokojně rozešel. Po 6. hodině večer bylo z dolu Františka Josefa 21 krát zvoněno nahoru, což důkazem, že jsou některé osoby v důle ještě živy. Z 18. obzoru vytažen v tutéž dobu posluchač akademie Vojtěch Šefl mrtev. Z Vojtěšského dolu byli vytaženi odpoledne ještě následující mrtví horníci: Fr. Pilousek, Mat. Vondráček z Příbrami, Weiner, Kočí, mimo to zahynulo v dolech 12 koní, kteří vozili materiál k šachtě. Na dole Marianském konána v 5 hodin prohlídka a shledáno, že na stoupacím stroji stuopadla jsou uhořelá a železa strhána a mimo to z 30. až do 19. obzoru drátěné lano uhořelé.

Jak horní úředníci, tak i lékaři rozvinuli obětavou činnost. Od počátku katastrofy byli neustále na místě neštěstí, poskytujíce pomoc a činili opatření, kde bylo třeba. Následkem katastrofy přestala všude práce a nikdo z horníků příbramských stříbrných dolů, počtem as 7000, nepracuje. Večer bylo oznámeno, že nebude-li dostatečný počet rakví, má býti pro každou mrtvolu opatřena rakev na účet eráru. U důlu Františka Josefa jeví se úchvatný pohled. Truchlící ženy a děti klečí tam celé odpůldne a modlí se úpěnlivě k Bohu za ochranu svých živitelů. Jest to hrozné divadlo, tak že péro vypovídá službu a slzami zalévá se zrak.

Mezi obecenstvem poplašně způsobila zpráva, že nalézá se v dolech dynamit. Zpráva tato jest ovšem pravdivá, neboť přeložena byla skladiště dynamitu s povrchu země do dolů, avšak umístěna tak, že naprosto není možno, aby se k nim oheň dostal.

V jednotlivých obzorech nesmí ho dle ministerského svolení býti více než 60 kilogramů. Dynamitové náboje rozdílejí se dělnictvu dvakráte denně, jež jimi trhá skály, kolem půl 10. hodiny dopoledne a krátce po poledni.

Když k večeru začalo se opět s dopravováním mrtvol, vytaženo bylo kromě již oznámených čtyř mrtvol na důlu Vojtěšském ještě 7 na důlu Františka Josefa a sice mrtvola Josefa Havránka z Příbrami, Machuty z Milína, Fr. Hummla, Hynka Jecha, Josefa Pečeného, Aug. Beera a dozorce Káše, z nichž svobodným byl pouze Humml.

Na to bylo vytahování o 7. hodině večerní odloženo v dole Vojtěšském na 10. hodinu a na dole Františka Josefa na 12. hodinu noční, kteréhož času bylo použito ku tlačení čerstvého vzduchu do všech dolů, aby vytlačil je jím znova nahromadivší se v nich kouř.

Ve večerních hodinách objevil se kouř i v některých až hodinu vzdálených dolech, zejména též v důlu svatohorském na východní straně Příbrami. Podotknouti dlužno, že kromě zmíněných 4 dolů vedral se kouř i do dolu Prokopova, s nimi těsně souvisejícího a že tím i v tomto nalézají se dosud horníci.

Když byly práce zachraňovací o 7. hodině zastaveny, oznámeno bylo přítomným, že nebude se po celou noc pracovati. Avšak tito nevěřili a neodcházeli, až když za soumraku spustil hustý déšť, který trval až přes půlnoc.

Zachraňování stávalo se nesnadné pro dým vycházející ze šachet a zároveň nebezpečné. Ochránci sami byli zadušeni otravným dýmem. Proto, jakož i že nebylo lidí, kteří by dolů se spustili, upuštěno od toho počínání. Mezi tím spuštěna do šachet voda, by se vzduch poněkud vyčistil.

Po 10. hodině večer na důlu Anenském, Prokopově, Marianském a Františka Josefa stále hnín byl čerstvý vzduch do hlubin, kdežto na důle Vojtěšském připravovali se k novému sestoupení. Ku první jízdě přihlásili se horníci Fr. Kulíšek, Vošmejk a Kožíšek, kteří sjeli o půl 11. hodině zvolna až ku 27. obzoru.

