Železnohorské vápenictví - cementárna Prachovice - starý závod
prachovice-rotacni-pec-1970-panel.jpg
Jedna z rotačních pecí starého závodu (~1970)
Rozmach výroby po II. světové válce
Prameny k období okupace prakticky nejsou. Další ověřený údaj je až z 9. 5. 1945, kdy obec převzala správu lomu, vápenek a mlýnů do svých rukou. Znárodnění podniku Králodvorská cementárna a.s. bylo vyhlášené až 27. 12. 1945.
Ještě v průběhu roku 1945 prováděla v Prachovicích dánská firma L. C. Smith ve spolupráci s Králodvorskou cementárnou za účelem výstavby cementárny geologický průzkum, ale po vyhlášení znárodnění 28. 10 1945 od svého úmyslu ustoupila.
29. 11. 1945 došlo ke znárodnění veškerého majetku České obchodní společnosti a jeho začlenění do národního podniku České cementárny a vápenice v Praze. K tomuto podniku byl přičleněn i majetek firmy Králodvorská cementárna v Prachovicích. Byl to vápencový lom, vápenka, mlýn na mletí vápence a vápenka v Závratci.
Stavba a provoz "starého závodu"
Myšlenka stavby velké cementárny v Prachovicích pochází již z předválečných let, kdy byly prováděny geologické průzkumy a prošetřovány vodohospodářské poměry na řece Chrudimce. V důsledku válečného konfliktu bylo od výstavby cementárny upuštěno, pokračování bylo po válce.
Jak již bylo uvedeno, v roce 1945 provádí průzkum dánská firma L. C. Smith a v letech 1946 až 1947 provádí z pověření Českých cementáren a vápenic průzkumné práce pro výstavbu vápenky pražská firma Jelínek. V letech 1947-1948 je proveden geologickým ústavem nový průzkum. Při intenzivní těžbě byla odhadnuta zásoba vápence na 100 let.
Znárodněním Králodvorské cementárny a.s. připadly lomy v Prachovicích Českým cementárnám a vápenicím. Ihned začaly přípravné projekční práce na cementárně. Původně měl být závod postaven v místě tzv. "obecního lomu v Prachovicích". Nakonec bylo použito návrhu firmy Schmidt a závod byl umístěn v údolí.
O živnostensko-právní povolení výstavby požádaly ještě České cementárny a vápenice 17. 2. 1949. Ve zdůvodnění udělaného povolení bylo zvýšení výroby cementu v rámci výstavby státu v rozsahu schváleném zákonem o první pětiletém hospodářském plánu ČSR. Povolení bylo vydáno na následující akce:
a) výstavba cementárny
b) výstavba vápenice
c) dílčí předložka železniční tratě Heřmanův Městec - Prachovice a zřízení vlečky
d) úprava křižovatky a příjezdové silnice
e) dílčí regulace potoka
f) zvětšení a úprava rybníka Peklo vč. vodovodu průmyslové vody
g) Rozšíření lomu vč. zřízení hliniště
h) vybudování sídliště - kolonie bytů pro zaměstnance
Vlastní ideový návrh a podklady pro generel celého závodu vypracovali pracovníci Českých cementáren a vápenic v Praze. Po zrušení Českých cementáren a vápenic dodávalo podklady pro projekční práce vývojové a konstrukční pracoviště ve Dvoře Králové, později až do doby zřízení n.p. Keramoprojekt, České keramické závody v Praze, kam přešli pracovníci z uvedených pracovišť.
