Rudní revír Štěpánov - Úvod
Jako štěpánovský rudní revír je označovaná oblast historického dolování na stříbrné, olověné a měděné rudy ležící na západním okraji svratecké klenby moravika SZ od Tišnova. Nejstarší zprávy o zdejším dolování pocházejí ze středověku, další rozsáhlé práce jsou kladeny do 18. století, větší průzkumné práce proběhly v letech 1957-1963 a 1986-1990.
Pozůstatky po hornické činnosti (šachty, obvalové tahy a pole) se nacházejí v katastrech obcí Koroužné, Švařec, Čtyři Dvory, Borovec, Štěpánov nad Svratkou, Olešnička, Horní Čepí a Černovice. Zachovaly se převážně v lesních komplexech a většinou nepodlehly likvidaci při rekultivacích. Přístupné jsou také některé štoly, v nichž jsou dokonce patrné i původně těžené rudní akumulace.
Z tohoto hlediska jde na západní Moravě o unikátní oblast, která má charakter přírodního hornického skanzenu.
Historii revíru byla věnována řada publikací i nepublikovaných prací, avšak údaje v nich uvedené jsou často rozporné a nesprávné. Z historického hlediska je základní prací o štěpánovském revíru šířeji zaměřená studie ďElvertova. O nové údaje ji dále rozšířili A. Polák a zejména H. Jurman. (1) Nevýhodou těchto prací však je, že postrádají mapky s přesnou topografickou situací horních děl. V tomto směru naopak vyniká nepublikovaná práce Štanclova, (2) i když se ani tento autor nevyhnul některým chybám a zbytečným komplikacím při zavádění nových jmen. Cenné topografické údaje o dolování jsou obsaženy v práci P. Chlupáčka, (3) v níž autor uvádí i některá důlní díla z publikované historické literatury neznámá, která jsou teprve postupně vyhledávána. Ostatní práce jen s většími či menšími chybami diskutují, příp. rozšiřují tyto starší údaje. (4) Současné mineralogické práce prováděné v rámci výzkumných projektů v Moravském zemském muzeu si vynutily zásadní revizi dosavadních údajů a smyslem předložené práce je především utřídit topografické a historické informace o jednotlivých horních dílech.
Předložený popis umístění jednotlivých horních děl vychází ze základních topografických map měřítka 1:10 000, listy 24-14-01 a 24-14-06, vydání z r. 1998. Lokality jsou popisovány a průběžně číslovány zhruba od severu k jihu a u názvů horních děl byla dána přednost názvům historickým, nebo byla pojmenována tak, aby se zamezilo vzájemným záměnám tak častým právě v topografii tohoto revíru (obr. 1). Provedena byla i revize katastrální příslušnosti, a to proto, že tradiční lokalizace v literatuře bývá často chybná.
Např. štola Mír nenáleží katastrálně k Borovci, jak uvádí např. T. Kruťa, ale ke Štěpánovu, některá díla v Cumberku patří jak ke Švařci, tak ke Štěpánovu.
stepanovsky-revir-mapa.gif
obr.1 - Celková topografická situace pozůstatků po historickém dolování Ag-Pb-Cu rud ve stěpánovském revíru.