Historie dobývání stříbra, olověných a železných rud na Příbramsku
Dolování na Březových Horách
Rozvoj i úpadek na dolech v okolí Příbrami byl přímo závislý na rozvoji a výtěžcích ze stříbrných dolů na Březových Horách. Březové Hory byly od pradávna pokladnicí stříbra. Nejstarší hutní kniha uvádí, že před rokem 1527 na Březové Hoře byly v provozu a i v jejím nejbližším okolí tyto doly: Tovaryšský důl - na západním svahu Březových Hor směrem ne Starému Podlesí, sv. Jan Křtitel - ve visutém odžilku Vojtěšské žíly nedaleko dolu Mariánského, Veselé rytířstvo - prvotní důl na březohorském náměstí, v 19. století byla z jeho stařin otevřena Kovářská šachta, Hus jižně od Veselého rytířstva, Nejsvětější Trojice na Březových Horách na žíle Nejsvětější Trojice nedaleko nynější prokopské kaple, sv. Purkhart na Vojtěšské žíle, tento důl se prorazil roku 1541 do Veselého rytířstva a obě těžařstva se spojila; důl Matky Boží na žíle Matky Boží, prvotní důl nedaleko prokopské kaple, důl sv. Kříže na Mučednické žíle, Stříbrný lev na jihozápadním okraji Březových Hor na ležatém odžilku Marie Pomocnice, Uhelna severozápadně od Anenského dolu, důl Lazců za Husem na žíle Vojtěšské, Zlatý kříž na styku Mariánské žíly s Vojtěšskou, sv. Vavřinec mezi Mariánskou žílou a žílou Matky Boží (nynější žíla Matkobožská), Flaška nedaleko prastarého dolu Veselého rytířstva, sv. Kryštof v jihozápadní části Březových Hor na jednom z ležatých odžilků žíly Marie Pomocnice, U Boží pomoci na Mučednické žíle v západní části Březových Hor.
V roce 1530 byla již štola Josef-Marie (vyúsťuje u Litavky pod dolem Ševčíny, u mostku do Starého Podlesí) a byla z ní dobývána jedna z nejbohatších žil 16. století žíla Marie Pomocnice, pozdějí také tato štola překřížila Mučednickou žílu nazývanou také Mordýřskou.
Po roce 1527 na Březovém vrchu vznikla hornická osada, nazývána později Březové Hory. Osadu obývali většinou Němci z Krušných hor. Tato osada obržela pro hornické cechy, dobývající stříbro z Březového vrchu v roce 1530 stříbrné pečetidlo od samotného císaře Ferdinanda I., jako uznání za odvádění desátku z vytěženého stříbra.
O čtyři roky později, 30. dubna 1534, uděluje opět císař Ferdinand I. Příbrami obyčejné přivilegium horních měst. O rok později dochází však na Březových Horách k úpadku dolování, který způsobily především "zlořády" na "Horách příbramských".
Ve 40. letech 16. století se prováděly opětné pokusy o otevření březohorských dolů, ale podstatných výsledků nebylo dosaženo. Teprve v pozdějších letech se podařilo opětné oživení báňských prací a to především zásluhou bohaté žíly Matky Boží, která po celé 16. století měla nejvyšší výnosy stříbra.
Stříbro získané z březohorských dolů bylo do roku 1551 taveno v příbramské huti. Příbramská stříbrná huť byla častým jablkem svárů mezi příbramskými těžaři, kteří se celkem oprávněně domnívali, že dlouhým pražením v huti uniká značné množství stříbra kouřem. Proto byla prastará huť pro časté neshody zastavena a rudy byly odváženy k tavení do Kutné Hory. Vyrobené stříbro z příbramských rud bylo pak odváženo zpět do Příbrami. Toto nákladné a i nebezpečné převážení velmi prodražovalo příbramské dolování a přivedlo mnoho dolů k zániku. Výběrčí desátků Hanuš Pocksdorf proto navrhl arcivévodovi Ferdinandovi, pro zvýšení efektivnosti příbramského dobývání, zřídit v Příbrami mincovnu. Ve svém návrhu zdůrazňoval především blízkost Příbrami k jihočeským stříbrným ložiskům v Českých Budějovicích, Elhýšovu a Velharticím. Pro mincovnu byl v roce 1553 vybrán dům v Příbrami. Přesto bylo od tohoto návrhu upuštěno a mincovna byla zařízena v Praze v "Saském domě".
