Jiří Agricola - KNIHA IV, vykládající způsob vyřizování žil a dotýkající se úřadů hornických
Třetí kniha vyložila mnoho různých druhů žil a žilek. Čtvrtá zde vysvětlí dolové míry a způsob měření a bude přihlížeti též k hornickým úřadům.
Horník, jestliže žíla, kterou odkryt, se mu líbí pokud možno nejdříve jde k hormistrovi a žádá, aby mu dal právo k dolování. Neboť hlavním úkolem a úřadem tohoto jest propůjčovati doly. A tak nejdříve jemu, jakožto nálezci žíly, propůjčí náleznou jámu, ostatním pak, jak každý po řadě žádá, zbylé jámy. Vyměřování měr dolových vyjadřuje se dvojkrokem, látrem, které znamená pro horníky šest stop; a jiný rozměr látra jest rozpětí obou paží i s šířkou prsou; ale různí národové mu dávají jinou délku. Neboť Řekům, kteří je orgia nazývají, jest dlouhé šest stop, Římanům pět. Lze míti za to, že tato míra, používaná horníky, byla od Řeků přejata Němci. Vskutku stopa hornická shoduje se téměř s délkou stopy řecké, neboť jest delší než ona jen o tři čtvrti prstu, ale právě tak jako u Římanů dělí se ve svých dvanáct palců. Látro pak znásobené přechází v jednu, dvě, tři, nebo více výměr; než výměra má vždy sedm láter.
Ale míra dolová zpravidla bývá čtvercová nebo obdélníková; čtvercová má všechny strany stejné; tedy rozměr dvou stran znásobený tvoří součin tak řeč čtverečných láter. Na př. velikost výměry jest na všech stranách sedm láter. Toto číslo samo sebou znásobené dává 49 láter čtverečných.
Avšak strany dlouhé míry jsou stejné po délce; podobně po šířce. Tudíž znásobí-li se počet láter jedné strany delší počtem láter druhé strany, šířky, ten součin čtverečných láter, který vzniká násobením, jest obsah dlouhé míry; na př. tvar dvojnásobné míry má po délce 14 láter, po šířce 7, kterážto dvě čísla znásobená dávají 98 láter čtverečných.
Poněvadž však dolové míry se liší tvary pro různost žil, vyžaduje věc, abych promluvil obsáhleji o nich a jejich rozměrech. Jestliže tedy bude žíla hlubinná, míra nálezových jam skládá se ze tří měr dvojitých, to jest, obsahuje 42 láter po délce, po šířce 7; kterážto čísla znásobena dávají 294 čtverečných láter, a těmito hranicemi hormistr určuje právo majitele nálezných jam.
Ale plocha každé jiné jámy skládá se ze dvou dvojitých měr, nechť jest na kterékoliv straně nálezné jámy, nebo nechť jest kolikátákoliv v řadě, ať nejbližší, nebo druhá, nebo třetí, nebo konečně jiná počtem v řadě. Láter tudíž má po délce 28, po šířce 7 láter; látra délky pak látry šířky násobena tvoří 196 čtverečných láter; které výměra zaujímá. Těmito hranicemi vymezuje hormistr právo majitele nebo společnosti těžařské každé jámy.
Část žíly, která nejdříve byvši nalezena se kopá, nazýváme nálezovou jamou, protože od ní i ostatní jámy postupují jako nervy z hlavy a hormistr od ní počíná vyměřovati. Z této příčiny přiděluje nálezové jámě rozsáhlejší výměru než jiným jamám, aby se nejprve odvděčil nálezci žíly a pak i ostatní horníky povzbudil k horlivému hledání žil. Ale poněvadž dolové míry přečasto sahají až k bystřině neb potoku, neb řece, jestliže poslední pro nedostatek místa nemůže býti vyměřena celá, nazývá se přebytek. Blíží-li se přebytek rozsahem míře dvojité, právo hormistr dává tomu, který prvý o něj požádá; má-li přebytek velkost jednoduché míry nebo a málo větší, rozděluje jej na obě jámy po stranách nejbližších.
Jest dále zvyk horníků, že za řekou první dostává míru nové nálezové jámy protější části žíly, kterou nazývají protějšek; druzí však dostávají pouze jednoduchou mírou dolovou. Druhdy se skládala jedna každá míra nálezové jámy ze tří dvojitých měr a jedné jednoduché, to jest měla po délce 49 láter, po šířce 7. A tak ta dvě čísla spolu znásobena dávají 343 čtverečných láter, což tvoří míru staré nálezové jámy.
Míra každé jiné staré jámy měla tvar jednoduché míry, to jest po délce a šířce 7 láter a byla čtvercová. Na to vzpomínajíce horníci ještě dnes nazývají šířku míry, udělené na dolování hlubinné žíly, jménem "čtverec".
Tento byl pak druhdy obvyklý způsob vyměřování žíly: Jakmile nalezl havíř rudu, oznamoval to hormistrovi a výběrčímu desátků, kteří pak buď sami z města přišli do hor, nebo tam posílali věrohodné muže, nejméně dva, aby shlédli žílu bohatou rudou. A pak, uznal-li ji za vhodnou rozměření, hormistr opět v ustanovený den vyšel, nejprve nálezce té žíly se tázal takto na žílu a jámu: "Která jest tvá žíla, která jáma jest bohatá rudou?" Potom nálezce prst k své žíle a jámě vztahuje, ukazoval je. Pak mu přikazoval, aby přistoupil k hřídeli rumpálu a vložil si na hlavu dva prsty pravice, a jasným hlasem přísahal tuto přísahu: "Přísahám při bohu a všech svatých a beru je za svědky, že tato žíla jest moje; a pakli není moje, nechť ani tato moje hlava, ani moje ruka napříště svoji povinnost nezastává." Nato hormistr měřil od středu hřídele provazem žílu a přiděloval nálezci nejprve polovinu míry, pak tři celé; potom jednu králi neb knížeti, druhou jeho manželce, třetí maršálkovi, čtvrtou číšníkovi, pátou komořímu, šestou sobě samému.
