Skoč na menu

Staré vápenky - Jimramov

49°38'25.876"N,16°14'26.297"E, výška cca 21 m

Pec na pálení vápna v Trhonicích, nazývaná podle jejího majitele Chládkova, byla postavena v roce 1901. Jednalo o moderní, výkonnou a vysoce rentabilní šachtovou pec která se řadila k nejmodernějším v celém tehdejším Rakousku-Uhersku. Byl zde zpracováván místní kvalitní vápenec. Spuštění nové pece přineslo problémy několika místním vápeníkům kteří provozovali jednoduché pece. Ty pak okolo roku 1903 z důvodu ztráty konkurenceschopnosti postupně zanikly

Jejich vlastníky byly Střítežští z č. 1, Hamanovi z č. 10, Gregorovi z č. 20 a Mlynářovi z č. 22. Pro úplnost zde dodávám, že pan Chládek, majitel nové pece, bydlel v čísle 6.

Pec byla plněna ze zhora, vápenec a černé uhlí, kterým byla pec vytápěna, byly k plnícímu otvoru dopravovány vozíky po dřevěné lávce z vrchního patra lomu. V dolní části pece pak bylo vybíráno vypálené vápno a to následně ukládáno ve zděné budově vystavěné okolo pece. Provoz vápenky byl závislý především na stavebním ruchu, který ovšem s vypuknutím druhé světové války ustal. K tomu se přidaly problémy s těžbou vápence, neboť stěna lomu se od pece stále vzdalovala a rostla skrývka horniny. Provoz vápenky byl utlumen a v následujících letech byl především z důvodu nedostatku uhlí zcela zastaven.

Pro zlepšení dostupnosti a obslužnosti vápenky byla už v letech 1939-47 vybudována nová silnice z Jimramova na Poličku.

Po roce 1948 připadla 'zestátněná' vápenka Okresnímu stavebnímu podniku v Poličce a došlo k částečnému obnovení provozu který byl však v roce 1958 znovu upýerušen.

Jimramov, Trhonice (2002)

jimramov-vapenka-2002.jpg

Jimramov, Trhonice (2002)

Po územní reorganizaci se v roce 1960 zajímali o vápenku úředníci z ONV ve Žďáru nad Sázavou. Za více než 0,5 milionu Kčs byla provedena radikální rekonstrukce objektu. Pec byla opravena, došlo k vybudování přípojky vysokého napětí ze Sedlišť, trafostanice a celá budova byla elektrifikována. Dále přibyla garáž pro traktor (dovážel z lomů k peci vápenec), nakládací rampa, mostní váha a v budově bylo zřízeno sociální zařízení pro zaměstnance.

Zároveň byl v přilehlém lomu proveden geologický průzkum. Zajímavé je, že na geologickém průzkumu se podílel příslušník šlechtické rodiny Šliků. Lom je známou mineralogickou lokalitou, vzácně se v něm nacházejí spinely.

Provoz byl sice nakrátko obnoven, ale ukázal se jako nerentabilní a vápenka nemohla konkurovat větším vápenkám (např. v Čebíně) a proto byl brzy definitivně ukončen.

Vápenka a okolní stavby i s technologickým vybavením byly opuštěny a ponechány svému osudu. Zub času, ruku v ruce s nenechavci, vykonal své.

Zdroj: Josef Dobiáš, Těžba a zpracování vápence na Jimramovsku. Jimramovský zpravodaj, 1998, prosinec, strana 4.

Následující fotografie, pořízené v roce 2009, jsou převzaty ze stránky http://koda.kominari.cz/

Více informací se mi získat nepovedlo. Případným vlastníkům dobových dokumentů nebo fotografií budu vděčný za jejich poskytnutí pro budoucí použití na těchto stránkách.