Na své odvážné cestě do hloubky 831 metrů nesetkali se sice se žádnou mrtvolou, ač pátrali, pokud jim světlo dosáhlo, v jednotlivých obzorech, za to však shledali, že roubení a trámoví, jímž probíhá vytahovadlo, četné skvrny roztříštěných mozků a krve, jakož i části oděvu a jednotlivých zlomků lidských údů. Hrozné toto znetvoření vysvětluje se tím, že horníci sbíhali se ku vytahovadlu, avšak omámeni kouřem padali do ohromné hloubky na sta metrů, aneb vlezli do vytahovadel a neměli síly, aby se udrželi, a padali dolů, při čemž se na mnoho a mnoho kusů roztříštili. Počítá se, že ve dvou šachtách nalezlo smrt veliké množství horníků, jichž vytahování bude spojeno s velkou obtíží.

Po 11. hodině v noci sjeli do důlu Vojtěšského horníci Ant. Raška, Melichar a Synek. Do 27. obzoru spuštěni byli rychle, načež do obzoru 28. v hloubce 888 metrů spouštěni byli zvolna. V obzoru tomto zdrželi se delší dobu, takže zdálo se, že nakládají do vytahovadla novou oběť. Tušení toto se potvrdilo.

Na dané znamení spuštěni byli do hloubky 945 metrů, kde dosáhli obzor 29., ale nikoho zde nenalezli. Žádali pak o další spuštění a octli se za několik vteřin na 30. obzoru v hloubce 1000 metrů. Smělí horníci odvážili se ještě dále, avšak již v několika vteřinách ozval se zvonek dvakráte, což je znamením, že mají býti vytaženi nahoru. Stroj rázem zastavil a v témže okamžiku již pohyboval se opačným směrem a za 4 minuty vytáhl z hloubky 1000 metrů dva horníky sotva dechu popadající, jednoho omdlelého a jednu mrtvolu, zároveň s cizím hnátem až po stehenní ohbí.

Dolů se spustivšímu narážeči Karasovi spadl v octu namočený šátek, jímž opatřeni byli všichni, kteří sjíždí dolů, z úst a on omdlel, právě když chtěli nakládati v 30. obzoru nové tři mrtvoly ležící u šachty. Aby zachránili svého soudruha, vyjeli druzí dva ze šachty. karas za pomoci lékařské nabyl v brzku vědomí a první jeho slova, jež stále opakoval, byla: "Pán Bůh zdraví! Já vám přeju všem dobré zdraví! Mně je dobře!" Ale jen zvolna nabýval sil a když postavil se na nohy, chtěl mermomocí znovu se spustiti dolů, ač sotva stál. Mrtvolu, kterou přivezli sebou, nalezli na 28. obzoru. Horníci poznali v ní hned kočího v dolech Krákoru. Raška byl úplně bez vědomí. Omamující plyn a dusivý dým připravili jej ve hloubce 1049 metrů o vědomí.

Přítomní lékaři poskytli mu ihned pomoci a po delším namáhání podařilo se jim přivésti jej ku vědomí. Jakmile se vzpamatoval, začal vyprávět, co dole viděl. Nohy, ruce, hlavy a celá těla visí v dolech na dřevěných paženích. Celá situace připadala mu, jakoby těla oněch nešťastníků byla semo tamo smýkána... Celé části mozků nalézaly se v jednotlivých obzorech, části oděvu i těl lidských byly rozházeny; že ne z toho dusného vzduchu, alebrž z pouhého podívání na zjevy tyto stal se bezmocným a zmalátnělým. A první jeho slova po vzkříšení byla, že chce opět dolů, do hloubky mnoho set metrů, aby soudruhy zachránil.

Většina horníků z obzorů ohněm ohrožených v divém úprku hnala se do dolů sousedních a při tom mnozí z nich nalezli děsnou smrt tím, že v nastalé tmě spadli do strašlivé hloubky šachtové, anebo že spadli ze šály (klece).

Rozumí se samo sebou, že jakmile správa o neštěstí se roznesla, přikvapily houfy lidu, jenž obklopil šachty. Zrovna zdrcující bylo podívání na lítostivé ty tváře. Mužové i ženy, starci a stařeny a děti objímaly se a hlasitě štkaly... Když pak byla některá mrtvola z hlubin země na povrch vytažena, nastal mezi zástupem rozruch; všichni hrnuli se ku těžné kleci, aby uviděli nešťastníka...A když pak položen na slámu, obklopila jej rodina, příbuzní a známí, hořké slze nad ním prolévajíce.

Deset lékařů zaměstnáno bylo křísením omdlelých a zdánlivě mrtvých.