Podobně rozměřoval žílu na druhou stranu hřídele. Tak tedy nálezce dostával nálezovou jámu, to jest sedm měr. Než král neb kníže a jeho manželka a ti význační dvořané, hormistr, jednotliví po dvou lénech, nebo dvě staré míry. Což jest příčinou, proč ve Freiberku v Míšni se nalézá tak mnoho šachet na jedné žíle a tak mezi sebou spojených, které z části stáří zasypalo. Avšak, vymezil-li hormistr již dříve na jedné z obou stran kutací jámy jinému nálezci a těm, které jsem právě jmenoval, hranice měr, kolikkoli měr na ní dáti nemohl, na druhé zdvojnásoboval. Vymezil-li na obou stranách šachty již dříve právo měrové, vyměřoval toliko volnou část žíly. A tak se někdy přihází, že někteří z těch, které jsem vyjmenoval, nedostanou žádné míry.
Dnes, ač onen obvyklý obyčej bývá zachováván, byl změněn způsob rozměřování žíly a propůjčení práva. Jestliže tedy, jak jsem vysvětlil svrchu, se skládá míra nálezové jámy z tří dvojitých lén nebo výměr, každé však jiné jámy ze dvou; hormistr jedné každé jámy propůjčuje právo tomu, kdo o ně nejdříve zažádal. Král však nebo kníže, poněvadž zpravidla všechen daňový kov má z desátku, jest ' s ním spokojen.
Avšak polovina šířky každé míry, ať jest nová nebo stará, bývá vždy v podloží hlubinné žíly, polovina v nadloží. A sestupuje-li do země žíla svislá,. podobně sestupuje též celá míra svisle, bude-li se žíla uklánět, rovněž celá míra bude skloněná a právo té šířky pán míry stále drží, až kam žíla do hloubky sestoupí. . Dále propůjčuje hormistr právo na žádost jednomu podnikateli neb společnosti nejen k nálezové jámě, neb k nějaké jámě, ale i k nálezové jámě a k nejbližší jámě, neb k dvěma spojeným jamám.
Dosud mluvil jsem o tvarech měr žil hlubinných a vyměřování, nyní přicházím k ložním žilám a slojím. Plochy jejich výměr vyměřují se ne jedním způsobem; neboť hormistr někdy jim dává velikost zcela stejnou jako u žíly hlubinné, kterýmžto způsobem pak se skládá míra nálezové jámy ze tří dvojitých výměr, jiné však každé jámy z dvou výměr, jak jsem svrchu podrobněji vyložil. Avšak potom měří provazem míry dolové nejen zpředu a zezadu nálezově jámy, jak obyčejně bývá, když udává tvar měr těžaři žíly hlubinné, ale i se stran; a tímže způsobem se stanoví míry, když odkryla v údolí bystřina nebo jiná síla žílu ložní nebo sloj tak, že na obojím svahu hory, neb pahorku, neb pole na den vychází. Jinde však hormistr zdvojnásobuje šířku míry nálezové jámy, a tvoří ji o 14 látrech; šířka jiné každé jámy zůstává pak jednoduchá, to jest 7 láter; než délku neobmezuje žádnými hranicemi. Někde jinde míra nálezové jámy se skládá sice že tří dvojitých výměr, ale po šířce má I4, po délce pak 21.
041a.jpg
41)a
041b.jpg
41)b
Podobně se skládá míra každé jiné jámy z dvou výměr, tak zdvojených, že má po šířce 14 láter a tolikéž po délce.
Jinde má míra ať nálezové jámy neb jiné jámy po šířce 42 láter a tolikéž po délce.
Jinde konečně hormistr udílí podnikateli nebo těžařstvu nějakou celou krajinu určenou údolím, potoky a mezníky. Každá pak míra jakékoli podoby svisle sestupuje do nejhlubšího vnitra zemského, pročež její vlastník má právo na část všech žil ložních a slojí, které se vyskytují pod měrou, právě tak jako vlastník: míry hlubinné žíly má právo na tak velikou část všech jiných hlubinných žil, jak. veliká jest uvnitř hranic míry. Neboť jako kdekoli se nalezne hlubinná žíla, nedaleko se nalézá jiná, tak kdekoli se nalezne ložní žíla nebo sloj, jest jich pod ní více.: Posléze také peň rozdělují hormistři na mnohých místech v míry, neboť někde jinde se skládá míra nálezová ze tří výměr, tak zdvojených, že má po šířce 14 láter; po délce 21, každá však jiná jáma se skládá ze dvou výměr zdvojených, a má tvar čtvercový, to, jest po šířce 14 láter a tolikéž po délce. Jinde však míra nálezové jámy sestává ze tří jednoduchých výměr a má šířku 7 láter a délka 21, která dvě čísla znásobena tvoří 147 láter čtverečných.
Každá však jiná jáma se skládá z jedné dvojité výměry. Jinde se dává míře nálezové jámy tvar výměry dvojnásobné, každé však jiné jámě tvar jednoduché míry. Jinde konečně právo na celé nějaké místo, potůčky, údolími a jinými mezníky ohraničené, se uděluje jednomu podnikateli neb těžařstvu. Ba též všechna výměra se uděluje jednomu podnikateli neb těžařstvu. Ba též všechna výměra, udělená na žilník nebo sloj, svisle sestupuje do hlubin země. Avšak rozsah každé jámy do té míry mezníky se označuje, aby nevzešla pře mezi majiteli sousedních jam. Mezníky druhdy pak bývaly horníkům toliko kameny; a z toho nalezli jméno, neboť hraniční kámen ještě nyní znamená mezník. Dnes však kmeny javorové neb dubové nebo borové, opatřené nahoře železnými prsteny, aby nemohly býti osekávány, zatloukají. se ke hraničním kamenům, aby byly znatelnější. Týmž způsobem byly znamenány kdysi kameny neb kmeny hraničnými pole, jak dosvědčují nejen knihy "O polních mezích", ale též písně básníků. A jako jsou rozdílné tvary dolových měr na žilách které se kutají, tak rozdílné jsou tvary rolí.
