Štěpánovský revír - Koroužné
1. Korouženská štola
Její původní název, „Koroschna Stollen“ z r. 1767, je používán ve všech historických mapách z 18. století. V literatuře se pro ni užívaly i další názvy: štola Sv. Jana Baptisty jako součást dolu Freundschaft Christi (Kristovo Přátelství), Důl Sv. Trojice, Horníčkova štola nebo štola proti Rösslerovu mlýnu. Dílo se nachází na levém břehu Svratky, asi 200 m sv. od mostu v Koroužném, na úpatí příkré zalesněné stráně nedaleko samoty "U Horníčků", vpravo od silnice z Koroužného do Víru. Nejpřesnější historická mapa štoly pochází z r. 1768 (obr. 2). (6) Celková situace důlních děl je rovněž zachycena v Urbanově mapě štoly z roku 1772. Ústí štoly uzavírají kovové dveře, za nimiž je štola v předním úseku zatopena do výše až 1 m. Chodba vede asi 52 m jv. směrem, pak probíhá ve směru SSV-JJZ, celková délka je asi 104 m, 77 m od vstupu je kolem 18-24 m hluboké zatopené hloubení. (7) Polák a Láznička udává velmi nepravděpodobnou délku štoly 259 láter ( asi 616 m). (8) Ve skutečnosti jde asi o vzdálenost mezi Korouženskou štolou a dosud spolehlivěji nelokalizovanou 10 m hlubokou kutací šachticí jv. od Koroužného, nedaleko od švařecké kaple, která měla ověřit pokračování "antimonitové rozsedliny k jihu. (9) Štola je při ústí ražená po křemenné žíle 60-100 cm mocné ve směru SZ-JV (10) a končí po necelých 60 m závalem. V 52 m byla zastižena druhá žíla, směru SSV-JJZ, asi 80-100 cm mocná, s masivní a páskovanou texturou. Je tvořena křemenem a místy kalcitem a Fe-dolomitem a uložena v biotitických rulách se svory, kvarcity a dolomitickými mramory, zrudněná antimonitem, arzenopyritem, sfaleritem, galenitem, bournonitem, (11) vzácně i boulangeritem. Štola je neznámého stáří, její úvodní část však byla ražena nepochybně ve středověku, nejpozději v 16. století. Nelze vyloučit její původní založení jako štoly dědičné, odvodňující výše položená díla. Detailní historii prací na této štole zpracoval na základě studia archivních pramenů P. Chlupáček a uveřejnil Houzar. (12) Intenzivně se zde pracovalo v letech 1767 až 1773. Rozsáhlé haldy před štolou, kde býval nalézán rudní materiál, byly zcela aplanovány už po I. svět. válce.
2. Obvaly nad Korouženskou štolou
O dolování v „Radušském pohoří“ (Raduška) existuje zmínka z roku 1554 v souvislosti se stříbrnými doly s lokalizací Oberradusch. (13) Některá díla tam byla součástí dolu Freundschaft Christi (viz. výše) nebo dolu Sv. Barbory, samostatná byla jáma Marie Pomocná, resp. jáma Božího Požehnání. Díla se nacházejí asi 50 m V od ústí Korouženské štoly v příkrém svahu, kde je v délce asi 200 m ve směru SSV-JJZ zachováno 8 mělkých a hlubších obvalů o průměru asi 3 m, ražených na výchozu "antimonitové rozsedliny" (Antimony Kluft). Jde pravděpodobně o zbytky úklonných šachtic, jejichž dno se ve dvou případech stále propadá; většinou jsou však polozasypané kamennou sutí. Na obvalech byl nalezen hojný arzenopyrit s pyritem v prokřemenělých horninách a karbonát-křemenných žilách, dále narůžovělý karbonát, bournonit, sfalerit, vzácně galenit a sekundární minerály. V severním pokračování obvalového tahu se na levém břehu potůčku nad příkrou zmolou nad Horníčkovým stavením zachovaly zbytky po šachtici a snad i po zavalené štole. Jde snad o dílo na téže žíle, označované v roce 1767 jako nálezný důl Marie Pomocná nebo v roce 1769 jako "jáma (těžařstva) Božího Požehnání v radušském pohoří u Horního Koroužného". Četné mělké prohlubně nejasného původu (snad po prospekčních pracích), někdy seřazené do směru Z-V se vyskytují ještě severněji v příkré zalesněné stráni nad levým břehem Tresenského potoka.
