Muzeum Mineral.cz 

Vápno se ve zdejší vápence vyrábělo od roku 1877 do roku 1941. Vápenec z lomů v Prachovicích se ke zpracování dovážel pomocí koňských potahů a po zprovoznění železniční dráhy v roce 1882 železnicí. Stejným způsobem bylo vápno dodáváno odběratelům. I přes to, že z objektu vlastní vápenné pece odnesl zub času všechny dřevěné prvky, patří kostelecká pec k nejzachovalejším v oblasti.

Díky pečlivě vedené obecní kronice, sepsané kronikářem panem Rostočilem, se dochovaly podrobné záznamy o její stavbě a provozu.

Společné pece na vyrábění vápna podolského v Kostelci

Dne 19. září 1875 bylo vydáno povolení ke stavbě vápenky v Kostelci. V povolení se připomíná, že stavby musí být provedena podle přiloženého nástinu. Ten nakreslil pan stavitel Studnička v Chrudimi dne 15. září tohoto roku. Obecní úřad v Chrudimi toto doplnil a povolení vydal 1875. Podepsán Václav Pátek, starosta obce. Stavba byla provedena na katastru č.587, majitele Josefa Nováka, rolníka v Kostelci č.p. 16.

Byla uzavřena veřejná společnost na pálení vápna v Kostelci. Vápencový lom pronajali společníci u Boukalky na katastru obce Vápenný Podol. Tam byl vápenec lámán, vyvážen na cestu, nakládán na koňské povozy a dopravován tak k vápence v Kostelci. Výroba vápna mohla být započata až když byly také patřičné zásoby otopu. Vápeníci a jiní majitelé koňských potahů svážely pařezy z okolních lesů a uhlí až z Pardubic. O tuto práci, zvláště v prvních letech po zahájení provozu ve vápence byl zájem i mezi hospodáři. Ale nebyla to práce tak jednoduchá. Nemohli dovážet špatné uhlí a shnilé pařezy se také nehodily na pálení vápna. Nejdůležitější byla hodnota dovezeného vápence. Uzavírány byly proto smlouvy mezi dovozci a továrnou, ve kterých už bylo psáno, že špatný vápenec musí dovozce sám na své náklady vyvézt z pozemku továrny.

Pece byly typu cylindrového. To znamená, že po založení dna dřevem a uhlím byly dosypány vápencem (180 metráků) a pak byly zapáleny (i jednotlivě). Asi po čtyřech dnech se začalo hrabat první vápno. To bylo po každém spadnutí. Dolů se vyhrabalo vápno a nahoru se dosypal vápenec. Denně ze z každé pece vyhrabalo kolem 100 metráků vápna. Třeba osm měsíců se trvale pálilo. Jakost zdejšího vápna byla výborná. Bylo používáno na velké a důležité stavby a ještě potřebnější bylo pro chemické účely.

Začátky byly zvlášť těžké. Po nakloněném mostě, který vedl od uloženého vápence až na vrch obou pecí, muži vyváželi ve dvojicích na kolečkách vápenec aby jím zaplnili pece. Přísun uhlí a pařezů k pecím a odvoz vápna od pecí byl prováděn také na ručních kolečkách. Ve vápence pracovalo 15 dělníků, ve skále 10. Rozvoz vyrobeného vápna obstarávali vápeníci na vozech s koňskými potahy. V prvních letech i jednotlivci vozili vápno na trakařích, ba i na zádech v koších roznášely i ženy po vesnicích "vápno na podbělování a nakládání vajec".

Vápeníci od počátku provozu vápenky tvořili jakousi kastu. V Sušicích a ve Vižicích se vápenictví stávalo zaměstnáním rodovým. Děda začal, syn pokračoval - a končil. To už přišla doba kdy přeprava otopu i vápna byla prováděna vlaky. Podrobně o těch dobách píše Holub, vápeník ze Sušic.

Když v roce 1882 byla uvedena do provozu lokální dráha Přelouč - Vápenný Podol a Prachovice, nechali si společníci postavit ze sousední "dráhy železné" vlečku k vápence. Podle zachovalých spisů ohledně stavby této vlečky nebyla to záležitost jednoduchá. Ač zástupci dráhy vysvětlovali firmantům potřebu vlečky a připomínali že později nebude už tak jednoduché stavbu vlečky provésti, přece společníci dlouho otáleli s objednávkou stavby vlečky. Mnoho lidí by přišlo o práci s dovozem materiálu a vápeníci by se stali minulostí. Byly potíže i s odkoupenímpozemku pro kolejiště i když ten pozemek patřil vedoucímu firemantu panu Novákovi.