Štoly pak jsou dvojí. K jedněm nenáleží nikomu žádné právo vlastnické, druhé mají něco práva vlastnického. Neboť, když horník v nějakém místě pro hojnost vody nemůže odkrýti žílu, na samém počátku svahu až k mezníku, kde se má kutati, žene prostranný příkop, nahoře otevřený a hluboký tři stopy, kterým odtéká voda, aby se vysušené místo hodilo k dolování. Jestliže však se to místo dosti nevysuší tím prostranným příkopem, nebo šachta, v níž už začal dolovat, jest tísněna vodou, dojde k hormistrovi a žádá za propůjčení práva štolového. Když je dostal, žene příkop, do jehož stoky se svede všechna voda, aby se stalo místo nebo šachta vhodná k dolování. Poněvadž však od povrchu země až k podlaze štoly toho druhu není sedm láter, není žádného práva, kromě toho jediného že podnikatelé jam, v jejichž mírách vlastník štoly objevil zlato neb stříbro, zaplatí mu peníze, které vynaložil na hnaní štoly těmito mírami. Avšak nad ústím štoly a pod ní ve hloubce tří a půl látra není nikomu dovoleno začíti jinou štolu z toho důvodu, že štola tohoto druhu bývá proměněna ve štolu jiného druhu, která má neporušitelné právo vlastnické, a to již když důl vysuší na hloubku 7 nebo 10 láter, podle toho, jak starý zvyk na každém místě platnost zachoval.
A tak druhý druh štoly nejprve toto právo má: cokoli rudy podnikatel její neb těžařstvo nalezne v dolových měrách, kterými se žene štola, v hloubce jednoho látra a čtvrtiny jest jeho. V dřívějších a také posledních stoletích byl podnikatel štoly majitelem všech rud, které havíř stoje na podlaze štoly dosahoval lopatou, jejíž násadka nebyla delší než které se obvykle používalo. Než dnes podnikateli štoly určitá výška a šířka se předpisuje, aby těžařům dolů nečinili škodu, kdyby snad násada lopaty byla delší než obvyklá. Dále jedna každá jáma bohatá kovy, které se dolují, kterou vysušuje štola a přináší jí vzduch, jest poplatná podnikateli štoly devítinou výtěžku. Je-li více štol toho druhu hnáno v jedné míře bohaté rudou, a všechny ji vysušují a dodávají vzduch, z rud, které nad podlahou každé štoly se dobudou, podnikateli každé štoly se dává devítina; co však pod podlahou každé štoly se doluje, vždy podnikateli nejblíže nižší štoly náleží. Než jestliže štola ještě nevysušuje šachtu oné míry a jí nedodává vzduch, z rudy též, která se dobývá pod podlahou horní štoly, jejímu podnikateli se dává devítina. Žádná též štola však nezbavuje druhou práva na devítinu, leč jen spodní, od jejíž podlahy až k podlaze horní by bylo sedm láter neb deset, jak král nebo kníže to uzákonil. Potom ze všech peněz, které podnikatel štoly vynaložil na část štoly hnanou dolem, čtvrtinu těžař dolu platí. Kdyby to neučinil, není mu dovoleno používat štoly k odvodnění. Posléze kterékoliv žíly nalezne těžař, jehož náklady se žene štola, na které žádnému dříve právo nebylo dáno, na jeho žádost hormistr dává právo toliko na nálezovou jámu a někdy též na nejbližší nálezovou jámu. Ale starý obyčej dává svobodu hnáti štolu kamkoli do nekonečné délky.
Kromě toho dnes tomu, kdo nejprve začíná štolu, na žádost dává se nejen právo štolové, ale též na nálezovou jámu, a někdy také na nejbližší důl. Kdysi však podnikatel štoly tolik místa vlastnil, kolik šíp, vystřelený z kuše, proletí; a na něm mu bylo také dovoleno pásti stáda. Dále starý zvyk dovoloval, aby hormistr tomu, kdo chce hnáíti štolu, dal právo veliké výměry, jestliže se nedolují šachty nějaké žíly o mnoha mírách pro zátopu vody. Když pak ý již hnal štolu až k starým šachtám a nalezl rudu, vracel se k hormistrovi a žádal, aby mu ohraničil mezníky důlní míry a zajistil mu právo výměry. A tak ten společně s několika měšťany, na kterýchž místo nyní nastoupili přísežní, do hor vyšel ať kamennými mezníky ohraničil velkou míru, která se skládala ze sedmi dvojnásobných výměr, to jest měla po délce 98 láter, po šířce sedm, kterážto dvě čísla navzájem znásobena dávají 686 čtverečných láter.
Obojí tento dřívější obyčej byl pozměněn a řídíme se novým.
Promluvil jsem o štolách, nyní promluvím o dědičných jamách a štolách. Jednomu pak podnikateli jest dovoleno držeti a kutati jednu celou dolovou míru, dvě, tři nebo více. Podobně jednu celou štolu, nebo více, jen když poslouchá horních zákonů a nařízení hormistrových.
Poněvadž sám platí výdaje na provoz jam, jsou-li bohaté kovy, sám z nich bere užitek. Je-li však třeba vynaložiti mnoho peněz na důl, ten, komu hormistr prvnímu propůjčil právo na důl, zpravidla si přibírá jiné, kteří s ním vcházejí ve společenstvo a částečně dávají náklady a zisk i ztrátu z dolu sdílejí. Ačkoliv tedy míry dolové a štolové zůstávají nerozděleny, přece pro náklad a výtěžek každá jáma nebo štola jakoby celá se dělí v části. Toto rozdělení může býti různé. Neboť důl, což také o štole jest rozuměti, buď se dělí ve dvě poloviny, jako as ve dva půlasy. Tímto způsobem dva podnikatelé na něj stejně nakládají a z něho stejný užitek berou; neboť každý z obou drží polovici. Nebo se dělí ve čtyři části. Tak jej čtyři držitelé mohou míti a každý pak má čtvrtinu. Ale též dva, takže jeden dostane tři části, druhý toliko jednu. Tři také mohou býti majiteli, takže prvý obdrží dvě
části, druhý a stejně třetí jednu. Nebo se dělí v osm dílů, a tak může býti osm podnikatelů, takže každý jest majitelem jedné a půl dvanáctiny. Ale též dva, takže jeden dostává pět šestin a půl dvanáctiny, druhý půl druhé dvanáctiny. Jsou také tři, takže jeden má tři čtvrtiny, druhý a třetí po půldruhé dvanáctině, neb že dostane jeden sedm a půl dvanáctin, druhý čtvrtinu; třetí jednu a půl dvanáctiny, nebo že prvý dostane polovinu, druhý třetinu a půl dvanáctiny, třetí jednu a půl dvanáctiny, nebo že první podobně polovinu dostane, druhý a třetí po čtvrtině; nebo prvý a druhý třetinu a půl dvanáctiny dostane, třetí čtvrtinu.