Po zřízení národního podniku Prachovická cementárna a vápenice se tento podnik stal investorem celé výstavby.
logo-cevap.jpg
Nejstarší obchodní značka
Ještě České cementárny a vápenice zadaly objednávku na dodávku strojního zařízení První brněnské a Královopolské strojírně. Po zřízení n. p. Přerovské strojírny přešla zakázka na tento podnik. Termíny uvedení cementárny do provozu - zkušební výroba slinku 1. 10. 1953 a výroba cementu 31. 12. 1953 - nebyly dodrženy. Důvodem bylo opožděné předání kompletního projektu od Keramoprojektu Přerovským strojírnám. Splněn nebyl ani další termín zkušebního provozu 1. 9. 1955, stanovený vládním úkolem. Důvodem bylo opoždění a nekompletnost dodávky strojního zařízení. Náhradní termín nájezdu 1. 11. 1955 byl dodržen i přesto, že na konci roku 1955 chybělo ještě 260 pracovníku z celkového počtu 620. Po počátečních problémech umocněných ještě velkými mrazy (zamrzly např. míchače kalu) nejela cementárna plynule až v dubnu 1956.
Zvolený "mokrý způsob výroby" se pro prachovickou cementárnu v dané době ukázal jako správný. Dokázal to více než 25-letý provoz závodu, kde přes značnou pestrost suroviny bylo možno zabezpečovat trvale dobrou kvalitu běžných druhů cementu, později potom i výrobu dalších druhů pro vysoce náročné stavby. Jako příklad lze uvést speciální cement Sulfares odolný proti síranovým vodám, používaný především pro výstavbu pražského metra, silniční cement pro výstavbu dálnic a letištních ploch. Ve výrobním programu byl i cement pro export, který se exportoval například až na Kanárské ostrovy.
Generálním dodavatelem technologie, kromě vrtné a těžební techniky a odprašovacích zařízení, byly Přerovské strojírny, pro které byla dodávka první cementářské technologie do Prachovic prubířským kamenem - až dosud zabezpečovaly vybavení cementáren vždy zahraniční firmy.
Jádro provozu tvořily 3 rotační pece, 3,6 x 120 m, 2 drtící linky, 4 surovinové a 4 cementované mlýny 2,5 x 14,0 m, tzv. kalové a uhelné hospodářství, 2 sušárny strusky, 3 balící stroje. V lomech pracovaly nejdříve dieselové, později naše a sovětské elektrické bagry, dopravu zajišťovaly Tatry 111, později Tatry 138.
Během let došlo k několika rekonstrukcím, například v roce 1960 byly rotační pece převedeny na topení mazutem, původní odprášení rotačních pecí bylo v roce 1974 nahrazeno na tu dobu pokrokovými hadicovými filtry CEAG, přistaveno bylo dalších 9 sil na cement a pod..
Po najetí cementárny do trvalého provozu (1956) se celý podnik skládal ze základního závodu (cementárna), později z nové prachovické vápenky (1958) a dále z pobočných závodů: vápenek v Železném Brodě, Jesenném, Závratci a Vápenném Podole. Rychlý nárust výroby vápna v Prachovicích (o prachovické vápence bude ještě pojednáno) umožnil, aby všechny uvedené závody se zastaralou technologií byly postupně zastaveny: Závratec v roce 1960, Železný Brod 1963, Vápenný Podol 1965, Jesenný v roce 1968 přešel na jinou výrobu. Pro zabezpečení spotřeby vápna a mletých vápenců v oblasti Krkonoš byl naopak vybudován v roce 1964 nový moderní závod, který v roce 1991 delimitován a pod názvem Krkonošské vápenky Kunčice, a. s. je dosud v provozu, i když výroba vápna byla ukončena v roce 1997.
V rámci výstavby cementárny bylo pro zaměstnance v obci postaveno 280 bytů, mateřská a základní škola, rozšířena byla i obchodní síť. S významnou podporou cementárny bylo v 70. letech postaveno 32 rodinných domků.
Za dobu "starého" závodu (cementárny) v Prachovocích (1956 - 1981) bylo vyrobeno více než 14 mil. tun cementu.
Podnik vedli ředitelé: Klement Bok, Jan Lukáš, Čeněk Vincour, Jaroslav Turina, Ing. Eduard Bogdan, Ladislav Kozel a Ing. Jaroslav Preisler.