Skoč na menu

Stříbrné doly příbramské v plamenench

Vojtěšský důl

Na důle tom udál se ráno 2. června rozčilující případ.

As o půl sedmé odhodlal se hormistr Steffan, že s horníky Lundlerem, Kvapilem, Duškem a Tomáškem se spustí do nejdolejších pater důlu Vojtěšského, aby tam po mrtvých i živoucích lidech pátrali.

Mužové statní dostali se až ke 30. obzoru, do hloubi 1030 metrů. Kvapil, Dušek a Tomášek nalezli v brzku mertvoly horníků Milce, Duchoně, Hrubce a Malého, i naložili je do vozíku, avšak sotva smutnou tu práci skončili, seznali k svému ustrnutí, že z družiny jich hormistr Steffan s dělníkem Lundlerem zmizeli.

Nesmírně zděšeni pustili se hned do hloubi štoly, aby druhy své vypátrali, leč hledali je po drahnou dobu nadarmo.

Jsouce přesvědčeni, že se jim přihodilo neštěstí a že i oni sami snad stanou se obětí katastrofy, dali rychle osobám u vytahovadel výstražné znamení, i byli v zimničném kvapu z dolu vysvobozeni. Horníci, kteří vytahovadlo řídili i přečetné obecenstvo byli jati postrachem, když seznali, že hormistr Steffan zůstal v dýmajících hlubinách. Jakmile mrtvoly, vozík plnící, byly složeny, vydala se okamžitě jiná skupina dělníků do šachty, aby po zmizelých pátrala.

A tu v největší hloubi, v 30. obzoru, nalezli hormistra Steffana i s horníkem Lundlerem - polomrtvé, umírající v posledních mrákotách. Tito byli zabloudili do štol jedovatými plyny naplněných; když pak je hnilobný zápach hrozil zadusiti, vrátili se ku vchodu do obzoru. Leč tam již nenašli více vozíku, jenž se zatím s jejich druhy a dvěma mrtvolami do výše vyšinul, poloudušení žhavými výpary. Když Steffan a Lundler byli ze šachty vyneseni na čerstvý vzduch, podařilo se je po delší době lékařům vzkřísiti a k vědomí přivésti, leč trvalo to pak ještě několik hodin, než se na smrt zemdlelí nebožáci zotavili - zemdlení a utýraní vyhlíželi, jako by byli vyšli z hrobu.

Mezi tím, co lékaři choré ošetřovali, přibyl k důlu ministr orby, hrabě Falkenhayn; ten navštívil okamžitě nemocné, poptával se po jejich stavu zdravotním.

Hormistr Steffan zotavil se tou dobou již tak dalece, že mohl na otázky ministrovy odpovídati; horník Lundler nebyl však s to vypraviti ze sebe ani slova.

Ministr Falkenhayn navštívil katastrofou stížené doly a rozmlouval na nich o hrozném tomto neštěstí jak s úředníky, tak i s dělníky. Na dolech zdržel se několik hodin, načež zavítal na báňské ředitelství, kde nařídil, aby pohřby všech mrtvých horníků děly se nákladem důlní správy, a aby vdovám jejich vyplacen byl na zmírnění nouze prozatím ihned celoměsíční plat jejich mužů. Ministra provázeli po dolech báňský hejtman pan Kautný a vrchní báňský a dvorní rada pan Novák, řiditel příbramských dolů.

O půl 2. hodině 2. června přijel místodržitel hrabě Fr. Thun. Na nádraží očekávali jej ministr hrabě Falkenhayn, báňský hejtman Kautný, správce dolů, vrchní báňský rada a dvorní rada Novák, okresní hejtman baron Weber. Místodržitel prohlédl si od poledne katastrofou stížené doly.