Po vybudování vlečky vozili vápenec z lomů do Vápenného Podola na dráhu a odtud v železničních vozech až k vápence. Vyrobené vápno bylo zpočátku posíláno jen do vzdálených míst, do bližšího okolí jezdili stále vápeníci. Nakládání vápna do vagonů se dělo primitivně. Dva muži v dřevěných nůškách nesli vápno od pecí po šikmo položených prknech až do vozu. Byla to těžká práce se zátěží 100 - 150 kg. Až v roce 1907 bylo jednáno s kovářem Musilem ve Vápenném Podole, který podepsal smlouvu o postavení kompletní dráhy s vytahovadlem k vrcholu pecí. Pomocí tohoto zařízení byla už doprava vápence k pecím lehčí. Dva muži točili klikou u graniku nahoře u pecí a tím uváděli do pohybu dole naložený vozík jedoucí po kolejkách až nahoru k pecím. To bylo od roku 1908.

Později, když 6 koní silný benzínový motor tahal vozíky, byla práce značně ulehčena. Elektrický motor ke graniku dal až poslední majitel vápenky v roce 1938.

Ten také vybudoval betonovou rampu pro přísun zboží od vozů železničních a pro nakládku do nich. Používal vozíků o nosnosti 5 metráků. Toto značné ulehčení a zrychlení práce bylo už opravdu poslední.

Od založení měla vápenka firmu: "Společné pece na vyrábění vápna podolského v Kostelci". Byla to veřejná společnost čítající 39 společníků asi z 15 obcí. Zastupována byla 4 zvolenými firemanty, kteří vedli celý závod. V roce 1877 byla sepsána první smlouva na dobu 25 let. V roce 1905 byla sepsána další ale už na dobu neurčenou. Od roku 1909 nesla vápenka firmu: "Pece na vyrábění Podolského dr.Horáka v Kostelci". V roce 1927 byla další společnost: "Karel Poluda a spol Kostelecké vápenné pece Heřmanův Městec". Když v roce 1938 přišla vápenka do dražby, byla odkoupena slečnou účetní Chládkovou, provdanou za Řeháka. Poslední jméno na firmě byl Řehák Rudolf.

Po zahájení provozu v roce 1877 byla vápenka a obec Kostelec známa široko daleko. Zvláště drobný prodej vápna prováděný vápeníky po domácnostech uvědomoval kupující i ve vzdálenějších místeck o existenci Kostelce. Když v roce 1936 byl v Kostelci založen fotbalový klub SK Kostelec u Heřmanova Městce, jeho mecenášem byl Poluda, který nemálo pomohl klubu. Hříště měli u lesa pod "Obrázkem" při vjezdu do lesa k Tasovicům na tzv. Novákově kopci. Všichni, kdo šli na kopanou, jejich cesta vedla okolo vápenky. V tu dobu se Kostelec stal ještě známější obcí. Často na cizích hřištích bylo na kostelečáky pokřikováno "vápeníci". To ale nebylo každým přijímáno jako nadávka hanlivá.

Když 18. března 1941 zapalovali pec, netušili, že už z nikdy nebudou zapalovat další. Ještě několik dní vystupoval kouř z vápenky a byl - konec! Pece vychladly, ruch ve vápence utichl. Majitel sice dělal zásoby ve vápenci, připravoval obnovení provozu ale to se již nikdy nepodařilo. Válka se přehnala přes Polsko, Němci ale šli dál. Každý věřil že neprojdou na východě, že bude brzo po válce, konec hrůzám. Žel ty hrůzy trvaly ještě léta. Uhlí byl stále větší nedostatek. V roce 1942 přišlo rozhodnutí z okresu že vápenka v Kostelci už nikdy nebude v provozu. Vápenec byl prodán na opravu silnic. Již v roce 1941 započatý prodej stavebib ve vápence, byl tento rok ještě více rozšířen. Pravda, větší množství uhlí ani vápna ke koupi nebylo. Příděl od okresu byl malý a nepravidelný, nebyl řízen žádnou určitější nárokovostí. Vápno sem docházelo z vápenky v Podole. Byl rozšířen sortiment cementových a kameninových výrobků.

V roce 1948 byl vydán zákaz dalšího obchodování. Tím končil veškerý provoz v celém areálu vápenky. Majitelé se přestěhovali do vsi a celou vápenku prodali.

Další osudy lze nejlépe doložit fotografiemi, které ukazují postupné devastování stavby. Vše, co bylo dřevěné, vzalo za své, zůstala jen vlastní kamenná pec a pilíře rampy a na koruně pece bylo několik pěkných stromů. V relativně zachovalém stavu se zachovala především díky jejímu bývalému majiteli panu Roztočilovi.