Podobně jest usuzovati o dělení v následujícím uvedeném. Vždy z rozmanitosti držby mnohých nebo málo dílů, vždy vzniká rozličný počet těžařů. Neboť důl se dělí v šestnáct dílů, z nichž každý jest polovina dvanáctiny a osmačtyřicetina nebo třicet dva díly, z nichž každý jedna dvaatřicetina; nebo šedesát čtyři díly, z nichž jednotlivé jsou půl dvaatřicetiny; nebo konečně ve sto dvacet osm dílů, z nichž každý jest půl čtyřiašedesátiny. A tak železný důl zůstává buď nerozdělen, neb ve dva podíly se dělí, nebo ve čtyři, velmi zřídka ve více dílů, což závisí na bohatosti žil. Než důl na olovo, bizmut, cín, měď a na rtuť se dělívá krom toho v osm dílů, nebo v šestnáct, nebo ve třicet dva, zřídka v šedesát čtyři. Za tento počet dělení stříbrného dolu v míšenském Freiberku druhdy nepostoupilo. Ale za paměti otců rozdělili horníci stříbrný důl a též štolu v Schneeberku nejprve ve sto dvacet osm podílů, z nichž sto dvacet šest náleželo majitelům hor neb štoly, jeden městu a jeden církvi. Než v Jáchymovském údolí náleží jen sto dvacet dva podílů majitelům hor neb štoly, čtyři vlastníkům pozemků, jeden městu a podobně jeden církvi. Nedávno na některých místech přidán byl k nim jeden podíl pro nejchudší, který jest sto dvacátý devátý. Ale toliko majitelé hor sami platí doplatky. Vlastník pozemku však, pokud se týče těch čtyř dílů, nedává doplatky, nýbrž přenechává z lesů zadarmo majitelům hor zásobu dříví na stavby, stroje, budovy a na tavení. Ani ti, kdož stojí v čele města, kostela a chudých, neplatí doplatky, ale budují a opravují veřejná díla a svaté chrámy a živí chudé peněžitým výtěžkem, který získávají z dolů. Dále za našeho věku začíná se díl stodvacátý osmý rozdělovat v části dvě, čtyři, osm; ba též ve tři, v šest, ve dvanáct a v další menší, což se přihází dílům, když se slučují dva doly v jeden. Potom totiž, kdo byl dříve majitelem poloviny podílu, stává se vlastníkem čtvrtiny; kdo však měl čtvrtinu, osminy, kdo měl třetinu, šestiny; kdo šestinu, jest vlastníkem dvanáctiny.
Poněvadž však jámu naši nazývají symposium, to jest hodokvas (Zeche), peníze, které platí těžaři, nazýváme symbolum, tj. doplatky. Neboť jako ti, kdož se účastní hodokvasu, dávají příspěvky, také ti, kdo si slibují veliký a hojný výtěžek, přispívají peněz.i. Vskutku správcové dolů zpravidla ročně čtyřikrát předpisují těžařům poplatky, kolikrát též předkládají účty o příjmech a vydáních. Než v míšenském Freiberku byl starý obyčej, že tíž správcové týdně jednak žádali příspěvek na těžařích, jednak některým z nich rozdělovali výtěžky z dolů. Ale ten obyčej od té doby asi od patnácti roků tak změněn byl, že obojí se děje čtyřikrát za rok. Veliké pak nebo malé poplatky se vybírají podle počtu dělníků, kterých potřebuje důl nebo štola; tu též kdo drží mnoho podílů, dává mnoho poplatků. Avšak jako obyčejně těžaři platí čtyřikrát za rok peníze, tak čtyřikrát se jim rozděluji výtěžky z dolů tu velké, tu zas malé, podle toho, zda více nebo méně zlata neb stříbra neb ostatních kovů bylo vyrubáno. Vskutku ze Schneeberského dolu sv. Jiří tolik stříbra dobyli za čtvrt roku, že rozdělovali na jednotlivý stý dvacátý osmý díl podílu bochníky stříbrné, které měly cenu tisíc jedno sto zlatých rýnských. Z Annaberského dolu, který se nazývá Nebeské vojsko, osm set tolarů; z Jáchymovského údolí z dolu, nazývaného Hvězda, tři sta, z Aberthamské nálezové jámy, řečené Vavřincovy, dvě stě dvacet pět. Čím více podílů někdo měl, tím více užitků bral.