Neutěšená situace v dolech na Březových Horách se nezlepšila ani po roce 1553, spíše naopak. Jednotlivé cechy, které na Březových Horách prováděly dobývání stříbra byly značně zadluženy a na mnoha dolech nebyla vyplácena mzda. Poměry na Horách byly i takové, že v roce 1557 došlo k zatčení příbramského hormistra Hanuše Seifferta s dvěma přísežnými pro nesrovnalosti v údajích o výtěžcích dolů.
V 70. letech 16. století se na Březových Horách prakticky přestala těžit stříbrná ruda. V roce 1570 bylo krátkodobě obnoveno dobývání na Dědově dole, na prvotním dole Veselého rytířstva a na dole Abrahám, ale již v roce 1572 bylo dolování na Březových Horách opět přerušeno. Jediným těžařem v tomto roce byl horní písař Jeremiáš Görner, který získával stříbrnou rudu přebíráním starých odvalů, které, jak uvádí Pamětní spis, dlouhou dobu ležely ladem. Přes značné nedostatky, které se na Březových Horách, ale i v širokém okolí v 16. století pravidelně při dobývání vyskytovaly, bylo získáno z těchto dolů od roku 1553 do roku 1574 celkem 10.660 hřiven stříbra, což je asi 2.992 kg.
Kromě již uvedených nepořádků při dobývání a při huti působily na příbramské dobývání i vnější události. Byly to především zhoubné nemoci, přírodní katastrofy, ale i držitelé města. V roce 1560 byl v Příbrami požár, při kterém bylo zničeno 60 hlavních domů a mnoho dalších domů bylo ohněm narušeno; roku 1582 vypukl v Příbrami náhle mor, kterému padlo za oběť již výše zmiňovaných 600 osob, převážně dětí a osob středního věku. Navíc byla Příbram v držení kruté a namyšlené Kateřiny z Lokšan. Spory mezi městem a vrchností řešil sám císař; spory měly za následek vyplenění příbramského zámku, který Kateřina z Lokšan dočasně obývala (1574). V tomto období také řada německých horníků odchází z Příbrami zpět do Krušných hor.
Úpadek příbramského dobývání měl nepříznivý vliv i na císařský dvůr. Proto 30. listopadu 1579 uděluje císař Rudolf II. Příbrami rozsáhlé privilegium a povyšuje ji na královské svobodné horní město s podmínkou, že všechny příjmy města z varného, činže a daně budou použity na hornické podnikání. Přesto dolování na stříbrných dolech udržovala obec jen s největším vypětím, aby městu zůstala zachována vyhlášená privilegia.
Kromě nevýznamných prací na štole Josef-Marie byla hornická činnost na Březových Horách od roku 1575 až do roku 1689 v úplné stagnaci. V roce 1689 se opět v Příbrami obnovuje činnost horního úřadu s působností na doly v blízkém okolí Příbrami, v Jílovém, v Novém Kníně a Kašperských Horách.
Na stagnaci dobývání v 17. století měla vliv především třicetiletá válka; město při této válce bylo několikrát vydrancováno vojáky a v červenci roku 1626 bylo celé vnitřní město zničeno požárem, který založila vojenská posádka. Po tomto neštěstí se v Příbrami začalo stavět až po roce 1670. Také v roce 1649 postihla Příbram další morová rána. Ve městě i v okolí zemřelo na tuto nemoc několik desítek lidí. Po skončení třicetileté války bylo v Příbrami napočítáno 399 dospělých lidí a na Březových Horách 72 lidí. V Příbrami v té době (1651) nebydlel ani jeden horník, na Březových Horách bylo devět horníků, jeden šichtmistr a dva důlní dozorci.
I v nejtěžších válečných dobách příbramská obec udržovala alespoň jeden důl v činnosti. Byl jím především důl Bohatá útěcha (Reichen Trost Grube) v Obecnici, který byl v činnosti (v provozování obce Příbramské) od roku 1610 do roku 1624 a od roku 1661 do roku 1675. Při zkoumání archivních dokumentů se nepodařilo zjistit, kdy důl Bohatá útěcha byl založen. Bylo to nesporně v 16. století. Z té doby jsou jen zprávy o dolování v oblasti Sádku, Drahlína a Německé Lhoty. Hornické práce u těchto obcí nejsou blíže specifikovány. Jen ve staré horní knize je zmínka, že 17. května 1539 a 26. ledna 1540 obdržel Volf Krajíř z Krajků a jeho spolutěžaři právo dolovati v uvedených oblastech. Z té doby je také u Drahlína řada kotlin a pinek. Hornická činnost u Drahlína ani u bývalé Německé, dnes Lhoty u Příbrami, nebyla v pozdějších staletích obnovena.