3. Důl Sv. Felixe (Zemanovo pole)
Asi 500 m jz. od mostu přes Svratku v Koroužném, asi 200 m SSZ od kaple, na mírném hřbetě na pastvině a v lesíku (dnes chatová osada) se nachází pozůstatky po dolování stříbrných rud. Název "Sanct Felicis Schacht, in Korosnorer Territorie" byl použit na mapě Aug. Scharnagla v roce 1769. Pokud je nám známo je lokalita zobrazena jen na této mapě, která ukazuje důlní díla v katastru Koroužného v topografické situaci, která nejlépe odpovídá právě tzv. Zemanovu poli (obr. 3). Později tam pracovala společnost vedená Narstani de Weissem (r. 1776), důl byl tehdy zván Josefovým. Běžně užívaný název Zemanovo pole (ojediněle i Zemanova skála) se objevuje u sběratelů minerálů ve dvacátých letech 20. století. (14) Na lokalitě je zachována propadlina po šachtě o průměru asi 10 m s obvalem navršeným při jejím v. a s. okraji, dále zbytek úklonné šachtice (15) a dalšího díla, s velkými plochými odvaly, ražených ve výchozech šedých kalcitických mramorů a velká halda se zarovnaným povrchem (JZ od šachty). Vstupy jsou dnes zcela zavaleny, zčásti také zasypané odpadem. Galenit, sfalerit a vzácně chalkopyrit tvoří nepravidelné metasomatické vtroušeniny a impregnace v mramorech nebo jsou součástí žil tvořených kalcitem a dolomitem, uvádí se i křemen a baryt.
dul-svateho-felixe-mapa-1769-obr-3.jpg
obr.3 - Šachta sv. Felixe na Zemanovi poli v Koroužném. Historická situace z r. 1769 v mapě A. Scharnagla (Geofond Kutná Hora)
4. Důlní dílo za samotou Vorel
Na úpatí svahu Orelského kopce na pravém břehu Svratky, asi 500 m SSZ od mostu ve Švařci, za samotou Vorel, asi 40 m j. od ústí nové vodohospodářské štoly se nachází rozsáhlé důlní dílo. K lokalitě se vztahuje i jméno Drahoš. (17) K tomuto dolu (-ům) se vztahuje d´Elvertův (18) údaj o "Stollen und Schacht aus Silber und Blei im banisater Gebirge z roku 1774. Vzhledem k tomu, že název "Gebirge" býval v revíru používán pro nápadně vyvýšený terén, je velmi pravděpodobné, že d´Elvertovo označení zahrnuje celou skupinu rudních ložisek na pravém břehu Svratky od dnešního Panisádku až k Zemanově poli. (srovnej i termíny jako Borowetzer Gebirge, Czepper Gebirge nebo Zumberger Gebirge použité ve štěpánovském revíru J. Ch. Urbanem v r. 1771). Sekanina (19) uvádí, že vysoko ve stráni v tomto prostoru jsou dosti rozsáhlé stařiny, blíže neprozkoumané. Orientační průzkum zde však jejich existenci nepotvrdil. Kutací práce jsou nepřímo doloženy v letech 1680-1681, kdy jsou v matrikách doloženi horníci ubytovaní na samotě Vorel, mezi nimi i "havíř stříbrné rudy" Řehoř Krütsch z Kremnice. (20) Podle Poláka (21) průzkumná šachtice otevřela třípatrový systém chodeb se zatopeným spodním patrem, v nichž byly ještě nalezeny zbytky starého odvodnění, dřevěná čerpadla, dřevěné roury a korýtka. Dílo bylo údajně zdokumentováno a ovzorkováno, po dokumentaci jsme však pátrali marně.22 V mělké sníženině u cesty se nachází pravděpodobně zakryté ústí tohoto historického díla, odkrytého v době nového geologického průzkumu v šedesátých letech. Toto místo je označeno jen ohrádkou z několika železných prutů. Ve stráni nad tímto ústím se nachází asi 3 m hluboká zasutá šachta s nevýrazným plochým odvalem, která má průměr 5 m a jejíž dno se stále propadá, Hojný rudní materiál je reprezentovaný drobnými zrny galenitu a hnědého sfaleritu v prokřemenělých horninách, Ojediněle se vyskytuje drobnozrný chalkopyrit. Objevuje se i žilný bílý baryt zrudněný galenitem a jako na jediné lokalitě na Štěpánovsku je přítomný v alterovaných horninách hojný fuchsit.