Dále povím, jak těžaři buď pozbývají práva šachty, štoly nebo podílů, nebo jak je mohou získati. Druhdy, jestliže někdo mohl těžaře svědky usvědčiti, že ve třech šichtách za sebou jdoucích neposlali havíře do práce, tu zbavoval je hormistr práva dolového a jejich právo propůjčoval žalobci na jeho žádost. Ač horníci ten obyčej ještě dnes zachovávají, přece nepozbývají staří těžaři, kteří dali doplatky, proti své vůli a přes odpor právo na míry. Kromě toho druhdy, jestliže voda nevyčerpaná z vyšší části nějakého dolu žilou neb žilkou se vylévala do šachty jiné jámy a byla práci na překážku, tu těžaři jámy poškozované přicházeli k hormistrovi a stěžovali si do škody. Ten pak posílal do šachty dva přísežné. Ti, když shledali, že se věc tak má, propůjčovali právo jámy působící škodu těžařům škodou stiženým. Ale tento zvyk na některých místech byl pozměněn. Neboť hormistr, jestliže to zjistil o dvou šachtách, přikáže těžařům jámy působící škodu, aby poměrně nahradili škodu těžařům postiženým. Kdyby to neučinili, zbavuje je práva dolového. Avšak naproti tomu těžaři zachovávají právo dolové, jestliže pošlou horníky do práce a vodu z šachet vyčerpají. Než druhdy zachovávali těžaři právo nějaké štoly, předně umístili-li v podlaze štoly odtoky a vyčistili je plné od kalu a písku, aby voda bez překážky odtékala, a opravili-li odtoky, které byly poškozeny. Potom zhotovili-li a obnovili-li šachty neb vzduchové otvory, které opatřovaly vzduch horníkům, a opravili-li to, co se zřítilo; pak též, jestliže tři horníci hnali štolu. Avšak těžaři, kteří nedbali, aby se staly ty tři věci, ztráceli právo štolové, hlavně, jestliže osm dní žádný horník ji nehnal. Jakmile tedy někdo mohl usvědčiti svědky podnikatele štoly, že to opominuli, věc tu oznamoval hormistrovi ten pak vyšel z města k štole a shlédl odtoky a větrací zařízení a vše ostatní a přesvědčil se, že věc tak se má, přísahou si zavázal poctivost oznamovatelovu a tázal se: "Čí pak jest nyní štola?" Oznamovatel odpovídal, že králova nebo knížete. A tak tomu, kdo prvý žádal, dal hormistr právo štolové. Tímto kru způsobem těžaři druhdy ztráceli právo štolové. A způsob ten nemálo jest mírnější. Neboť těžaři právo štoIové hned neztrácejí, protože odtoků nevyčistili a neopravili šachet a zařízení větracích, která jsou poškozena, a hormistr rozkáže správci dolu, aby to učinil.
Neuposlechne-li však rozkazu, potrestá ho horní úřad. Ba postačí, žene-li i jen jeden horník štolu. Mimo to, jestliže podnikatel štol určil hranice vytesaným znamením do skály a tam přestane hnáti štolu, až tam může podržeti právo na ni, pokud ovšem čistí odtoky vody a udržuje v pořádku otvory vzduchové. Avšak jiným těžařům jest dovoleno počíti od ustanoveného mezníku a štolu dále hnáti, dají-li starým podnikatelům štoly tolik peněz, kolik jim dávati rozhodl hormistr v jednotlivých třech měsících.
Zbývá ještě říci následující o podílech dolových a štolových. Jestliže někdo dostal darem podíl dolový nebo štolový a jednou zaplatil příspěvky do těžařstva, dárce musel svému slibu dostáti, kterýžto obyčej dnes má sílu zákona. Jestliže vsak dárce popřel, že poplatky jsou dány, obdarovaný však tvrdil, že poplatky dal ostatním těžařům, jak to může dosvědčiti svědky, tu ve při na soud přivedené více platilo svědectví těžařovo než přísaha dárcova. Dnes ten, kdo dostane díly, potvrzuje listinou, kterou správce dolu neb majitel štoly jednomu každému dává, že dal poplatky. Jestliže však nedal žádných peněz, nebylo třeba, aby dostál dárce slibům. Druhdy pak každý týden, jak jsem svrchu řekl, se peníze platily, nyní se dávají poplatky každého čtvrt roku. Dnes pak, jestliže by někdo v době jednoho měsíce nepožádal dárce o díly darované, pozbývá práva je žádati. Ale když již písař darované díly nebo koupené zanesl do knihy, neztrácel ni kdo z těžařů právo na díly, protože snad nezapravil peníze, které správce dolu nebo štoly nevymohl od těžaře nebo jeho zástupce. Nezaplatil-li však těžař nebo jeho zástupce vymáhajícímu správci dolu peníze, ohlašoval to hormistrovi a ten přikázal těžaři nebo jeho zástupci, aby zaplatil peníze. Nezaplatil-li však ani potom do tří neděl, dával právo na díly prvnímu, kdo o to požádat. Tento obyčej jest dnes změněn; neboť jestliže těžaři poplatky, které jim správce dolu nebo pán štoly uložil, v době jednoho měsíce nedali, jsou jejich jména určitého dne veřejně a mocným hlasem vyhlášena a vyňata z počtu těžařů, a to za přítomnosti hormistra, přísežných důlního písaře a písaře stran. Z těch oba poslední zanesou je mezi propadlé podíly. Avšak jestliže do tří dnů neb nejvýš do čtyř dají správci dolu poplatky a p obvyklé peníze za díly zaplatí, vyjme jejich díly z listiny propadlých. Později nejsou uvedeni v dřívější právní stav, leč za souhlasu ostatních těžařů, po kteréžto stránce tento obyčej se zcela liší od starého. Neboť dnes, kdyby souhlasili těžaři podílů počtem málo větším než polovinou hlasů se zrušením propadnutí, ať ostatní chtějí nebo nechtějí, musí souhlasiti. Druhdy, nebyla-li věc schválena souhlasem těžařů se stem podílů, těžaři s propadlými podíly nebyli uváděni v dřívější právní stav.
Ale dříve byl následující způsob rozepře o podíly. Ten, kdo volal druhého na právo a dával se s ním do sporu o podíly, byly-li to podíly starého dolu, po tři dny jednou denně, byly-li to nálezové jámy, během osmi dnů třikrát držitele žaloval u hormistra, nechť tento byl doma, nebo v úřední místnosti, nebo na dolech. Jestliže však ho nenalezl na těch místech, mohl toho držitele obžalovati před domácími lidmi hormistrovými. Když pak po třetí žalobu pronášel, přiváděl s sebou veřejného notáře, kterého se hormistr tázal: "Zda jsem si zasloužil peníze?" Ten odpoví "Zasloužil jsi." Potom dával hormistr žalobci právo na díly, žalobce však vyplatil hormistrovi obvykly peníz. Po těchto úkonech k tomu, jemuž hormistr odňal díly, jestliže bydlil ve městě, posílal jednoho těžaře dolového neb nálezové jámy, aby mu oznámil, co se stalo. Jestliže bydlil jinde na náměstí neb v dole, před mnoha těžaři veřejně a mocným hlasem to vyhlašoval. Dnes se stanoví lhůta obviněné o dlužných penězích a darovaných dílech, což pak mu oznámí úřední posel, je-li přítomen, není-li přítomen, oznámí se to psaním mu poslaným, a nikomu se neodnímá práva na díly v době půl druhého měsíce. Tolik o této věci.
