Muzeum Mineral.cz 

Chrudimská vápenná pec byla vybudována v roce 1893 nebo 1897 poblíž Chrudimského nádraží. Na její existenci upomínají místopisné názvy "U vápenky" a "Za vápenkou". Stvba se v pozměněné podobě dochovala do dnešních dnů ale v terénu ji na první pohled najít nelze a ani místní o ní moc nevědí. Vápenka však stojí v ulici "U vápenky" (čp. 145/III, staré číslování 61) dodnes. Její zbytky lze spatřit uvnitř areálu prodejny stavebnin firmy RAAB KARCHER. Z šachtové pece se zachovalo kompletní "přízemní patro", využívané jako sklad materiálu.

Historie chrudimské vápenky

3. ledna 1845 Jan Nepomuk Walheim, magistrátní rada v Budíně v zastoupení manželky Rosiny roz.Krátké, prodal Karlovi, svobodnému pánu z Geistlerů za 734 zl 3 kr stříb. pole 1 jitro 575 čtver. sáhů s tam stojící sušírnou "která však nyní jako obytné stavení číslem 145 v Kateřinském předměstí poznačena jest". Část zahrady byla změněna ve stavební parcelu, na které poté byla v roce 1893 postavena továrna na podolské vápno.

Ten vlastnil vápenku do roku 1896 kdy byla prodána Emanuelu Jeřábkovi, Jani Kňákalovi Emanuelu Šafránkovi a Antonínu Kodrlovi. První tři jmenovaní vlastnili po 2/7, Antonín Kodrla 1/7 závodu.

Jednotlivé zdroje informací se trochu rozcházejí. Toto je další varianta:

V roce 1897 založili chrudimští občané Jan Kňákal, stavitel Jeřábek a městský technický správce Emanuel Šafránek vápenou pec (byla umístěna v prostoru prodejny Staviva za kolejištěm hlavního nádraží), která pod firmou "Továrna na podolské vápno v Chrudimi" pálila vápno z vápancových lomů ve Vápenném Podole. Pec byla zapálena poprvé 16.2.1897. (to praví kniha Chrudimsko a Nasavrcko)

V roce 1909 koupil vápenku František Růžička a provozoval ji až do roku 1922, kdy 13.února bylo podle trhové smlouvy připsáno vlastnické právo Stanislavu Pospíšilovi (2/3) a Čeňku Pospíšilovi (1/3). Čeněk Pospíšil pak 4. října 1926 prodal svůj podíl bratrovi Stanislavovi a ten provozoval živnost až do 11. ledna 1940. To byla pravděpodobně z důvodu válečného nedostaku paliva výroba vápna zastavena. 22.května 1948 byla živnost "Vápencový lom, výroba vápna a rákosových stropních rohoží" zrušena a název firmy byl změněn na "Obchod železem a stavebninami".

Kdy došlo k částečné domolici vápenných pecí nevím, domnívám se však, že se tak stalo v padesátých létech po znárodnění soukromého majetku 'rudým' režimem. Pec byla až pod střechu technologického přístavbu ubourána a materiál z ní skončil bůh ví kde. Vlastní technologický a manipulační přístavek (dřevěná či zděná přístavba okolo celé pece) však zůstal díky kontinuálnímu využívání stavby zachován v takřka nezměněné podobě. U jiných dochovaných pecí po něm není ani památky a o jeho existenci svědčí jen otvory ve zdivu pecí. Škoda jen, že nejde pozůstatzky vápenných pecí zkombinovat a vytvořit tak jednu kompletní.