Pokračovalo se v záchranných pracích, a sice až do poledne, kdy nová řada mrtvol byla ze šachet vyvezena. Práce pomocné byly však brzo zastaveny, jelikož horníci, kteří se po několikráte do dolů spustili, byli již hrozně unaveni a vysíleni; několik z nich bylo dokonce jato záchvatem mdlob.

Ti, kdož se vrátili ze šachet, vyprávěli, že za dřevěným brlením, i za balvany v jednotlivých patrech leží nakupeny stohy mrtvol, černým dýmem začazených, a celé kupy zurážených a utrhaných lidských údů, rukou, nohou i hlav.

V šachtě Františka Josefa, kde se rovněž horlivě pracuje, bylo do 7 hodin z rána vytaženo 20 mrtvol. Bylo tam nalezeno též množství roztříštěných lidských údů. Na Anenské šachtě děly se dopoledne nové pokusy proniknouti dolů - avšak sestup osob nebyl vůbec možný.

Dle pověsti nalézá se v dole tom asi 38 horníků.

Rovněž do Prokopovy šachty není možno se dostati. Marianská šachta ostane rovněž ještě delší dobu nepřístupnou pro dusivý kouř a jedovaté plyny. Marnými objevily te též pokusy proniknouti Vojtěšskou šachtou do Marianské. Včera o půl 1. hodině odpoledne dáno z 28. obzoru šachty Františka Josefa 28 signálů zvoncem, podle čehož se soudilo, že jsou dole ještě živé osoby. Horníci na rychlo se spustili do 28., 29. a 30. obzoru, ale nenalezli nikoho. Také následující jízda neměla výsledků. Při třetím sestupu nalezena mrtvola horníka Aloisa Cyprina, při čtvrtém vytaženy opět dvě mrtvoly, a sice horníci Josef Němec a Josef Trčka. Mezi nalezenými mrtvolami byla jedna úplně nahá. Podle všeho myslil dotyčný horník, že bude muset proniknouti plápolajícím ohněm, a proto shodil se sebe šaty, aby na něm nechytly; mezi tím se však ubohý muž zadusil. Zdá se, že velká část dělníků v šachtách v osudný den katastrofy zaměstnaných ani netušila, jak velké nebezpečí jim hrozí, a jen zvolna opouštěla šachty. Tím se vysvětlují též místa a polohy, v nichž nalezeny mrtvoly.

Deset zachráněných dělníků nalézá se ve všeobecné nemocnici v Příbrami, jelikož těžce onemocněli vdechováním otravných plynů. Jsou to dělníci Josef Brda, František Mrvík, Jan Behr, Josef Švehla, Jan Sýkora, Václav Krotký, Matěj Hájek, Jan Kvapil, Štěpán Troller a Josef Skála. nalézají se v lékařském ošetření u dra. Pokorného.

Tři sta jeden a šedesát horníků zahynulo dle nejnovějších zpráv ve čtyřech šachtách na Horách Březových. Zjištěno, že mimo 92 mrtvol z dolů vyvezených skonalo pod zemí i 280 dělníků, kteří jsou dosud pohřešovaní. Leč úžasný seznam obětí není dosud vyčerpán, neboť ještě později přicházeli lidé ze vzdálenějších dědin v okolí Příbrami a udávali nová jména osob, které v pondělí polední šichtu nastoupily a více se z hlubin nevrátily.

Mrtvoly byly vytaženy dosud toliko ze tří dolů, a sice ze šachty Anenské, Vojtěšské a Františka Josefa, do báňě Marianské není možno se spouštěti, ježto čpavý, omamující dým stále z ní na povrch země proniká a smrtonosné výpary plní všechny štoly až do hloubky 1000 metrů. Počet všech mrtvých těl, jež byla až do 5 hodin odpoledne 1. června z dolů vynesena, obnáší dva a devadesát, mimo to nalézá se v hořících jámách 280 horníků, kteří jsou již naprosto ztraceni. Na hřbitovech v Příbrami a Březových Horách zřizují se té doby společné hroby pro tři sta padesát nebožtíků.