Nyní, dříve než přejdu ke knihám, které se obvykle vedou o prácí promluvím o úřadě báňského hejtmana, hormistra, přísežných, písaře důlní písaře stran, správce dolu nebo štoly, důlního a havířů. Báňského hejtmana, které král nebo kníže dosazuje za náměstka svého, všichni lidé obojího pohlaví a kteréhokoli věku a stavu na slovo poslouchají. On vše řídí a spravuje svým rozumem, nařizuje to, co poskytuje plod užitku hornictví a hutnictví a zabraňuje všemu opačnému. On též ukládá tresty a trestá vinníky a rozsuzuje spory, které hormistr nemohl urovnati. Jestliže však je ani sám nemůže rozhodnouti, povoluje těžařům, kteří mají ten spor o nějakou věc, aby nastoupili cestu práva. Ba dokonce předpisuje i právo, pověřuje úřady, přikazuje, aby je opustili, a určuje odměnu těm, kdož zastávají nějaké povinnosti úřední. Jest osobně přítomen, když správci dolů kladou čtvrtletní počet příjmů a výdajů, a vůbec si počíná jako sám král nebo kníže a bere na sebe jeho důstojnost. A tak na příklad Athéňané postavili onoho slavného dějepisce Thukydida v čelo dolů na Thasu.
Hornímu hejtmanu mocí nejbližší jest hormistr, nebo má vládu nad všemi horníky, vyjma několika málo, totiž výběrčího desátku, účetního, čističe stříbra, mincmistra a samých mincéřů. A tak podvodníky, nedbalce a bezuzdníky bud uvězňuje, nebo je zbavuje úřadu, který vykonávají, nebo pokutuje penězi. Z této pokuty pak část se dává odměnou těm, kdo vykonávají úřední dozor. Potom kdykoli těžaři se dostanou do sporu o hranice, rozhoduje je jako rozhodčí, nebo nemůže-li rozsoudit, nalézá právo s přísežnými, od nichž jest dovoleno odvolat se k hornímu hejtmanovi. Pak nálezy své vystavuje veřejně na návěštní tabuli. kromě toho jest jeho úkolem propůjčovati právo dolové žadatelům a je stvrzovati, vyměřovati doly a je ohraničovati a dávati. pozor, aby dolování se nedálo nadarmo. Některé pak tyto úkoly vykonává jen v určité dny; neboť ve středu potvrzuje za přítomnosti přísežných propůjčené právo dolové, mezní spory rozsuzuje, právo nalézá. V pondělí, úterý, ve čtvrtek a v pátek přichází na doly a sestupuje do některých, poučuje, co se má dělati neb ohledává sporné hranice. V sobotu pak všichni správcové dolů a důlní mu vydávají počet z peněz, které vynaložily minulý týden na doly. Ten zanáší pak důlní písař mezi výdaje. Druhdy býval jediný hormistr pro celé království, který volil všechny soudce a měl nad nimi moc jako nadřízený. MěI totiž každý důI svého soudce, jako dneska na jeho místě hormistra s jiným toliko jménem. Ale k tomu starému hormistrovi, který bydlil v míšenském Freiberku, se přednášely spory, odkudž dodneška Freiberským zůstává pravomoc nalézati právo, když se k nim odvolali proucí se majitelé dolů. Avšak starý hormistr mohl býti svědkem ve všech věcech, které se za jeho přítomnosti udály v kterýchkoli dolech. Soudce však, jako dnes každý hormistr, jen v těch věcech, které se přihodily v jeho dole. Každý hormistr má písaře, který žádajícímu právo dolové píše list, označující den a hodinu propůjčky, též jméno žadatelovo a místo dolu. Mimo to každého čtvrt roku přibíjí na dveře dolů Iisty, kolik se má vyplatit na poplatku správci každého dolu. Poněvadž tyto listy píše společně s horním písařem, rozděluje se též spolu s ním o odměnu, kterou platí správcové jednotlivých dolů.
Dále přicházím k přísežným, kteří jsou znalí hornictví a mužové věrohodní, jejichž počet se řídí podle toho, je-ti jam mnoho nebo málo. Bude-li tedy deset dolů, bude pět dvojic přísežných tvořiti sbor deseti soudců. 5bor ten dělí se v tolik oddílů, kolik jest dolů. Každá dvojice v jednotlivých dnech, v nichž horníci pracují, dohlíží na jámy dílu, kterému jest nadřízena. Tím způsobem zajisté zpravidla se stává, že ve čtrnácti dnech navštíví všechny doly. Pozorují však a prohlížejí jednotlivé a s důlním každé jámy uvažují a radí se o dolování, o strojích; o zařízeních a o všem jiném. Někdy vyměřují též několik Iáter ke kutání žíly s dělníky a důlním za velikou nebo malou cenu, podle toho, bude-li skála tvrdá nebo měkká a rovněž žíly. Než jestliže těm, kteří práci převzali, netušená a neočekávaná tvrdost překáží a proto nesnadněji a pozvolněji pracují, platí jim cenu větší, než je stanovená, pakli však v některém kameni pro vodu vykonávají začatou práci snáze a rychleji, trochu jim srážejí z ceny. Mimo to jestliže přísežní veřejně kárají nedbalost neb podvod důlních neb dělníků, nejprve je napomenou, aby si hleděli povinností, nebo je plísní. Potom, nestanou-li se pečlivějšími a lepšími, donesou to k hormistrovi, a ten je zbaví na základě své pravomoci jejich' úřadu, nebo spáchal-li trestný čin, do vězení je vrhá. Posléze hormistr v nepřítomnosti přísežných, kteří mu dáni jsou k radě a pomoci, nepotvrzuje ani žádné právo dolové, ani nevyměřuje jámy, ani neustanovuje jejich hranice, ani nerozsuzuje pře hraniční, ani nenalézá práva a ani konečně neposlouchá účetní zprávu o příjmech a vydáních.
