Železnohorské vápenictví
zeleznohorsky-hrbet.jpg
Železnohorský hřbet s Lichnicí uprostřed
Železné hory jsou geologicky nejkomplikovanějším a nejpestřejším územím celých Čech. Ložiska vysoce kvalitního silursko-devonského vápence se v Železných horách vyskytují pouze v okolí vápenného Podola a Prachovic. Samotné ložisko Prachovice - Vápenný Podol tvoří 2,5 km dlouhý a 600 m široký pruh. Původní mocnost 150 m byla tektonickým pochodem zvýšena na 450 m. Prachovické ložisko je bohaté i na drobné krasové útvary a tak je možno v okolních ordovických sedimentech nalézt otisky graptolitů a trilobitů. Z početných jeskyní lze jmenovat jeskyni Páterovou - netopýří.
Nejstarší písemné zmíňky o počátcích těžby vápence v oblasti Prachovic a Vápenného Podolu pocházejí z roku 1398. To bylo vápenné malty použito při stavbě hradu Lichtenburg (Lichnice) a z obydlí lamačů kamene - skalníků, vznikla osada Prachovice. Ta byla pravděpodobně podle vápenného prachu také pojmenována. Vápno, které bylo při stavbě hradu použito, pocházelo nejspíš z drobného výchozu vápence v Helvíkovském údolí (přímo v podhradí) a nebo ze skal, vystupujících okolo obce Prachovice v těch místech kde se dnes rozkládá cementárna. Vápno se dlohou dobu pálilo v jednoduchých zemních pecích - jamách - a nebo v milířích.
Ve větším množství se začalo vyrábět v době, kdy panství heřmanoměstecké spolu s Vápenným Podolem patřilo Šporkům. Ti nechali vybudovat jednoduché vápenky vytápěné dřevem.
Skutečný rozmach výroby nastal až v poslední třetině devatenáctého století, kdy bylo v oblasti postaveno několik kruhových a šachtových pecí. V Prachovicích to byly dvě, ve Vápenném Podole tři a v Kostelci u Heřmanova Městce a v Závratci u Třemošnice po jedné peci. K těm je ještě potřeba připočíst vápenky v Chrudimi a Pardubicích, které byly zdejším vápencem zásobovány.
Další, obzvlášť důležitou událostí pro rozvoj vápenictví v oblasti bylo postavení železné dráhy do Vápenného Podolu a následně vybudování odbočky této trati z Tasovic do Prachovic. Velký význam měla také lanová dráha, kterou byl dopravován vytěžený vápenec z Prachovic do nedaleké vápenky v Závratci.
Po druhé světové válce nastala velká poptávka po stavebních materiálech a proto byla po roce 1950 vybudována velká vápenka a cementárna. Postavení tohoto moderního závodu vedlo posléze k zastavení provozu ve starých závodech.