Část mrtvol dopravena na hřbitov v Březových Horách, část na hřbitov příbramský, ostatní mrtvoly odvezli si příbuzní nešťastníků do svých dědin. Na mrtvolách většinou není známky zevního poranění; jeví známky udušení.

O katastrofě v Marianské šachtě na Březových Horách přinesl úřední list pražský tyto úřední zprávy, jež byly zaslány presidiu c. k. místodržitelství:

Z Břetových Hor, 31. května v 7 hodin 5 minut večer. Počet pohřešovaných nelze ještě udati, až dosud byli zjištěni tři mrtví. V ochranných pracích pokračuje se nepřetržitě, pokud dým požárem vzniklý tomu dovolí; na místě jest 7 lékařů.

Z Příbrami, 1. června ve 4 hod. 45 min. ráno. Až dosud bylo nalezeno devět mrtvých, asi 20 horníků bylo vytaženo živých. Ochranné práce musily býti na několik hodin zastaveny, poněvadž veškeré mužstvo dolů se spustivší pozbylo vědomí. Požáru zdá se ubývati nebo uhasl. Počet pohřešovaných nemohl býti ještě zjištěn.

Z Březových Hor, 1. června v 6 hodin 20 minut ráno. Ochranné práce byly opět zahájeny s částečným úspěchem a opětně byly nalezeny tři mrtvoly. Požár, jak se zdá, uhasl; mnoho dělníků se ještě pohřešuje.

Z Březových Hor, 1. června v 10 hodin dopoledne. Až dosud bylo vytaženo 25 mrtvých. Mnoho mrtvol bylo dole ještě spatřeno. Pohřešovaných bylo až dosud oznámeno 70, zdá se jich býti však přes 100. Ochranným pracím jest ještě na překážku dým požárem způsobený.

Z Příbrami, 1. června. Březové Hory stihla děsná katastrofa. Včera o poledni dělo se v Marianské šachtě právě vystřídání horníků a těchto na 700 po obvyklé hornické modlitbě spustilo se do dolu, když tu o půl druhé hodině odpoledne se zpozorovalo, že z dolu vystupuje kouř. Neblahá předtucha zmocnila se ihned těch, kteří zůstali nahoře. Učiněn pokus spuštěním čtyř hadic do Marianské šachty uheň uhasiti, ale to se podařilo až o půlnoci. Velké části dělníků podařilo se zachrániti skrze šachtu Anenskou, Prokopskou, dílem vytahovadlem, dílem okovem. Dusivý dým rozšířil se též do šachty Vojtěšské i do šachty Anenské a Prokopské. V této šachtě byly zvláště všemožné pokusy učiněny, aby horníci v Marianské šachtě byli zachráněni. Úhrnný počet ještě pohřešovaných ve všech třech šachtách páčí se na více než 70. Z Anensko - Prokopské šachty bylo vytaženo až dosud 23 mrtvých, kteří vesměs nalezli smrt zadušením; 25 osob bylo omdleno a musili býti dopraveni do příbramské nemocnice.

U šachet udály se srdceryvné scény. Ženy a děti obklopovaly místo, kde neštěstí se událo, lomíce rukama a volajíce o pomoc. Okresní hejtman baron Weber a báňští úředníci příbramští meškají od včerejška u šachet. Báňský hejtman Koutný přibyl dopoledne. Přítomno je 10 lékařů. - Marianská šachta jest 1120 metrů hluboká a má 31 horizontů. Oheň vznikl v 28. štole dle domnění následkem neopatrného zacházení s lampou nebo zlomyslností. Počet pohřešovaných nedá se tudíž ještě zjistiti, poněvadž jednak mnoho zachráněných odebralo se ku svým rodinám, jednak ještě docházejí nová oznámení o pohřešovaných. Co se týče těch, kteří zůstali v šachtě, jest se obávati nejhoršího, ačkoli ještě dnes ráno jeden dělník byl vytažen na živé. Při ochranných pracích zadusili se včera lezec Pešek a horník Lukeš, a dnes ještě třetí horník v šachtě Anensko - Prokopské.

Když došla zpráva o tom hrozném neštěstí do Vídně, ministr orby hrabě Falkenhayn ihned radil se s ministrem financí Steinbachem, jenž slíbil, že podá poslanecké sněmovně návrh na podporu vdov a sirotků po zahynuvších hornících. Hrabě Falkenhayn také ihned odjel do Příbrami, by sám se přesvědčil o stavu věci. Přibyl na místo hrůzy 2. června ráno po 6. hodině ráno.