Horní písař doly jednotlivé zanáší hned do knih, do jedné nové, do druhé obnovené staré. To se provádí takto: Nejprve zaznamená jméno toho, kdo žádá práva dolového; potom kterého dne a kterou hodinu o to žádal; pak žílu a místo, kde leží, dále za jakých podmínek se propůjčuje právo a nakonec den, kdy je hormistr potvrdiI. Také pak tomu, komu bylo potvrzeno právo, dává se listina, obsahující toto vše. Krom toho právo podnikatele každého dolu, jehož právo už bylo potvrzeno, zanáší do jiné knihy, rovněž do jiné přerušení prací, hormistrem někomu z různých příčin povolených; do jiné peníze zanáší, které jeden důI druhému platí za čerpané vody nebo za hotovení strojů; do jiné věci, které hormistr a přísežní rozsoudili a spory, které jako čestní rozhodčí rozhodli. Toto vše zanáší každého týdne ve středu. Jestliže však to bude svátek, činí to nejbližší čtvrtek. Než každou sobotu zanáší do jiné knihy sumu výdaje předchozího týdne, jejíž velikost pro každý důI stanoví důlní správce. Souhrn vydání správce dolu za tři měsíce na každé jámě zanáší do zvláštní knihy. Podobně do jiné zapisuje těžaře, kteří jsou v prodlení: Dále, aby se nikdo nedopustil podvodu, všechny tyto knihy jsou zavírány do skříně na dva zámky, od nichž má jeden klíč horní písař, druhý hormistr.
Písař stran zanáší do knihy všechny těžaře každého dolu, které mu označuje prvý nálezce a zapisuje vždy kupce podíIů na místo prodavačů. Tak se občas stává, že dvacet nebo více těžařů dostane se ve vlastnictví nějakého podílu. Avšak nebyl- li prodavač přítomen a neposlal-li písaři list se svou pečetí, nebo nejlépe s pečetí starosty toho města, kde bydlí, nenapíše nikoho jiného na jeho místo. Nebude-li totiž prozíravý, nutí jej zákony, aby starého těžaře zpět uvedl v bývaly stav. Novému pak napíše list a tak dá průkaz vlastnictví. Když pak čtvrtletně se vydává počet, označuje každému důlnímu správci nové těžaře, aby měl jistotu, od koho má náklady vyžadovati, a mezi koho má rozdělovati výtěžky. Za tuto práci mu platí důlní správce, o jehož úřadu nyní promluvím, určitou odměnu.
Důlní správce každé jámy, která není bohatá rudou, uloží těžařům listem, přibitým na vratech radnice, veliké neb malé náklady, podle toho, jak hormistr a dva přísežní o nich rozhodli. Jestliže je někdo nezaplatí ve lhůtě jednoho měsíce, vylučuje ho z počtu těžařů, a podíly jeho přidělí všem ostatním těžařům dohromady. A vůbec koho důlní zapíše, že nezaplatil náklad, tomu též písař horní i písař stran to listem oznámí. Avšak z toho nákladu zaplatí jednak mzdu důlnímu i dělníkům, jednak koupí předměty, nutné k dolování, pokud možno v té době nejlevněji, jako nářadí, tj. hřebíky, dříví, prkna, nádoby, provazy a lůj. Než hornímu správci na dole bohatém výběrčí desátku dává každý týden tolik peněz, že dostačují k výplatě mzdy za práci dělníkům nebo k zaopatření všeho, čeho je zapotřebí k dolování. Horní správce každé jámy mimo to v přítomnosti důlního každý týden v sobotu vydává počet vydání hormistrovi a přísežným. Počet však příjmů, ať by peníze byly uděleny od těžařů, nebo přijaty od výběrčího, podobně tříměsíční vydání z toho, o tom báňskému hejtmanovi a hornímu písaři čtyřikráte za rok zprávu podává. Neboť jako jsou čtyři roční doby, jaro, léto, podzim, zima, též počty vydání a příjmů jsou čtvery. V prvním měsíci každého čtvrtletí se vydává počet z každého dílu, předem z těch peněz, které správce za minulé čtvrtletí vynaložil na důl, pak z výtěžku, který z něho za ten čas vytěžil. Na příklad počet, který se klade na začátku jara, obsahuje všechen příjem a výdaj, který byl učiněn za jednotlivé týdny zimní, což jest od horního písaře zaneseno do knih. A tak jestliže horní správce s užitkem vynakládaI peníze na dolování a pečlivě se o důl staral, všichni ho vychvalují jako pořádného a poctivého člověka. Jestliže z neznalosti způsobí škodu, vobyčejně jest zbavován úřadu; jestliže z jeho lehkomyslnosti a nedbalosti utrpěli těžaři škodu, nutí ho úřad, aby ji napravil; jestliže konečně spáchá podvod nebo krádež, jest pokutován penězi, vězením nebo smrtí. Ba též náleží správci dolu úkol pečovati o to, aby na začátku a na konci práce důlní osobně byl přítomen, a aby s užitkem se dobývaly žíly, aby důl byl podle nutnosti vybudován a stroje i odtoky seřizovány; a má též srážeti něco ze mzdy horníků, které důlní označil za líné. Potom, dává-li důl rudu bohatou kovy, dbá toho, aby zásobárna rudy byla zavřena v těch dnech, kdy se nepracuje. Jestliže však žíla jest ušlechtilá a bohatá zlatem neb stříbrem, dbá, aby horníci rudu brzy do pokladny přenesli z šachty a štoly, neb do místnosti blízké obydlí důlního, aby nebyla dána nehodným lidem příležitost ke krádeži. Ale tento úkol vykonává společně s důlním, kdežto následující náleží jemu samému. Když se ruda vytavuje, jest přítomen, a dohlíží, aby se tavení pečlivě a s užitkem dálo. Jestliže se z ní roztaví zlato neb stříbro, když se vytaví v odháněcí peci, váhu jeho zaznamená do tabulek a přináší je výběrčímu. Ten podobně jeho váhu v tabulky zapisuje a poznamenává. Potom se to přenáší k čističi. Jakmile mu to jest přineseno, i výběrčí i on sám jeho váhu zanáší do tabulek. Co více? Pečuje o majetek těžařů právě tak, jako o svůj. Horní zákony dovolují jednomu správci, aby se podjal péče o víc dolů, ale toliko o dva, jsou-li bohaté zlatem neb stříbrem. Avšak jakmile více jam pod jeho správou začnou drahé kovy vydávati, spravuje je tak dlouho, až ho hormistr zbaví starosti o ně. Posléze hormistr a dva přísežní se souhlasem těžařů ustanovují určitou odměnu hornímu správci za jeho práce. Než již dosti o úřadu a povinnostech horního správce.
