Stříbrné doly příbramské v plamenench
Na dole Františka Josefa
Zástupy plačících žen, dítek, zvědavého lidu
tísnily se v nádvoří šachty Františka Josefa, kde
vytahovadlo bez přestání vyvrhovalo z jícnu země
zablácené, krvavé mrtvoly na povrch. Vozíky, kterými se
jindy stříbrná ruda k stoupám dopravuje, nepostačily po
úzkých kolejích odvážeti znetvořená těla do budovy
skladiště báňského; v úzké kobce na slámě ležely
pak mrtvoly nejpodivnějšího tvaru a podoby.
Většina jich měla obličeje černé jak uhel, ruce a nohy
skroucené, šaty rozedrány, prsty do hrudi křečovitě
zaťaty; z rozpukaných lebek a lící prýštila krev, jedna
mrtvola byla na kusy rozbita a z údů i trupu její visely
hadry a cáry masa, i zely jimi bílé kosti, obličej pak
změněn byl v hnusnou, beztvárnou sraženinu.
Jiné mrtvé tělo vytaženo bylo z dolu, jsouc jak tyč
křečovitě napjato; jakýs horník zahynul v kleče, maje
ruce k modlitbě sepjaty, jiný umřel v sedě, když svá
kolena rukama objímal, a jiný opět nalezen byl mrtev stoje
opřen o podpěrní sloup štoly, a drže i po smrti v
ztuhlých rukou křečovitě hořící, dohasínající
kahanec.
Jedna skupina mrtvol vyhlížela, jako by se snažila do
výše vydrápati; malá jakás tlupa zhynula při práci,
jiná při veselém rozhovoru a členové její skonali s
úsměvem na rtech; když byli nalezeni, stále jim ještě
zkamenělý úsměv kol úst pohrával.
Vůbec bylo patrno, že většina obětí zemřela náhle,
byvši ovanuta otravným dechem smrti, jenž rázem, pojednou
jako blesk zavál v říši podzemní.
Kolem půl třetí hodiny odpolední, právě když se
znavení dělníci u vytahovadla vystřídali, trhl sebou
několikráte drát signálu z hlubin pustého dolu, zahučel
temný ráz a rychle za sebou následovalo několik
zvučných pronikavých úderů...
Co to? Kdo dal znamení o pomoc? Vždyť nikdo v opuštěné
šachtě víc nedlí než mrtvoly?
Hrobové hrůzné ticho nastalo kolem a vše bez dechu
naslouchalo rázům výstražného cymbálu, jenž zahučel
desetkrát - dvacet - osmadvacetkrát!
"Nebesa! V osmadvacátém obzoru je člověk
živoucí..., jenž volá o pomoc!" zaburácely šachtou
výkřiky a již tlupa horníků řítila se k vozu
"fáracímu", aby sjela do hloubi tisíce metrů a
poskytla nešťastnému druhu záchrany.
"Šála" na ohromném lešení šachetním
zarachotila, postavila se k zemi s drnkotem a dva statní
horníci majíce ústa a nos ovázány šátkem v octě
namočeným, skočili do vozu. Zazněl signál:
"Dolů" a již se řítil vozík záchranný v
propast závratnou. Po drahné době ozvalo se znamení
"Stát", v hloubi 1000 metrů v 28. obzoru, odkud
hlas o pomoc na povrch země dolétl.
Tisíce lidu sběhly se z celého okolí a nahrnuly se k
šachtě dychtivy na výsledek záchranné výpravy, leč za
okamžik doznali všichni trapného zklamání, když vůz
vyjel prudce nahoru a z "fáradla" blátem
prosáklého vypadly dvě nové příšerně vyhlížející
- mrtvoly.
Četnictvo kvapně obstoupilo vůz, tři horníci dovlékli
jej ke skladišti a vrchní báňský lékař pan dr. Rosol
ohledav rozbitá rozprýskaná těla, zvolal: "Zde jsou
mrtví Eduard Květina z Orlova a Antonín Grégl z
Příbrami. Jsou-li tu jejich příbuzní, mohou dát mrtvoly
dopravit na hřbitov příbramský."
Hned se ozval ze zástupu diváků pláč a srdcervoucí
nářek, a jakás ženština nuzně oděná se shrbeným
vetchým starcem tlačili se k zčernalým, hrůzným
mrtvolám; rodina Gréglova měla se ztraceným živitelem
svým truchlivé shledání.
Tak to šlo dále po celý den, zvláštní pak bylo, že z
dolu Františka Josefa vynášeny byly mrtvoly horníků,
kteří sestoupili v pondělí do šachty Marianské; živ
není v celé šachtě ani jediný člověk, leda že by se
zachránil poblíž ventilátorů u komínů, kde by se
jednotlivci mohli pak v potápěcím zvonu před jedovatými
plyny ukrýti.
V dole Františka Josefa děly se od rána od 5 hodin
zkoušky, zda je možno v hloubi jeho dýchati; zkoušky
prováděny byly tím způsobem, že dolů spuštěno
ohromné množství kahanců rozžatých, a teprv když ani
jediné světlo v hloubi 1000 metrů nezhaslo, byli
připuštěni horníci k pracím záchranným.
Do Marianské šachty spouštěny zase spousty řežavého
uhlí, aby se zhoubné plyny z dolu vypudily. Práce ty
řídil celou noc okresní hejtman baron Weber za
přítomnosti okresního komisaře Hainze, vrchního
báňského rady Nováka, hormistra Sojky, vrchního
báňského lékaře MUDra. Rosola, okresního lékaře
MUDra. Wolfa a lékárníka Baborovského.
Odpoledne dostavil se k dolu též ministr hrabě Falkenhayn,
místodržitel hrabě Thun, princ B. Schwarzenberg a
členové komise zemského trestního soudu, náměstek
státního zástupce pan Lorenc a adjunkt pak Kurš z Prahy.