Dne 8.11.2007 jsem obdržel následující dopis od nového majitele:

Dobrý den,
věnujte mi prosím trochu svého času. Jmenuji se Michal Drábek a jsem již rok novým vlastníkem rodinného domku spolu s vápenkou v Kostelci u H.M. Snažil jsem se o této stavbě něco dozvědět a v podstatě jediná zmíňka je na Vašich stránkách MINERAL.cz. Chci se zeptat, kde jste tyto informace a fotografie získal a jestli mám šanci se k nim dostat také. Po zahájení rekonstrukce zahrady a odkrytí této stavby se, alespoň myslím, zvedl zájem okolojedoucích a okolojdoucích o vápenku. Přemýšlím o založení www stránek,které by se věnovali pouze této vápence, a kde by se všichni mohli dozvědět vše podstatné a zajímavé. Vadilo by Vám, kdybych poté použil informace z Vašich stránek? Za samozřejmé považuji upozornění na Vaše stránky. Děkuji Vám za odpověď a případné svolení Michal

Jasně, že nevadilo. Vypadalo to, že nový majitel se bude o památku dobře starat a vdechne ji nový život.

Jenže celý projekt rekonstrukce zahrady se poněkud zvrhl ... Několikrát jsem jel později kolem a bylo mi podezřelé, že se okolo pozemku začíná stavět nevzhledný betonový plot, budova váhy je z části zbořena a všechny stromy jsou vykáceny. Ale nakonec, proč by na pozemku nemohlo být třeba hřiště na minigolf s působivou kulisou staré pece ... Jak byla provedena 'rekonstrukce' zahrady je patrné na fotografiích z ledna roku 2011.

Když jsem na podzim roku 2010 jel okolo kostelecké vápenky, nechtěl jsem věřit svým očím. Pec je pryč, je zbořená! Začal jsem se zajímat z jakého důvodu. Povolení na její zboření vydal stavební odbor obecního úřadu v Heřmanově Městci. Údajně se tak stalo kvůli jejímu špatnému technickému stavu. O něm si lze nejlépe udělat předtstavu z několika fotografií, pořízených v srpnu roku 2007. Mimo jiné je z nich patrné, že v té době pec byla zbavena náletových dřevin. Že by se její stav za dva či tři roky tak radikálně změnil tomu nemuže žádný soudný člověk uvěřit. Jak je možné, že tomu uvěřil stavební úřad je mi záhadou.

A tak zatím co o někoilik km dál je v Závratci za mnoho milionů rekonstruována vápenka, jejiž technický stav a statika byla nesrovnatelně horší než stav pece v Kostelci, byla tato zbořena a na jejím místě stojí sluneční elektrárna.

Vápenka v Kostelci byla významnou technickou památkou. V seznamu technických památek, vydaném v roce 2002 se ve druhém dílu na straně 253 uvádí toto:

Významná památka vápenického průmyslu v oblasti Železných hor stojí u domu čp. 67 v sousedství železniční stanice Kostelec. Byla postavena f. K. Poluda a spol. pro rolníka Josefa Nováka podle "nástinu" (tedy jednoduché plánové dokumentace) vypracovaného Františkem Studničkou, stavitelem v Chrudimi. Stavební povolení bylo vydáno 19.9.1875, avšak k zahájení jejího provozu došlo až v roce 1877.

Vápenická pec je kamenná stavba obepnutá kleštinami. Uvnitř jsou dvě šachtová peciště. V dolní části pece jsou umístěny vybírací otvory, asi ve třetině výšky se nacházejí otvory topenišť. Do každé šachty ústí čtyři topeniště a dva výtahy na vápno. Těleso vápenky, vyzděné z lomového kamene a pálených cihel, je dobře zachovalé, včetně detailů, především dvířek vybíracích otvorů. Chybí provozní budova, která obklopovala vápenku do výšky asi tří podlaží. U pece stojí pilíř mostu pro dopravu vsázky. Zachovala se též provozní rampa se zbytky výtahu sloužící k přepravě vápna do vagónů úzkokolejné trati. Zarostlé těleso trati vedoucí k sousední železniční stanici je v terénu dosud patrné.

Soubor dochovaných objektů dotváří ojediněle zachovalá váha na vápno - nevelký přízemní zděný objekt krytý sedlovou střechou, přesazenou v hlavním okapovém průčelí nad desku váhy, která se dochovala jako jediná součást mechanismu váhy.

Šetřením Policie ČR na základě podaného podnětu ohledně zničený technické památky neznámým pachatelem bylo zjištěno následující:

... bylo provedeno šetření, kterým bylo zjištěno, že předmětný objekt vápenky v Kostelci u Heřmanova Městce, nebyl evidován jako technická památka a neměl stanoven žádný způsob ochrany. Stavební úřad v Heřmanově Městci obdržel dne 26.6.2010 od vlastníka nemovitosti ohlášení o odstranění nebytového objektu - vápenky v Kostelci u Heřmanova Městce. Po posouzení záměru vlastníka stavební úřad v Heřmanově Městci zjistil, že obvodové zdivo je v důsledku nepříznivých povětrnostních vlivů silně porušeno a tím dochází k jeho postupnému uvolňování a rozpadávání. Závadný stav nemovitosti ohrožoval vlastníky přilehlého pozemku a obyvatele domu čp. 67 v obci Kostelec u Heřmanova Městce a proto stavební úřad opatřením ze dne 19.7.2010 demolici povolil.