Nyní přijdu k představenému dělníků důlních, který se podle toho nazývá důlní, ač ho někteří jmenují dozorcem. Ten totiž rozděluje práci mezi horníky a pečlivě se stará, aby konal každý svou práci poctivě a řádně. Zbavuje také horníky pro neznalost neb nedbalost jejich práce a dosazuje jiné na místo nich, souhlasí-li dva přísežní a horní správce. Avšak musí býti tesař, aby mohI šachty dřevití, sloupy stavěti a budovati zařízení, která by držela podkopanou horu, aby balvany nadložní, nejsouce podpírány, od masy horstva se neuvolnily a nezasypaly troskami horníky. Musí rozuměti sestrojování a kladení odtoků do šachet, do nichž by se sbírala voda z žil, žilek a prasklin skalních, aby odtékala. Kromě toho má znáti žíly a žilky, aby s užitkem doloval v šachtách a dobytou látku nerostnou jednu od druhé rozeznal, nebo aby své lidi mohl poučiti, jak by nerosty správně rozeznali. Ba též by měl rozuměti každému způsobu praní, aby poučil v prádle zaměstnané, jak se mají práti rudy a písek. Horníkům pak, když mají začíti s prací, dává nářadí a rozděluje určité množství loje do svítilen a poučuje je, aby dolovali s užitkem, a hlídá, aby pečlivě pracovali. Po práci přijímá Iůj, který zbyI horníkům. A pro tolik důležitých úkolů a prací svěřuje se jednomu důlnímu jen jeden důl, ba někdy se dávají i dva neb tři důlní na jeden důl.
Poněvadž jsem se již zmínil o pracích samých, vyložím krátce, jak to s nimi jest. Čtyřiadvacet hodin dne a noci jest rozděleno ve tři směny a každá směna v sedm hodin. Tři pak zbylé hodiny vloženy jsou mezi směny a jakoby mezidobé, a horníci v nich se shromažďují u dolů nebo se rozcházejí. Prvá směna se začíná o čtvrté hodině ranní a trvá až do jedenácti, druhá se začíná ve dvanáct a končí v sedm. Tyto obě směny jsou denní a jsou rozděleny v ranní směnu a polední směnu. Třetí jest noční, která má počátek o osmé hodině večerní a končí ve tři. Tu však úřad nepovoluje horníkům, Ieč by toho vyžadovala nouze. A tu, buď vytahujíce vodu z dolů nebo kopajíce rudu z žil, probdí při nočních světlech. Aby však z ponocování nebo únavou nespali, zpříjemňují si tvrdou a dlouhou práci ne neumělým a ne nepříjemným zpěvem. Avšak na některých místech jednomu havíři nebývá dovoleno dvě směny pracovati, ježto pak obyčejně buď spí v dole znaven těžkou prací, nebo později přichází do směny, nebo z ní dříve odchází, než se sluší. Jinde zase jest mu to dovoleno, protože by nemohl žíti za mzdu jedné směny, zvláště, když drahota zle tíží. Avšak úřad mimořádnou směnu nezakazuje, ač zpravidla povoluje toliko jednu řádnou.
Kdy se má jít do práce, oznamuje horníkům zvuk velikého zvonu, který cizí nazývají "campana", a zatím, co zní, sbíhají se se všech stran odtud i odjinud k jamám. Podobně hlas téhož zvonu oznamuje směnmistrovi, že se skončila směna. Když jej tedy zaslechne, tluče na výdřevu šachty a dává znamení horníkům, aby vyjeli. A tak ti, kdož nejbližší zaslechnou zvuk, tlukou mlátky do skály až dojde zvuk i k posledním. Ba též svítilny, když ubude Ioje, který téměř shořel, dávají znamení, že se směna skončila. Havíři nepracují v sobotu, nýbrž kupují potřeby životní. A ani v neděli a o každoročních svátcích zpravidla nepracují, nýbrž svatým věcem se věnují. Než horníci neodpočívají a pracují, žádá-li si toho naléhavá potřeba. Neboť někdy je pohání do práce nával vody, někdy sřícení hrozící, jindy zase něco jiného, a tu se zajisté nemá za to, že jest proti náboženství pracovati ve ;svátek. Dále všechen ten rod horníků jest tvrdý a zrozený k práci. Jsou to však zvláště kopači, rozrážeči, lidé u rumpálu, vozači, třídiči, úpravníci a hutníci, o jejichž úkolech promluvím v následujících knihách.
Prozatím postačí připojiti ještě jen to, že horníky, kteří byli důlním zapsáni jako nedbalí, zbavuje v sobotu práce hormistr nebo i jen sám důlní spolu se správcem dolu, nebo je pokutuje částí mzdy, je-li tu podvod, zavírá do vězení. Majitelé hutí, v nichž se vytavují rudy, a huťmistři své Iidi trestají sami.
Ale o správě dolů a úřadech horních jsem nyní dosti řekl, ostatní objasním v díle nadepsaném "O horním právu a horních zákonech".
Konec čtvrté knihy »O hornictví a hutnictví«.